Představujeme populární i méně známé podivné hybridy ovoce a zeleniny

Hybrid není nadávka. Označujeme tak křížence dvou ne zcela příbuzných nebo zcela nepříbuzných druhů. Může to také být kříženec stejného druhu mezi už dlouho odděleně šlechtěnými plodinami. Hybridizace je v přírodě běžný proces vzniku nových druhů, který je ale většinou dost pozvolný a v cestě mu (u rostlin) stojí řada bariér. Různí zástupci téhož rodu se například „nemusí potkat“, protože odkvétají v odlišné části sezóny, případně je mohou vzájemně oddělovat překážky velehor, ostrovů, pouští.

Lidé hybridizaci cíleně napomáhají, protože u hospodářských plodin mohou šlechtitelskými zákroky, přenášením pylu a dalšími metodami křížení dát vzniknout novému druhu, který v sobě kombinuje kvality rodičovských rostlin. Odrůda raná se může stát ještě ranější, druh suchu odolný se může stát vyloženě suchomilným. Hybridizace ale může zajít ještě dál, a vést ke vzniku hodně specifických kříženců. Někdy mimořádně chutných, jindy trochu zvláštních. S jejich názvy je někdy potíž. V současnosti totiž vznikají tak dynamicky, že se je ani nevyplatí přejmenovávat na švestuňky nebo brajčory.

Pluerry je mezidruhovým křížencem, hybridem švestky a třešně. Kombinuje v sobě sladkost třešní, kterým dodává masitost objemu větší švestky. Plumcot dává dohromady meruňku se švestkou. A je to dost působivá kombinace, protože se měkká a k otlakům tak citlivá tkáň meruňky obaluje pevnou pokožkou švestky. Pluot se znovu přidržuje švestky a meruňky, ale tentokrát v poměru pro švestku 70 % a 30 % meruňkovém. Chuť je tedy jasně švestková, i tkáň plodu. Je to prostě hodně masivní švestka. Peacharine v sobě nese kus broskve a kus nektarinky. Čeho bude víc? To je třeba ochutnat. Jisté je, že se můžete těšit na záplavu šťávy a to, co labužníci nazývají hedvábně-ovocnou texturou. Peacotum je vůbec jednou z prvních troj-kombinací. Nejde o úplně „stálou“ odrůdu. Textura broskve, chuť švestky, šťavnatost meruňky. Co víc si milovník letního ovoce může přát?

Citrus australasica přezdívaný kvůli kuličkám ve svém plodu kaviárový citrus, si o křížení vyloženě koledoval. Pecka našlapaná vitamíny se nejprve dočkala šlechtění barevných variací. A později se z ní stal krvavý citrus. Krvavý citrus je kombinací krvavého pomeranče (který vznikl zkřížením mandarinky a pomeranče) a kaviárového citrusu. Obsah za tvrdou kožovitou slupkou (jako u pomeranče) nemá podobu kuliček, ale celistvé výplně. Plné vitamínů a perfektní pro výrobu džemů a marmelád. Key Lime se říká vyšlechtěným floridským limetkám, které do dozrát zežloutnou. Nese v sobě kombinaci druhů Citrus hystrix a Citrus medica, a aby toho nebylo málo, i Citrus aurantiifolia. Pořád je to ale, čistě chuťově, velká limetka. Jen žlutá. Limequat pak z předchozí velké žluté limetky dělá něco úplně jiného. Protože hořkou a tuhou kůru citrusových plodů musíme loupat, že? U Limequatu nemusíte, je jedlá. Ke křížení se totiž přidal australský Kumquat, tlustostěnný a masitý citrus. Extra velká pochoutka to není, ale pokud potřebujete spoustu limetkové šťávy, jste tu na správné adrese.

Že grepu chybí sladkost a pomelu (Citrus grandis) zase chuť? Jistě, proto je tu hybrid zvaný Tangelo. Ten dává dohromady tandžerinky (super sladkého křížence Citrus tangerina a reticulata), a přidává k nim něco z grepu a pomela. Výsledkem je nebývalá sladkost, šťavnatost a překvapivě snadné loupání. Tangela jsou sladší než mandarinky a pomeranče, a kvůli typickému vyboulení u stopky se jim medové zvonečky. Pokud máte něco proti tomu, že citrony jsou přirozeně kyselé, můžete vyzkoušet tzv. M-citrony (podle svého „objevitele“ Frank Nicholas Meyera). Po hybridizaci s mandarinkou jsou totiž sladké. A jsou tu ještě „tradiční“ japonské plody sudaši. Tvaru citronu, barvy limetky – a chuti kysele nahořklé.

Pineberry nemá s ananasem kromě ananasové chuti společného vůbec nic. Ve skutečnosti se totiž jedná o křížence mezi divokými jihoamerickými jahodami a těžkotonážními šlechtěnci jahod severoamerických. Výsledkem je o něco větší jahoda, která je na povrchu bílá a disponuje červenými semínky (ze souplodí nažek) uvnitř. A tedy – chutná jako ananas, do kterého se nemusíte pracně dobývat.

Loganberry je rozhodně zajímavým nápadem. Dává dohromady ostružinu s malinou. Upřímně, tahle genová fúze měla přijít už dávno, protože pokud máte rádi maliny, máte jich pořád málo. A Loganberry jsou zvláště dlouhé maliny, jen trochu „chlupatější“. Někomu to ale zjevně přišlo pořád málo, a tak vznikly Tayberry. Maliny ještě o něco delší, než Loganberry. V čem jsou unikátní? Kromě toho, že už se docela špatně sbírají, tak tím, že jsou plné pektinu. Tudíž ideální na vytváření džemů, marmelád a zavařování. A pokud už vás nebaví červené nebo růžové maliny, pořád můžete vyzkoušet tzv. hisel, tedy podobného křížence himalájské maliny Rubus ellipticus. Plody jsou žluté a oranžové.

Pomato je tak trochu extrém. Ale slibný, protože jednu rostlinu můžete zužitkovat hned dvakrát. Ve své podobě využívá příbuznosti lilkovitých rostlin – rajčat a brambor. Výsledkem je rostlina, která má bílé bramborové hlízy pod zemí a malá cherry rajčata na povrchu. Ovšem když zkřížíte zelí a ředkvičky, je výsledkem tzv. Rabbage. Zelné listy výrazně pepřové, pálivé chuti. Poměrně vtipnou chuťovkou je Celtuce, tedy salát chřestový (Lactuca sativa var. Augustana). Je to salát, na kterém je víc stonku, než listí. Zajímavé je, že byl v Číně vyšlechtěn opravdu dávno, a není úplně jisté, která další rostlina s ním šla do směsi.

Jsou děti (a dospělí rovněž), které nemají rády květák. A děti (a dospělí), kteří nemají rádi brokolici. Tzv. Broccoflower je jim společnou noční můrou, je to kříženec květáků a brokolice. S chutí k žádnému zázračnému posunu u tohoto hybrida nedošlo, ale musí se nechat, že mimozemský design křížence je rozhodně působivý. Navíc je k sehnání v zeleno-bílé a zeleno-červené variantě. Takže pokud květáku či brokolici nehovíte, minimálně jeden kousek na ozdobu si jistě sežeňte. Jakoby těch hrátek s brokolicí nebylo dost, existuje i kříženec i kapustou. Říká se mu brokali, a ve skutečnosti to zase není takové zlo. Má poměrně křehkou texturu a sladkou chuť.

Narazit se dá i na Caulilini, tedy „blonďatou“ brokolici s příchutí květáku. Ovšem Kalette, křížence růžičkové kapusty a normální kapusty, úplně pochválit nemůžeme. Přesto na něj zastánci super-zelené stravy nedají dopustit. Zmínku si zaslouží i broccolini. Kříženec čínské listové brukve gai-lan (Brassica oleracea var. Alboglabra) dohromady s brokolicí. Malé hlavičky, dlouhé výhonky, křupavost. Je to zvláštní, ale při úpravě v páře nebo přelité sýrovou omáčkou, chutná to podobně jako chřest. A to je libová pochoutka.