Pokud si myslíte, že jste již objevili všechny zajímavé letničky, slyšeli jste o květině jménem nevadlec? Její neuvěřitelné, až překvapivé květy, se výborně hodí i do suchých květinových aranží. A v zahradě také vypadá báječně ještě živý a kvetoucí. Stejně tak je pěkný i v truhlících.
Nevadlec neboli celosie (Celosia) vás možná již opakovaně překvapil v květinářství, ale nevěděli jste, oč jde. Možná jste si mysleli, že jde o laskavec. Nevadlec dovede nabídnout pestré až neónové barvy (spektrum od bordó a cyklámen, přes červenou, oranžovou a až po žlutou). Pokud zvolíme jeden odstín, bude působit vedle ostatních květin decentně, pokud tyto krásky namícháme ve více barvách, budou zahradě dominovat. Doslova vás budou nabíjet energií. Tato květina patří do čeledi laskavcovité (Amaranthaceae) a tedy ne náhodou jsou její květy známému laskavci velmi podobné.
K sušení se používají hlavně vyšší odrůdy a květy se suší i se stonkem. Odtrhávají (řežou) se v plném květu a suší v teple, ovšem ne na slunci. Sušíme zásadně rostliny pověšené hlavou dolů. Stejně jako třeba růže či slaměnky.
Nevadlec může pěstovat i začátečník
Mnohými je tato květina skutečně řazena mezi takzvané slaměnky, i když oproti těm klasickým vypadá úplně jinak, jako z jiného světa. V každém případě však stejně jako typické slaměnky dovede v sušeném stavu zachovat svou krásu i barevnost. A s pěstováním této květiny si poradí i naprostý začátečník.
Tato nenáročná teplomilná letnička neumožňuje přímý výsev, proto je třeba začít v druhé polovině března s předpěstováním sazenic v teple. Venku je v tu dobu ještě příliš velké chladno a květnové venkovní výsevy již nejsou kvůli vegetační době rostliny možné. Semínka vyséváme na povrch pěstebního substrátu a několik dní je necháme navlhčená (rosená) pod igelitem. Pro své naklíčení vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost. Jakmile začnou klíčit, můžeme je lehce poprášit substrátem a opět navlhčit. Rostlinky jednotíme stejně jako třeba sazeničky salátu jakmile jim narostou první pravé listy.
Na venkovní záhony vysazujeme sazeničky až po zmrzlých mužích, nevadlec vyloženě preferuje teploty od 20 do 25 °C. Je vyloženě háklivý na mráz a chladné jaro a léto mu také neprospívá. Letos by se mu asi nejlépe dařilo v dobře větratelném skleníku. Jakmile jsou teploty nižší jak 16 °C, začnou rostliny trpět chlorózou. A to je vlastně asi jediná choroba, se kterou se u těchto květin setkáme. Jinak nejsou náchylné ani na poškození škůdci.
Co květinám též vadí, je přemokření půdy a dokonce i příliš deštivé počasí, čili mnoho vody zdola i shora. V příliš dlouhodobě mokré půdě hnije od kořenů a umírá, za vytrvalých a silných dešťů hnije v květu.
Abychom pak dosáhli opravdu pestrých až zářivých barev květů, musíme celou sezónu kvalitně hnojit. Díky tomu nám navíc bude nevadlec nakvétat trvale, čili po celou sezónu. A my můžeme průběžně sklízet a sušit. Floristky dobře vědí, o čem píšu.
Volíme výhradně slunné stanoviště s půdou nepodmáčenou a propustnější. Nižší odrůdy této květiny pak můžeme vysazovat i do truhlíků a květináčů. Samostatně i v kombinaci s jinými rostlinami. To samé platí i pro pěstování v záhonech. Jako letnička je přitom nevadlec vhodný i do záhonů trvalkových - pro svůj vzrůst a celkový vzhled.
Jak získat semínka
Nejjednodušší je si semínka koupit v obchodě, budeme pak mít i jistotu barevnosti květů. Prodávané osivo má přitom životnost až 5 let. Je to výhodné, jelikož výsev z jednoho balení je pro jednu sezónu obvykle až příliš. Můžeme získat i vlastní semena, ovšem je třeba pěstovat jen konkrétní odrůdy s květy konkrétní barvy, k opylení jinou odrůdou dochází snadno a výsledky jsou pak rozpačité.
Celosie se navzájem kříží velmi ochotně a vzájemným křížením vznikají nevhodná vícebarevná květenství. Proto je třeba jednu či dvě rostliny stejného druhu a odrůdy pěstovat zcela odděleně od ostatních. Případně je též možné v květu ještě před opylením rostlinu zakrýt papírovým sáčkem, čímž zabráníme kontaminaci pylem jiných rostlin.
