Jako oblíbená teplomilná tykvovitá zelenina jsou okurky klasikou, která nechybí v žádné domácnosti, restauraci, prostě v gastronomii. Jsou všudypřítomné, na rozdíl od našich předků však vyžadujeme, aby okurky nebyly hořké. Navíc je to i bezpečnější, protože hořkost okurek značí vyšší obsah v určitém směru nebezpečných cucurbitacinů.
Jsou značky piva, které nám chutnají a jiné, které bychom neservírovali ani nepřátelům. Prakticky žádné se ale nehodí k likvidaci slimáků. Ne že by tahle metoda úplně nefungovala, jen zkrátka není po stránce nákladů dostatečně působivá. Přitom to jde podobně, jen laciněji a lépe.
Od hranatého melounu v přibližném tvaru krychle až po jehlanovitý a třeba i srdcový. Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? To byste totiž museli vycestovat do Japonska, kde jsou takové melouny předraženým hitem. I když za poslední dobu zlevnily v přepočtu z přibližně tří tisíc korun na polovinu.
Pěstujete rostliny na terase, balkóně či lodžii? Potřebujete nějakou mobilní nádobu velkého objemu umístit i do zahrady? Co se týká materiálů, máte samozřejmě více možností, pokud je pro vás ale hlavním kritériem cena, navíc i poměr ceny a užitku, a pokud chcete v nádobě pěstovat rostliny jen jednu sezónu, jsou skvělým řešením květináče textilní. Bez chyby ale nejsou, pro všechny typy rostlin se nehodí.
Mapa pěstitelů zeleniny má jejím milovníkům a zastáncům zdravého stravování, tedy pokud si myslí, že klíčem k němu je právě zelenina, usnadnit nákup čerstvých potravin. Navíc poznají přímo místo, kde se zelenina pěstuje. A také si mohou ověřit způsob jejího pěstování. Projekt je v plenkách, ale přihlašují se stále další farmáři.
Poněkud pracné, s výsledkem ne úplně odpovídajícím výsledné úrodě. Zhruba tak lze shrnout tu hlavní faktickou potíž s pokusy o pěstování tykví vertikálně, ve výškách nebo zavěšených. Na druhé straně to vypadá opravdu hezky, a jednou vynaložená energie se vám vrátí potřebou nižší péče v průběhu růstu plodů. S giganty to ale nezkoušejte.
Že za odpoledního úpalu na zahradě nemáte zalévat rostliny, to už jste jistě někdy slyšeli. Ale přemýšleli jste nad tím, proč vlastně ne? Zkratkovité zdůvodnění totiž zní, abyste listy rostlin nespálili. A to už začíná být trochu na pováženou. Vodou přeci hasíme žár, nikoliv rozděláváme oheň. Jak by tedy mohla z vody vzniknout na rostlinné tkáni nějaká popálenina? Jednoduše, zvětšovacím sklíčkem popálíte i vlastní pokožku.
Průměrné srážky v Česku se ročně pohybují o kolo 678 milimetrů ročně. To špatné vůbec není. Víme též, že srážkově nadprůměrné měsíce u nás připadají na květen a srpen, zatímco k těm pod průměrem se počítá březen nebo říjen. Jenže s průměry je ovšem vždycky trochu potíž. Jsou lehce ošidné, skutečnost zkreslující. Voda je však pro pěstování rostlin nezbytně potřebná, bez ohledu na čísla a statistiky. Jak ale efektivně pěstovat rostliny, když je jí zoufale málo? Inspiraci jsme našli v horké a povětšinou suché Africe.
Kdo má rád rajčata a během roku je pořád kupuje za velké peníze, stejně jako rajské protlaky, šťávy, kečupy a jiné výrobky, určitě touží po změně. Prvním krokem je vlastní pěstování rajčat, jenže rajčata se těžko skladují, dozrálá a utržená dlouho nevydrží a nedají se zamrazit. Existují však jiné způsoby, jak rajčata uchovat až do zimy a možná i do jara a déle, vlastně až do dalších sklizní. Můžeme je zavařit, usušit, z usušených vyrobit rajčatový prášek, naložit na mnoho způsobů a vyrobit z nich třeba domácí kečup.
Šetrnější zemědělství, které pomáhá udržet přírodu zdravější, zachovává přírodní zdroje, zvyšuje biodiverzitu v krajině a je ohleduplné i k půdě, je u nás velmi rozvinuté. Dokonce tak, že patříme co se týká podílu takzvaných bio farmářů mezi evropskou špičku. Až se tedy budete zase rozčilovat nad traktory uprostřed Prahy, nezapomeňte, že čeští farmáři již o mnoho více dělat nemohou. Problémem jsou však přetrvávající zemědělské kolosy a také neustálá šikana, která se na zemědělce valí ze strany různých úřadů. Vzpomenout ještě můžeme třeba výkupní ceny surovin, je toho ale mnohem více, co českým zemědělcům ztrpčuje život. Pomoci jim můžeme jedině my sami. Jak? Tak, že budeme jejich produkty upřednostňovat.
Může někdo vypěstovat víc rajčat, než dokáže sníst? Může. S trochou štěstí, přízní počasí a pořádnou dávkou pěstitelského umu jich najednou můžete mít víc, než kolik vy, vaše rodina a podarovaní sousedi dokáží zpracovat. A co pak s rajčaty dál? Když navíc čerstvá dlouho nevydrží? Jednou z variant uchování plné hodnoty úrody je výroba rajčatového prášku.
O půlnoci za úplňku červencového, když zakokrhá kohout vyrušený kunou, zaštěká tříhlavý pes a z dáli bude slyšet žalostné volání vlka. Když tu noc nebude pršet, pouze oblačno smí být, a když před vámi půjde bosa čistá panna oděná v hedvábí a tu a tam slzu ukápne na léčivý list či květ. Pak bude síla sbíraných léčivých bylinek největší. Opravdu? Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší.
Červená jablíčka jsou dost běžná, vlastně nejběžnější. Ale aby jablka měla červenou i dužninu? Představujeme 2 odrůdy, které nám takový zážitek umožní. Jedna byla vyšlechtěna ve Švýcarsku a jmenuje se Redlove Era, druhá v Německu a nese jméno Baya Marisa. V obou případech jde o chutné zimní odrůdy jablek, které nikdy neztrácejí barvu dužniny.
Hledání odpovědi je v tomhle případě lepší začít kultivovat hned od semínka. A tedy od vymezení toho, v čem by měla být ona organická produkce lepší. Je snad chutnější? Zdravější a výživnější? Šetrnější pro životní prostředí? Anebo to všechno dohromady, a k tomu ještě něco navíc? Nebo jde jen o omyl plynoucí z módního trendu?
Když se před 74 lety tehdejší politici rozhodli zakroutit krkem americkému broukovi, byla mandelinka bramborová skutečně škůdcem pocházejícím z Ameriky. Škůdcem, který se právě v Evropě rozmnožil po druhé světové válce a nevzal samozřejmě útokem nic jiného než bramborová pole. Tu plodinu, s jakou se do Evropy dostal. Ovšem českoslovenští komunisté pochopili někdy v létě 1950, že mandelinka bramborová je především příležitost! A rozběhla se kampaň proti americkému brouku. Kampaň nelítostná.
Už se nám v zahradě kedlubny nalévají a zatím se zdá, že nepraskají. Nezaléváme, o zálivku se starají deště a vodu si drží humózní substrát. Pokud ale chcete mít jistotu minimálního praskání kedluben, je třeba začít již výběrem odrůdy. Prodávají se takové, které jsou vůči praskání bulev odolné, přesto je ale třeba dodržovat především správnou zálivku, pokud zrovna neprší.
Rakušan Erich Stekovics si za svou neobyčejnou rajčatovou kariéru získal mnoho přezdívek, například císař ráje nebo rajčatový kouzelník. Zakousnete se do jeho rajčat a pochopíte. Přitom vlastně nedělá svým způsobem nic neobvyklého. Rajčata pěstuje tak, jak rostou divocí předci současných kultivarů v přírodě. Neobvyklý je však především fakt, že na svých pozemcích sklízí plody cca 3200 odrůd této rajské zeleniny. Nezalévá, nevyvazuje, rostliny s plody leží na polích na slámě. A vyštipování? Zapomeňte!
Příběh plastové rýže je vtipný, ale nejspíš jen proto, že se neuchytil u nás. Tenhle hoax zamotal hlavu Asii, Americe i Africe. Z poněkud naivního vtípku přerostl v konspirační teorii zásadního významu, která posloužila jako argument proti dovozu rýže tam, kde by mohla konkurovat domácím zemědělcům.
Nikomu se nebudeme dívat do svědomí ani do ledničky, ale čísla hovoří jasně. Podle nich v průměru každá česká domácnost vyhodí okolo 2,6 kilogramů potravin týdně. V přepočtu je to 57,1 kilogramů na každého obyvatele Česka ročně. To zabolí. Je to zhruba desetina toho, co koupíte. Promrhané tisíce korun. A proč vlastně?
Jak si vybrat moderní a kvalitní zahradní skleník? Je lepší sklo, nebo polykarbonát? Kam skleník v zahradě postavit? Jak nám pomohou vyvýšené záhony a proč si pořídit pařeniště?
