Ve starověké Číně si pivoňky získaly oblibu císařů, v našich zahrádkách jsou oblíbené již staletí. A dokonce se dostaly na index místního panstva, jelikož se staly oblíbenou zahradní trvalkou chudiny. Přece nebudeme mít v zámeckém parku to samé, co má chudina před svými chaloupkami. Podobného osudu se dočkaly třeba i hortenzie.
V zahradnictvích běžně narazíte na balení semínek s označením ostrožka stračka, jde ale o zmýlenou. Tedy zmýlenou obchodně a záměrně. Ano, ostruhy má jak stračka, tak ostrožka, jde ale o odlišné rody.
Rychlení jarních cibulovin je naprosto běžné a pokud se jím nechcete zabývat, vězte, že si prostě v zimě rychlené jarní cibuloviny jednoduše koupíte. A krásně vám pokvetou. Na druhou stranu je určitě o dost zábavnější a hlavně levnější si tuto krásu připravit doma a něco nového se přitom naučit. A když se to napoprvé nepodaří, nevadí, žádný učený z nebe nespadl. Rychlíme především hyacinty a narcisy, ale i krokusy, modřence a kosatce. Obtížnější je to pak s tulipány.
To je nějaký vřes, řekne většina lidí na většinu rostlin, které se podobají u nás tradičnímu růžově kvetoucímu vřesu s drobnými kvítky. Jenže často nejde o vřesy, ale vřesovce. Jak je od sebe rozeznat?
Do půdy musí v září jen cibulky některých druhů, jiné vysazujeme v říjnu a některé až v listopadu. Od září vysazujeme cibulky sněženek, bledulí, krokusů, narcisů, tulipánů, modřenců, hyacintů, prostě všech jarních cibulovin.
Skalkaři či skalničkáři, to jsou vlastně jacísi tiší blázni vůbec ne nepodobní třeba kaktusářům. Ostatně právě mnohé sukulenty na skalky patří. A co o budování skalek napsal Karel Čapek?
Morisie dvoučlánková roste na Kostarice a v Sardinii, kde tvoří kobercové porosty výšky 5 až 10 centimetrů. Najdeme ji na chudých, propustných a suchých půdách slunných stanovišť. V našich podmínkách ji můžeme pěstovat jako skalničku, kterou je třeba na zimu zakrývat sklem, často vymrzá.
Na jílovitých a pískovcových půdách jihoafrického Kapska roste květina, kterou jinde na světe nespatříte. Její rodové i druhové jméno je odvozeno od slova vlna, které se latinsky řekne lana.
Příroda jihu Afriky překvapí každého, kdo se sem dostane poprvé. Jakoby se ocitl na jiné planetě. V Jihoafrické republice roste 24000 rostlinných druhů, což je cca 10% světové flóry a třeba v Kapsku najdeme 8500 druhů, z nichž je 70% endemitů, tedy rostlin, které jinde na světě v přírodě nenajdete. Není divu, že v JAR nabízí některé cestovní kanceláře zájezdy specializované na biodiverzitu země.
Všelichy jsou letničky, které se rozhodně nenechají zahanbit jinými hvězdnicovitými rostlinami. Jejich jemné, půvabné květy rozzáří každý záhon a každou zahradu, ale i truhlíky včetně těch zavěšených.
Volbu buď/anebo, tedy zda jen pro okrasu nebo pro užitek, u zahradních jezírek podstupovat nemusíte. Mohou totiž být zkrášlujícím prvkem zrovna tak jako „produkční“ záležitostí. Ne sice záhonkem, ale přesto místem, kde se dají pěstovat rostliny k snědku. Chce to jen vědět, co na nich nechat růst.
Krása, která nepomíjí. Rostliny – trvalky, o něž se většinou nemusíte moc starat, a budou ochotně dotvářet barevnou výplň vaší zahrady. Je jich celá řada, a dá se s nimi experimentovat. Proto se jen tak neomrzí.
Subtropy a tropy mají jednu specialitu, produkční pěstování kaktusů. A právě opuncie jsou nejčastěji pěstovaným kaktusem kvůli chutným plodům. V Maroku jsem je ochutnával poprvé a samozřejmě jsem si při loupání plodů opuncie nevzal rukavice, vlastně jsme s sebou ani žádné neměli. Droboučké trichomy, respektive trny s háčky (takzvané glochidie), se mi zapíchaly do prstů a byl to velice nepříjemný zážitek. Chuť opuncií za to ale stála.
Moje babička pěstovala spoustu aster, ještě si ten záhon pamatuji. Když astry kvetly, pravidelně je řezala do vázy a na hřbitov, někdy s nimi vyrazila do města na trh, stejně jako to dělala s mahónií na podzim a konvalinkami na jaře, které zaplevelily celou předzahrádku. Jenže pak astry náhle zmizely a na jejich místě se objevily jiřiny a gladioly. Důvod mi byl dlouho neznámý, dnes si ale na tuto otázku již dovedu odpovědět.
Jícnovky jsou vzpřímené a nejčastěji jednoleté květiny pocházející z Ameriky s centrem rozšíření v Mexiku. Od konce 80. let 20. století bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s různými barvami květů.
V zásadě jsou možné obě varianty, běžné jsou trávníky včetně bylinných směsí pod polokmeny a vysokokmeny, ale také okrasná výsadba. Vždy ale záleží na tom, zda konkrétní dřevina koření hluboko nebo mělce. Pod mělce kořenícími stromy se půda běžně kultivuje, plečkuje, okopává a také hnojí.
Naši předci stavěli sluneční hodiny, poté je nahradily velmi přesné hodinové strojky a sluneční hodiny upadly v zapomnění, staly se raritami hodnými památkové ochrany. Jenže právě v létě vlastně žádné hodinky ani nepotřebujeme, protože docela přesný čas nám dovedou ukázat rostliny. Jak?
Srpnová péče o kvetoucí krásky nám přinese bohatší násadu květů a zlepší vitalitu rostlin. Jak o kvetoucí rostliny v srpnu pečovat? A proč by zahradníci neměli jezdit na letní byt?
Z tropických deštných lesů Filipín sice nefritová a nebo také smaragdová liána postupně mizí, což je ohromná škoda, je však velmi oblíbenou okrasnou rostlinou, kterou dokonce najdete i ve vytápěných sklenících chladnějších oblastí. Zde záchrana funguje, neuvěřitelná krása květů nefritové liány si to rozhodně zaslouží.
Červenec je měsícem vůní a chutí, ale i barev a tvarů. Ovšem na lidský smysl jménem chuť v zahradě okrasné zapomeňme, to si nechme na tu užitkovou. Co nás v okrasné zahradě v červenci čeká a nemine? Věci příjemné i lopotné.