Chráněným houbám naše legislativa zajišťuje ochranu ve všech jejich vývojových stádiích, dokonce včetně ochrany jejich biotopu. Vyhláška přitom upřesňuje, které druhy jsou chráněné. Vyjmenovává jich 46 a řadí je do kategorií kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené.
Ochrana vysokých hub (takzvaných makromycetů) má stejně jako ochrana rostlin v naší zemi i zákonnou rovinu. Ochranu definuje a vymezuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s pomocí prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb.. Z vymezených 46 druhů hub je 27 kriticky ohrožených (§1), 13 silně ohrožených (§2) a 6 ohrožených (§3). V odborných mykologických kruzích dokonce existuje návrh na rozšíření počtu chráněných druhů hub na 95, červený seznam hub ČR dokonce uvádí 904 druhů v různém stupni ohrožení.
Na druhou stranu jsou však právě mykologové obvykle nejtolerantnějšími co se týká náhodného sběru chráněného druhu houbaři z neznalosti. Jednoduše řečeno, pokud houbař přinese do mykologické poradny jedince chráněného druhu, je obvyklé, že je vyzpovídán, kde houby našel (z vědeckého hlediska důležitá data) a poté je napomenut a upozorněn na rizika sběru této houby. Není povalen na zem, svázán, odvezen policejní eskortou, držen ve vazební cele a sankcionován životně likvidačními částkami. Může se ale stát, že houbař smolař narazí na jiné sekáče ve smyslu úředníků a ochránců přírody, případně je nějakým závistivcem ze svého okolí udán. A pak se může sběr chráněných druhů hub opravdu pořádně prodražit.
Abyste do důsledku dodržovali zákony, je třeba houby dobře znát včetně ohrožených a chráněných druhů. Jenže praxe je taková, že je houbaři prostě neznají, mykologů je málo a nemohou každý den od rána do večera běhat po lesích. Kvůli neznalosti hub u většinové populace je posuzování výskytu chráněných hub v dané lokalitě problematické. Výskyt chráněných druhů hub se proto na potenciálně ohrožených a posuzovaných lokalitách většinou nezjišťuje. Souvisí to se složitostí rozpoznání makromycetů, relativně malou tradicí mykologie a ochrany hub a právě i s malým počtem mykologů. V ochraně vyšších rostlin jsme prostě mnohem dál. Čili donesení náhodného nálezu do mykologické poradny je vlastně cenným zdrojem informací, který je ihned zaznamenán.
Ale abychom se vrátili k rizikům pro houbaře, na kolik by mohl při nejhorším možném scénáři sběr vzácných druhů hub vyjít? Za prvé byste museli být přistiženi především pracovníkem Inspekce životního prostředí, případně strážci národních parků nebo chráněných krajinných oblastí. A ve správním řízení pak můžete zaplatit pokutu ve výši až 50000 korun, u některých druhů dokonce za každou plodnici (např. lanýž letní). Dobrou zprávou pro houbaře je, že taková pokuta dosud nebyla v historii českého houbaření udělena, teoreticky však možná je. Zákon to jasně říká. Navíc menší pokuty skutečně udělovány jsou. A třeba pokuta ve výši 10000 korun za pár chráněných hříbků zkazí amatérskému houbaři chuť na smaženici na hodně dlouho. Ovšem právě chráněných jedlých druhů hub u nás roste jen malé množství druhů. Stačí se je proto snadno naučit. Ostatní chráněné druhy jedlé nejsou a houbaři je obvykle ani neznají. Navíc správný houbař les nedrancuje a milovník přírody s sebou raději nosí fotoaparát místo košíku a houbařského nože.
Za jaké jedlé druhy hub tedy můžeme zaplatit pokutu ve výši až 50000 korun?
Hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) byl poprvé objeven mykology před cca 33 lety Českém krasu. Jeho hedvábný klobouk může dosahovat průměru až 15 centimetrů. Dužina klobouku má barvu ostře citronově žlutou a houba trochu voní po pomerančích. Vzácně se může vyskytovat od června do září ve smíšených lesích na jihu ČR.
)
Hřib moravský (Boletus moravicus) má klobouk barvy oranžově hnědé a třeň praská i u mladých plodnic a loupe se. Tento hřib roste v habrových a dubových lesích na jihu Moravy a dokonce i na jihu Čech na hrázích rybníků (např. na Třeboňsku).
)
Hřib královský (Boletus regius) roste od května do října především v okolí Prahy, na Zbraslavsku a od Cukráku až po Mníšek pod Brdy. Upřednostňuje vápencové a prohřáté půdy a je nenáročný na vodu. Dužina tohoto hřibu je křemencově tvrdá, žlutavá a nemění barvy.
)
Lanýž letní (Tuber aestivum) má klobouk barvy hnědočerné až černé, povrch rozpukaný a bradavičnatý, vzdáleně podobný želvímu krunýři. Povrch klobouku přitom často vyčnívá nad zem. Intenzivní vůně plodnic připomíná mleté vlašské ořechy. Lanýže nemají třeň a nedají se splést s žádným jiným druhem hub. A pozor, pokuta ve výši 50000 korun hrozí za každou sebranou plodnici.
)
Muchomůrka císařská (Amanita caesarea) má prý neuvěřitelně lahodnou chuť, její případný sběr se ale může opravdu prodražit. Dorůstá výšky až 20 cm a její klobouk může být ještě o něco širší. Barva klobouku je zářivě oranžová, přecházející až do syté červené. Pokud byste na tuto muchomůrku v lese narazili, bude svítit již z dálky. Plodnice rostou od června do října pod listnatými stromy, případně v lesích smíšených. Nejčastěji na ni narazíme na jihu země. A pozor, dosti se podobá jedovaté (resp. halucinogenní) muchomůrce červené, proto se její sběr ani nedoporučuje, nejenže může být hodně drahý.
)
Seznam kriticky ohrožených druhů hub (§1)
- Agrocybe stepposa Svrček – polnička stepní
- Amanita caesarea (Scop.: Fr.) Pers. – muchomůrka císařka
- Amanita vittadinii (Mor.) Vitt. – muchomůrka Vittadiniho
- Armillaria ectypa (Fr.) Herink – václavka bažinná
- Biscogniauxia simplicior Pouz. – káčovka ploská
- Butyriboletus fechtneri Velen. – hřib Fechtnerův
- Boletus moravicus Vacek – hřib moravský
- Boletus regius Krombh. – hřib královský
- Camarops tubulina (Alb. et Schw.: Fr.) Shaer – bolinka černohnědá
- Dermoloma josserandii Denis et P. D.Orton – čirůvka Josserandova
- Floccularia straminea (Kumm.) Pouz. – náramkovitka žlutozelená
- Geastrum pouzarii V. J. Staněk – hvězdovka Pouzarova
- Hohenbuehelia abietina Sing. et Kutham – hlívička jedlová
- Chamonixia caespitosa Rolland – šamonie modrající
- Inocybe acutella Bon – vláknice zašpičatělá
- Marasmiellus carneopallidus (Pouzar) Sing. – špička stepní
- Montagnea arenaria (DC.) Zeller – květka písečná
- Phellodon confluens (Pers.) Pouz. – lošáček statný
- Pseudorhizina sphaeospora (Peck) Pouz. – ucháčovec šumavský
- Ramariopsis subarctica Pilát – kuřinec subarktický
- Rhodocybe obscura (Pilát) Mos. – rudoušek tmavý
- Rhodotus palmatus (Bull.:Fr.) R. Maire – hlívovec ostnovýtrusný
- Rusula herodes Melzer – holubinka blaťácká
- Spongipellis fractipes (Berk. et Curt.) Kotl. et Pouz. – plstnatec různotvarý
- Tricholoma inodermeum (Fr.) Gill. – čirůvka hnědočervenavá
- Tuber aestivum Vitt. – lanýž letní
- Xerula melanotricha Dörfelt – slizečka chlupatá
Seznam silně ohrožených druhů hub (§2)
- Amylocystis lapponica (Romell) Sing. – modralka laponská
- Ascotremella faginea (Peck) Seaver – mozkovka rosolovitá
- Clitocybe barbularum (Romagn.) P. D. Orton – strmělka suchomilná
- Cortinarius nanceinensis R. Maire – pavučinec nancyský
- Entoloma babingtonii (Blox.) Moser – zvonovka Babingtonova
- Hygrocybe sciophana Mos. – voskovka cihlová
- Hygrophorus piceae Kühn. – plžatka smrková
- Microglossum viride (Pers.: Fr.) Gill. – pazoubek zelený
- Omphalina discorosea (Pilát) Herink et Kotlaba – kalichovka luční
- Otidea concinna (Pers.) Sacc. – ouško citronové
- Pseudoplectania vogesiaca (Pers.) ex Seaver – ušíčko jedlové
- Suillus flavidus (fr.:Fr.) J. S. Presl – klouzek žlutavý
- Volvariella caesiotincta P. D. Orton – kukmák dřevní
Seznam ohrožených druhů hub (§3)
- Bovista paludosa Leveillé – prášivka bažinná
- Geastrum hungaricum Holl. – hvězdovka uherská
- Hysterangium calcareum Hesse – loupavka vápencová
- Pholiota henningsii (Bres.) P. D. Orton – šupinovka Henningsova
- Russula alnetorum Romagn. – holubinka olšinná
- Tubaria confragosa (Fr.) Harmaja – kržatka vrásčitá
Zdroj: botany.cz, houbareni.cz, wikipedia.org, ireceptar.cz, vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.
