Stavební chemie ochraňuje a restauruje památky

Nadměrná vlhkost zdiva bývá velice často (ne-li zcela nejčastěji) příčinou vážných poruch budov, ale i jiných objektů – například mostních konstrukcí. Vzlínáním vody jsou do stavebních konstrukcí vnášené vodorozpustné soli, které jsou běžně přítomné v zemině - sírany, dusičnany a chloridy. Ty se usazují v odpařovací zóně omítky a ucpávají póry stavebních materiálů, kapilární vzlínavost narůstá a zvyšuje se schopnost materiálů přijímat a vázat i vzdušnou vlhkost. Další poškození stavebních materiálů pak způsobují hydratační a krystalizační tlaky solí. Díky nadměrné vlhkosti zdiva se zvyšuje i vlhkost vzdušná a snižují se tepelně izolační vlastnosti zdiva. Je logické, že je tak podpořen růst plísní a hnijí dřevěné konstrukční prvky. Proto je třeba provést sanaci takto zasaženého zdiva včetně finální povrchové úpravy.

Jak správně postupovat při sanaci vlhkého zdiva

Nejprve je třeba stanovit příčiny, navrhnout řešení a toto řešení precizně realizovat. Jedině tak odstraníme úspěšně potíže s vlhkostí ve zdivu. Pokud bychom postupovali opačně, čili bychom rovnou začali s nepromyšlenou realizací (bez stanovení příčin a návrhu řešení), došlo by ke zbytečnému mrhání prostředky a časem, aniž by byl problém vlhkosti zdiva vyřešen.

Diagnostika – stanovení příčin vlhkosti ve zdivu

Ke stanovení příčin vlhkostních poruch se používá diagnostika, přičemž musíme znát složení a vlastnosti zdiva, ale i celé stavby. Provede se podrobný průzkum, kterým zjistíme právě složení a vlastnosti zdiva, pozici terénu a další vlivy na stavbu. Určíme příčiny zvýšení vlhkosti, obsah solí a stupeň nasycení zdiva vodou. Provedeme analýzu způsobu užívání objektu před sanací a provozu stavby po dokončení sanace. Provádí se měření vlhkosti prostředí, vlhkosti zdiva, tepelných mostů, kondenzačních míst. Odebírají se vzorky (omítky, malty, zdící materiál) a zajišťuje se jejich laboratorní rozbor. Určuje se hmotnostní vlhkost vážením, obsah vodorozpustných solí, stanovuje se pH a identifikují se plísně a jiná biologická napadení. 

Návrh sanačních opatření

Podle výsledku průzkumu a jejich interpretace je navržen koncept sanace, způsob a postup jejího provedení a návaznost jednotlivých sanačních opatření. Zvolené metody musí odpovídat výsledkům analýzy a u památkově chráněných staveb musí respektovat ochranu historických materiálů. A pokud je jako zdroj problémů stanovena právě vzlínající vlhkost, je třeba vytvořit účinnou bariéru, která bude bránit pronikání vody s obsahem solí do stavebních konstrukcí. Zapomenout přitom nesmíme právě na vliv solí na vlhké zdivo. A pozor - povrchové úpravy zdiva proti solím účinkují jen krátkodobě. Zdivo musí být zároveň separováno od zdroje vlhkosti a solí. Nakonec je třeba navrhnout i režim vysoušení a větrání po dokončení sanace. Nadměrná vlhkost se musí ze sanovaných konstrukcí postupně vypařit a musí být z interiérů odvětrána. A právě k tomu potřebujeme teplo a výměnu vzduchu. Vlhkost může opouštět stavební konstrukce řádově měsíce až roky. Mnohdy je třeba vypracovat pro sanační práce i projekt.

Jak se sanuje vlhké zdivo

Základem sanace bývá doplnění chybějící hydroizolace, případně nahrazení izolace poškozené, ale i potlačení vzlínání vody jinými způsoby. Využít lze chemickou injektáž, mechanické metody (podřezání zdiva řetězovou pilou, podřezání zdiva diamantovým lanem, zarážení plechů), vzduchové dutiny (odvětrávací dutinové systémy) a elektroosmózu. Používají se i sanační či hydrofobní omítky, impregnace a hydroizolační stěrky.

Chemická injektáž je poměrně rychlým řešením a jde jen o menší stavební zásah. Aplikují se silikonové injektáže proti vzlínání tlakovou silikonovou mikroemulzí. Průměr vrtů je zpravidla 10 mm, jejich rozteč 10 až 12 cm, hloubka vrtání odpovídá tloušťce zdiva bez cca 3 až 5 cm (podle konkrétní emulze – např. pro materiál IMESTA IW 550 je to 5 cm a pro materiál IMESTA HYDROCREME INC 3 cm).

Vytvořit lze clony vodorovné, šikmé i svislé. Metoda injektáže je vhodná pro cihelné, kamenné, smíšené i hliněné zdivo včetně zdiva z tvárnic a dutinových cihel. Vytvářet lze i plošné clony proti zemní vlhkosti. 

Sanační omítky IMESAN

IMESAN je systém sanačních omítek, který odpovídá ČSN 72 2430 a doporučení WTA 2-2-91. Systém se skládá z jednotlivých jednosložkových omítkových směsí, které jsou vyrobené na bázi minerálních pojiv, pórovitého a křemičitého plniva a modifikujících přísad. Je určen pro sanaci zdiva objektů, u kterých se vyskytuje vzlínající vlhkost a tvorba povrchových výkvětů solí, které jsou do zdiva vlhkostí transportovány. Účinný je v kombinaci s konstrukčním zamezením průniku vlhkosti do zdiva (třeba injekční clonou). Aplikací sanačního systému Imesan trvale odstraníme výkvěty solí a zajistíme postupné vysychání zdiva. Pokud není provedeno konstrukční utěsnění zdiva, omítka dlouhodobě zabrání výkvětům solí a udržuje povrch stěny suchý, ovšem nikoli navždy. 
Poškozenou omítku je třeba nejprve odstranit nejméně 80 cm nad viditelné rozhraní vlhkosti a výkvětů. Je též třeba vyškrábat maltu ze spár do hloubky alespoň 2 cm. Potřebná je také výměna poškozených zdících prvků. Ke zlepšení adhese nově nanášených vrstev se používá kotvící prostřik IMESAN KP. Vhodný je především na podkladní kámen či beton. Po zamíchání dle doporučení výrobce se omítka nechá nejméně 2 minuty zrát a poté se opět promíchá. Omítky se nanášejí zásadně na navlhčený podklad. Kotvící prostřik se nanáší síťově (šachovnicově) a smí krýt maximálně 50% plochy. Prostřik se musí nechat vyzrát alespoň 24 hodin, než je na něj nanášena omítka. Omítky Imesan lze nanášet strojně i ručně, maximální tloušťka vrstvy nanesené v jednou kroku však smí být 2 cm, proto se větší tloušťky nanášejí ve více vrstvách, kdy se každá další vrstva nanáší nejméně po pěti dnech na hrubý a nevyhlazený podklad. Teprve konečná vrstva omítky se vyhlazujte dřevěným nebo polystyrenovým hladítkem a pozor – nesmí se filcovat, zhoršila by se difuse vodních par! Pokud chceme hladký povrch, je třeba použít jako finální vrstvu sanační štuk IMESAN FS. Štuk se nanáší na vyzrálou a navlhčenou omítku ručně.

Povrchový nátěr sanované stěny se provádí materiály s nízkým difusním odporem (pro fasádu lze použít VISTAR, VISTAR SILIKON). Materiály se smí zpracovávat pouze při teplotách od +5 oC do +35 oC. Venkovní práce se nesmí provádět za deště nebo silného větru. A při vysokých teplotách se omítka nesmí nanášet na přímo osluněná místa. 
IMESTA, spol. s r.o. Poslat poptávku