Nevíte si rady s použitím jehličnanů v zahradě? Zobrazit fotky zobrazit 6 fotek

Jehličnany, jinak též conifery (lat., aj.), patří mezi neodmyslitelnou součást okrasných výsadeb, ale i živých plotů. Kam jehličnany patří? Jak je v zahradě použít?

Jehličnany jsou skupinou dřevin s velice specifickými rysy. Při jejich použití záleží na velikosti a stylu stávající či zakládané zahrady. Určitě není ve většině případů vhodné, aby jehličnany převažovaly v kompozici zahrady. Pro své mnohé vlastnosti jsou však jehličnany vyloženě vhodné například ke zpevnění svahů, vytvořením pozadí okrasným záhonům a skalkám, realizace živých plotů, oddělení části zahrady, vytvoření soukromí, ale i jako působivé solitéry. A jelikož je většina jehličnanů stálezelených, získáme jimi v zahradě zeleň i pro období vegetačního klidu, kdy opadavé dřeviny ztratí svůj obrost a navrátí se jim zase až na jaře.
Pokud je zahrada někde v podhorské či horské oblasti, pokud sousedí s lesem či parkem, kde též jehličnany dominují, je využití jehličnanů právě i v sousedící zahradě nasnadě. V těchto lokalitách mohou conifery dokonce představovat kostru kompozice zahrady. Pokud se ale zahrada vyskytuje v lokalitě, kde v krajině převažují listnáče, musíme s jehličnany zacházet opatrně. Jehličnany by zde měly zahradu vhodně doplňovat, neměly by však tvořit její kostru.

Stinnou stránkou jehličnanů v zahradě je jejich neměnný vzhled po většinu roku, jedinou zásadní změnu představují nové, světle zelené výhony na jaře a sněhová peřina v zimě. Přitom právě zahrada se po celý rok vyvíjí, čili jehličnany jsou zde vlastně v jakési konzertvativně-solitérní opozici. Najdou se i výjimky (např. modříny), ale to je jen špička ledovce.
Například u zeravů (tújí, Thuja) platí, že oč bývaly oblíbenějšími, o to víc nyní upadly v nemilost. A skutečně jsou právě zeravy tím nejméně vhodným řešením například pro živé ploty. Na většinu zahrad se navíc prostě nehodí. A pokud po zeravu sáhneme, neměli bychom ignorovat jeho tvarování. Narazil jsem i na příklad, kdy se majitel malé zahrádky honosil výsadbou 500 zeravů okolo plotu. A výsledek? Zelený trávník a okolo něj nevzhledný a neudržovaný „poklad“. Jinak nic, pusto.

Výborně vypadají jehličnany, které se rozsvítí svými plody (např. jedovaté tisy s červenými bobulemi), ale také třeba borovice, které s věkem doslova krásní, ovšem vhodné jsou jen jako solitéry, do živých plotů se nehodí, jelikož si u země nedrží obrost. Nakonec se podívejte na borovice v přírodě – dlouhé nic a nahoře až malá koruna. Krásnou texturu větví nabídne například jedlovec kanadský.
Časté a historicky doložené využití jehličnanů je v podobě pozadí zahradních a parkových kompozic. Právě na pozadí jehličnanů vyniknou okrasné záhony, skalky, různé architektonické prvky, ale i solitérní listnáče se zajímavými odstíny a texturou listů. Stálezelené jehličnany jsou tedy vhodnou neutrální kulisou!

Stálezelené jehličnany jsou též vhodné pro realizace živých plotů, ale ne všechny. Jejich předností je zajištění soukromí po celý rok (dřeviny neopadávají), stinnou stránkou uniformní vzhled, který je však možné oživit vhodným tvarováním a nebo výsadbou v popředí (i živý plot může tvořit kulisu v pozadí jiné kompozice). Pokud však takto vytvoříme živý plot okolo celé zahrady, znemožní nám výhledy ven a my se na pozemku uzamkneme, uzavřeme. Proto je vhodné realizovat živý plot z více druhů dřevin a jeho jehličnatou část pouze vymezit. Opadavé listnaté dřeviny dodají části živého plotu rozmanitost, proměnlivost.
Současná nabídka jehličnanů se též trumfuje různými růstovými formami. Najdeme mezi nimi druhy půdokryvné (ideální jako protierozní řešení), zakrslé, různě pokroucené, kulovité, jehlanovité apod. Stálezelené jehličnany například vhodně ozelení hůře dostupné svahy a zároveň je zpevní.

Zajímavou vlastností neopadavých jehličnanů je též schopnost chránit svými jehlicemi povrch půdy, což eliminuje půdní erozi. Předností jehličnanů jsou i malé nároky na stanoviště, půdní podmínky a pěstování. Například jalovce jsou extrémně nenáročné, pokud však máte v zahradě hrušeň, zapomeňte na ně. Jsou totiž hostitelskou rostlinou houby, která hrušně napadá.
V každém případě v zahradách kombinujeme solitérní i skupinově vysazené jehličnany s proměnlivými, opadavými dřevinami, trvalkami a výsadbami letniček.

A nakonec je třeba zmínit jehličnany jako dřeviny vhodné k tvorbě bonsají, obzvláště například některé druhy borovic.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com