Existuje krásně pravdivé úsloví, že zahradníkovo jaro začíná loni na podzim. V případě cibulovin to platí téměř dokonale. Do země většinou putují na podzim, ke konci října anebo na začátku listopadu. Co dělat, když jste to nestihli? Zkusit nasadit v lednu není zase tak marné.
Berte to víc jako experiment a trochu míň jako zaručený návod. Protože úspěch u lednového (či únorového) vysazování cibulek není stoprocentně zaručen. Chce to souhru těch správných podmínek, to, aby vám trochu pomáhalo počasí. A to umí být rozmarné. Ještě předevčírem by „návod“ fungoval na jedničku, ale včera přišel mráz a dnes sníh. Teď by to byl propadák. Ale kdo ví, jak bude za týden…
V krátkosti – cibulky potřebují nějaký čas v zemi, aby si mohly trochu zesílit a růst, než vyrazí k povrchu a potěší nás svěžími květy. To čekání a růst v úplně promrzlé hlíně nejde. Navíc, na rozdíl od semen jsou cibule dost citlivé a náchylné na negativní vlivy prostředí. Zacloumat s nimi mohou plísně, houby – nejrůznější patogeny.
)
Proto jim jde k duhu, když je vysazujete za trvale nižších teplot. Když už všichni prevíti spí. To u nich startuje růst. Do země, která už je tou dobou chladem trochu sterilizovaná. Proto je favoritem pro výsadbu podzim. Když se ale podíváte na bližší specifikace cibulek, zjistíte, že některé si zase tolik podle kalendáře nevybírají. I prosinec nebo leden jim nevadí, protože potřebují vlastně jen čas a „čistou“ půdu.
Když kopete dost hluboko
Sadit je můžete i teď, jen se musíte postarat o to, že dočista nepromrznou. Jak toho dosáhnout? Dostatečná vrstva zeminy v nadloží funguje jako perfektní přirozená izolace. Jen cibulky nesmíte úplně pohřbít. Nesmí ležet tak mělko, aby na ně dosáhl mráz, ale zároveň je nemůžete zahrabat tak hluboko, aby nedokázaly vykouknout ven, až bude jejich čas.
A znovu – jestli nečekaně udeří minus dvacet stupňů – nespasí cibulky v zemi nic. Jinak ale v rozmarné zimě šanci mají, a slušnou. Jak tedy hluboko je uložit? Není na to jen jedna míra: za minimum se považuje trojnásobek výšky cibulky, u tulipánů pak čtyřnásobek. Většinou tedy něco kolem 15 – 20 (!) centimetrů.
)
Je třeba dodržet rozestupy (minimálně dvojnásobek velikosti cibulky volného místa). Cibulky jinak do země klademe normálně jako vždy, tedy na bok. Podstatnou roli pro úspěch lednového - únorového sázení má pak povaha substrátu, zeminy, kterou jsou obklopeny. Potřebují propustné lehké až středně písčité půdy, kypré a načechrané. Vlhkost jim dobře nedělá.
Chvála pevným košíčkům
Jak zajistit, že nepromrznou? První fintou je překrytí povrchu půdy pod vysázenými zazeměnými cibulkami geotextílií. Poslouží jako izolace. Druhou fintou, která je navýsost praktická a hodí se u výsadby všech cibulovin – je výsadba do košů či košíků.
Výhody? Jednak to chrání proti promrznutí ze stran, současně si můžete dovolit nasypat do nich ten nejpříhodnější substrát a cibuloviny pěstovat i tam, kde by se jim jinak moc nedařilo – a hlavně se vám neztratí! Nezalezou moc do země, žádná myška hrabalka se k nim neprohlodá. Pro další manipulaci, uschovávání a přesazování je to ideální. A při naší pozdní výsadbě se to vážně vyplatí.
Kdy se dozvíme, jestli zima cibulky zahubila anebo přijde úspěch? Rozptyl se pohybuje mezi 6-13 týdny, než uvidíme, jak se to (ne)povedlo. Cibulky vysázené v zimě prostě mají zpoždění za těmi, které šly do země už na podzim. Ale pořád to funguje a v době, kdy už budou ty „na podzim vysázené“ tulipány odkvétat se ty vaše, lednové, budou probouzet k životu.
Řešení výsadbou natvrdo
Zahradníci, nadšení pěstitelé cibulovin ze zahraničí – a třeba zrovna z Holandska, kde mají tulipány víc než dlouhou tradici – se nebojí cibulky doslova prát pod zem, i když pro ně musí nejdřív odhrnout sníh. Když je země tvrdá a zmrzlá tak že se nedá pořádně nakypřit ani cepínem, tak do vyhloubené jamky nasypou napytlovaný substrát. Nedostupnost živin pak kompenzují tím, že kolem tohoto důlku rozsypou hnojivo – střídmě, ale ve větším rozsahu než obvykle.
Cibulku umísťují do středu a na vrchol kupky. Nepřitlačují ji, aby nepoškodili její základnu. A pak to celé zasypou 5-10 centimetry mulče nebo hotového kompostu. Ten pak, podle potřeby anebo míry chladu, průběžně dovrstvují a obnovují. Zní to divoce, ale určitě se o Holanďanech nedá říct, že by to s tulipány neuměli.
S tím, jak počasí poslední dobou blázní je klidně možné, že tyhle „extrémně pozdní – extrémně rané“ způsoby výsadby, za sněhu i mrazu, budou získávat na pozornosti. Prozatím to můžete brát jako zajímavý experiment, který se vám jednou může vyplatit.
Zdroj: Almanac.com, StockSlagers.com, FrustrateGardener.com
