Nedaří se vaší draceně? Jakých se dopouštíte chyb a co dračince potřebují?

V našich bytech a domech dračince potřebují světlé stanoviště bez přímého slunečního záření a celoročně běžnou pokojovou teplotu (tedy okolo 20 ^oC). Vyloženě nebezpečné jsou teploty nižší jak 15 ^oC a naopak vyšší jak 25 ^oC. V zahradě tedy před letněním hledáme stinné stanoviště a s případným letněním nepospícháme. Noční nižší teploty by rostlině mohly ublížit. To je první pravidlo pěstování dracén, tedy pravidlo teplotní a slunečné. Dracény jsou jinak sice dosti nenáročné, ale rády se nechají rozmazlovat. Odmění se nám však v interiéru až dvoumetrovým solitérním vzrůstem (běžně až 1,5 metru), v přírodě tropů dorůstají až tří metrů.

Od pozdního jara do časného podzimu (resp. konce léta) tedy můžeme zkusit letnění. Nejlépe pak na místě s podobnou intenzitou světla, jakou rostliny měly v bytě. Prostě dostatečně světlé stanoviště bez přímého slunce, případně snesou i přímé slunce, ale pouze když mají takové podmínky i v bytě. Dračince si zvyknou na dostatek světla, ale nemají rády časté změny stanoviště. Reagují žloutnutím a sesycháním listů.

Dracenám určitě prospěje pravidelné sprchování listů a ve vegetačním období pravidelná a vždy pořádná zálivka. Zemina by měla být stále mírně vlhká, jakmile je vrchní vrstva půdy suchá na dotek, nastává čas na další zálivku. V období vegetačního klidu naopak zaléváme jen mírně. Stejně jako vydatnou zálivkou mají dračince rády vlhký vzduch (vzdušnou vlhkost okolo 85%), proto pravidelné rosení a sprchování listů určitě nepodceňujte. Vlhčení listů je dokonce důležitější než zálivka. Dračincům proto prospívají i příjemné letní deště, nikoli však přívalové lijáky, natož krupobití. Na druhou stranu se ale nemusíte bát suchých panelákových bytů, za častého rosení výborně snáší i sušší vzduch. Pro zálivku a rosení listů draceny preferují měkkou a odstátou vodu.

Výměnu zeminy je dobré provádět jednou za dva roky, přičemž můžeme vždy o kousek zvětšit pěstební nádobu. Pokud však nechcete přesazovat až tak často, můžete jen vyměnit svrchní zeminu. Obzvláště u věkovitých a již statných jedinců je to běžné. Substrát používáme rašelinový a bohatý na humus, případně si lze smísit směs drnovky a listovky v poměru 2:1, přidáme díl písku a případně ještě vhodný zelený hnůj. Na dně nádoby je nezbytná drenáž, rostlina zakořeňuje v horní vrstvě půdy a nesnáší přemokření, i když miluje vlhký vzduch a půdu.

Přesazujeme vždy na jaře, čili na začátku vegetačního období. V období vegetace hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem pro pokojové rostliny. V zimě pak nejvýše jednou měsíčně anebo raději nehnojíme vůbec.

• Světlo: Umístíme dracenu na světlé stanoviště pokud možno bez přímého slunečního záření. Rostlina si dovede zvyknout na pravidelné množství světla a nemá ráda častou změnu místa. Reaguje žloutnutím a schnutím listů.
• Teplota: Udržujeme pokojovou teplotu okolo 20 °C. Je třeba se vyhnout teplotám nižším jak 15 °C a naopak vyšším jak 25 °C.
• Zálivka: Ve vegetačním období zaléváme pořádně a udržujeme mírně vlhkou zeminu. Kořeny však nikdy nepřemokřujeme. V období vegetačního klidu zaléváme jen mírně.
• Vzdušná vlhkost: Udržujte vzdušnou vlhkost okolo 85% rosením listů. Důležité je též stírání prachu z listů hadříkem a sprchování vlažnou vodou. Vlhčení listů je pro draceny důležitější než zálivka. Na druhou stranu ale rostliny snesou i sušší vzduch.
• Substrát: Použijte běžný rašelinový substrát bohatý na humus.
• Přesazování: Přesaďte na jaře, tedy na začátku vegetačního období. Častěji jak jednou za dva roky však nepřesazujeme, případně můžeme jen vyměnit vrchní vrstvu zeminy (substrátu).
• Hnojení: Během vegetace hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem určeným pro pokojové rostliny. V zimě hnojíme nejvýše jednou měsíčně anebo raději vůbec. Rostlina odpočívá.
• Další pravidelná péče: Nesmíme zapomenout z dracen obírat staré spodní listy, které postupně žloutnou a sesychají. Jde o zcela přirozený jev, přičemž odstraňováním listů udržujeme pěkný vzhled rostliny. Zaštipujeme také výhony pro pěkný tvar draceny.

Nejčastějším projevem nespokojenosti dracen se zacházením je žloutnutí listů, případně jejich opadávání, což může mít různé důvody:

• Nadměrná zálivka a nedostatečná drenáž bránící odtoku přebytečné vody. Stačí ubrat zálivku, nechat půdu vyschnout a odstranit poničené listy.
• Listové choroby, nejčastěji houbové, bakteriální a virové infekce. Preventivně je důležité vyhýbat se přelévání a udržovat čistotu v okolí rostliny. Léčí se velmi těžko.
• Dracena též může být napadena různými škůdci (mšice, roztoči, třásněnky). Použít lze insekticidy, mýdlové roztoky a přírodní repelenty.
• Nadměrné hnojení (příliš časté či vysoké dávky) může dokonce spálit kořeny dracen. Musíme dodržovat doporučené dávky hnojiva a hnojit pouze ve vegetačním období.
• Příliš tmavé stanoviště a častá změna stanoviště. Na příliš tmavém stanovišti navíc dochází k nadměrnému prodlužování stonku.
• Příliš suchý vzduch v místnosti v kombinaci s absencí rosení listů. Řešením je též umístění vedle rostlin produkujících vzdušnou vlhkost.
• Příliš zaprášené listy. Je třeba listy osprchovat vlažnou vodou.

Draceny rozmnožujeme řízkováním z kmínku, tedy z takzvaných kmínkových řízků, které odebíráme na jaře. Řízky by měly být dlouhé alespoň 10 cm. Po odejmutí z mateřské rostliny je necháme zakořenit ve směsi rašeliny a písku, tedy v chudším substrátu. Řízky svisle zapíchnuté do substrátu necháme v nádobě na teplém místě.

Uříznout též můžeme vrcholek mateřské rostliny, načež jej umístíme do sklenice s vodou a trochou dřevěného uhlí. Kořeny se začnou objevovat přibližně za 3 měsíce. Bohužel v našich podmínkách nelze dracenu množit ze semen, protože u nás prostě nekvete (až na výjimky), je zdobná pouze listy a svým vzrůstem. Jestliže tedy nemáte ještě žádnou, musíte si alespoň první rostlinu koupit anebo od někoho získat zakořeněné řízky.

Dracena, dracéna čili dračinec (Dracaena) je v našich podmínkách pokojová rostlina zdobná listem. Patří do čeledi chřestovité (Asparagaceae Juss) a její holý stonek nese vždy růžici úzkých či širších, ale vždy podlouhlých listů, které jsou zbarvené podle druhu. Nejčastěji jsou u nás pěstovány odrůdy druhu Dracaena marginata, konkrétně tricolor a colorama. Tricolorky mají uprostřed listů zelenou barvu a po obou stranách červený a žlutý pruh, coloramy mají listy načervenalé a s červenými pásky na okrajích, jinak se též říká magenty. Vedle toho se prodávají i odrůdy se sytě zelenými listy bez pruhování.

Velmi zajímavý je též druh dracena vonná (Dracena fragrans) se širšími zelenožlutými listy. U starších rostlin se mohou objevit i květy, které silně voní. Není to ale obvyklé. Dracena Lemon Lime pro změnu zaujme barevným provedením listů. Ty jsou po okrajích žluté a uprostřed zelené. Dalšími zajímavými dracenami jsou Dracena Draco, Dracena Janet Craig, Dracena Janet Lind, Dracena Soil, Dracena Elegance a Dracena Deremensis.

Draceny pochází z Madagaskaru, ostrova tajemného a unikátního, bohatého na originální živočišné i rostlinné druhy, ohroženého ráje afrických tropů. Odsud se rozběhly do světa a zabydlely se v přírodě tropů afrických i asijských, přepluly i oceán a staly se pro svou dekorativnost oblíbenými i v Americe. A samozřejmě též v Evropě, i když zimy v našich podmínkách nepřežijí, lze tyto rostliny letnit. A pozor, draceny rozhodně nepatří mezi palmy.

Draceny jsou schopné (stejně jako i některé další druhy rostlin) snižovat obsah trichloretylenu (TCE), formaldehydu a benzolu ve vzduchu. Pomáhají tedy v interiérech chránit naše zdraví. Dračinec také stál u objevu tzv. Backsterova efektu, čili schopnosti rostlin reagovat na lidské emoce. Američan Clev Backster zaznamenal reakci draceny na ohrožení na detektoru lži, který připevnil na list dračince.

Dračince nepatří k prudce jedovatým rostlinám, ale jedovaté jsou. Proto musíme dát pozor, aby si na nich nezačaly pochutnávat děti a také domácí zvířata. Rostliny obsahují alkaloidy a saponiny, které mohou u citlivých osob vyvolat nadměrné slinění a zvracení.

Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.wikipedia.org, specialnizahradnictvi.cz, palmycycasy.cz, ireceptar.cz