Anhydritové podlahy se používají jako vynikající podklad pro podlahové krytiny. Svými vynikajícími vlastnostmi předčí klasické betonové podlahové konstrukce. Také rychlost pokládky vyplývá z kvalit směsi. Výsledkem je pevný a odolný podklad, vhodný pro novostavby i sanace stávajících podlah. Umožňuje nám použít veškeré podlahové krytiny. Zabývali jsme se jednotlivými druhy podlahových systémů a jejich použitím.

K základním druhům anhydritových potěrů řadíme potěr na izolační vrstvě, spojovací potěr a především topný potěr, který se nejčastěji používá pro podlahy určené k podlahovému vytápění.

Topný potěr

Tento druh potěru se vyrábí speciálně se zaměřením na podlahové vytápění. Jeho hlavní přednost spočívá ve vynikající tepelné vodivosti v kombinaci s vlastnostmi tekuté směsi, která k systému vytápění dokonale přilne. Tento topný potěr tím pádem zajišťuje optimální přenos tepla. Tloušťku potěru určíme mimo jiné i podle umístění vodičů topení v potěru. Velice dobře musíme zvážit i volbu izolační vrstvy a typ materiálu. Izolační materiály a potrubí topení se instalují do roviny tak, aby bylo dosaženo rovnoměrného a pravidelného zakrytí vodičů topení.

V žádném případě nesmíme podcenit pokyny procesu ohřevu jak při prvním, tak při pozdějším užívání systému!

Obr: TOPNEM, topný potěr
Obr: TOPNEM, topný potěr
Potěr na izolační vrstvě

Tento druh anhydritového podkladu se používá všude tam, kde jsou zvýšené požadavky na zvukovou a tepelnou izolaci. To představuje široké využití v bytových i administrativních jednotkách, kde se potěr aplikuje až na tyto izolační vrstvy. Vlastnosti a stabilita izolační vrstvy mají vliv také na tloušťku vrstvy potěru. Další faktor tvoří očekávaná provozní zátěž podlahy. Tepelně i zvukově izolační vlastnosti závisí na použitých materiálech, které musíme pečlivě vybrat tak, aby odpovídaly požadavkům na podlahy. Materiály s nižší stlačitelností se umisťují nahoře. Pokud se vyskytnou překážky, například v podobě potrubí, musí být nejprve srovnány do roviny vyrovnávacím potěrem či přídavnou izolační vrstvou. V žádném případě nesmí potrubí zasahovat do potěru.

Izolační vrstvy a potěr jsou kladené zpravidla až po dokončení omítek, na suchý a čistý podklad bez prasklin a děr. Pokud se potěr pokládá jako plovoucí, musíme dbát na položení krajového pásu na všech vzestupných plochách. Krajový pás musí být v tomto případě nadimenzován tak, aby byla zachována stlačitelnost pásu alespoň 3 mm. Toto opatření má velký význam pro zamezení vzniku nežádoucích zvukových nebo tepelných mostů.
Obr: TOPNEM, potěr na izolační vrstvě
Obr: TOPNEM, potěr na izolační vrstvě
Spojovací potěr

Spojovací potěry se používají pro vyrovnávání povrchů, které potom lze bez problémů použít jako podklad. Spojení s výchozím podkladem musí být dokonalé, pevné a celistvé. Základem úspěšné pokládky je dokonale vytvrzený a pevný podklad s přilnavou a čistou strukturou. Kompaktnost podkladu nesmí narušovat nedokonalosti v podobě prasklin, trhlin nebo znečištění. Savé podklady musíme opatřit tak, aby nedošlo k příliš rychlému úbytku vody ze směsi.

Společné informace – postup pokládky

Při pokládce musíme dodržet zásadní podmínky: minimální teplota místnosti, při které můžeme pokládku provádět je 5oC. Pokládku lze provádět až do teploty interiéru 30oC. Během tuhnutí směsi bychom měli zabránit průvanu. Nárazové odvětrávání se doporučuje pouze v případě, že je v místnosti výrazně zvýšená vzdušná vlhkost. Podlahu bychom měli v průběhu pokládky chránit před kontaktem s přímým slunečním zářením.

Již po 24 hodinách je podlaha pochozí. Asi polovinu své tvrdosti pak získává po pěti dnech, kdy již podlahu můžeme částečně zatížit.
Obr: TOPNEM, spojovací potěr
Obr: TOPNEM, spojovací potěr