Nejčastější vady střech a jejich příčiny

Mnohé vady vzniknou ještě před realizací

Mezi ně patří především chyby v projektové dokumentaci. Především tvar střechy musí být navržen s ohledem na podnebí konkrétní lokality. Nebezpečí hrozí hlavně v horských oblastech, kde majitele domů trápí značné sněhové srážky a tuhé zimy. V těchto lokalitách nedoporučujeme složité a velmi členité střešní konstrukce s vysokým počtem řezaných tašek (mnoho vikýřů, malých ploch a členění). Snadno by došlo k zatékání vody pod střešní krytinu, jejímu namrzání a praskání.

Stejně jako tvar střechy je důležitý její správně navržený sklon, se kterým pak souvisí i správná volba střešní krytiny. Zásadně volíme takzvaně „bezpečný sklon střechy“ bez nutnosti dodatečných opatření.

Nakonec je podstatná i správně navržená skladba střešního pláště. A opět sledujeme především jeho nepropustnost. Zcela těsné nejsou například krytiny skládané (proniká jimi tlaková voda, prachový sníh a prach). Při volbě skládané krytiny je obzvláště důležitý správný sklon střechy (určujeme ve stupních). Navržený sklon střechy nesmí být nikdy nižší, než odpovídá volbě konkrétní krytiny a nadmořské výšce lokality. V opačném případě se nevyhneme pojistné hydroizolaci, která však zvýší náklady na střechu.

Projektant dokonce vybírá právě i typ střešní krytiny (model tašek). Vhodnou krytinu vybere s ohledem na typ střechy, její tvar, sklon, nadmořskou výšku lokality a terén. Obecně platí, že pro velké jednoduché plochy jsou vhodné tašky s velkou vlnou, pro rovinné šikmé střechy zase drážkové tašky ražené. Pokud ale pokrýváme plochy zborcené, oblé tvary či kužele, jsou nejvhodnější pálené bobrovky a chybu neuděláme ani použitím materiálů plechových, po kterých při dostatečném sklonu naopak dobře sjíždí sníh a namrzlý led.

Další nedostatky střech

Mezi další zásadní nedostatky patří použití nevhodných těsnících materiálů, závady v hydroizolaci, nekvalitně konstruovaný krov, nedostatek větracích průřezů a chyby pokrývačů.

Nevhodné utěsňující materiály
například prasklé tašky nelze lepit silikonovými či jinými hmotami. Prasklou tašku je prostě nutné vyměnit a na novou střechu ji vůbec nepokládáme. Oprava prasklých tašek je navíc mnohem dražší než jejich výměna, přitom nefunkční. Použitím nevhodných těsnících materiálů zvyšujeme nebezpečí zatékání a snižujeme životnost střechy.

Absence větracích průřezů
Pokud použijeme skládanou střešní krytinu, je střechu nezbytné navrhnout jako větranou dvouplášťovou či tříplášťovou. Při absenci větracího systému pod střešní krytinou zůstává střešní konstrukce stále vlhká a důsledkem neustálé vlhkosti bude degradace střechy. Sníží se tedy funkčnost i životnost celé střešní konstrukce. Vezmeme-li pak v úvahu, že střešní konstrukce je jednou z největších investic každé stavby, riskujeme znehodnocení vložených prostředků.

Nevhodná hydroizolace (materiálově i konstrukčně)
I pro hydroizolaci střech platí, že je nutné zakotvit její správný typ a provedení v kvalitní projektové dokumentaci. Vybraný materiál musí být bez závad, musí být správně aplikován a musíme brát ohled i na změnu provozu a užívání objektu. Velkou roli hraje i nevyhovující kombinace materiálů, kdy může docházet k bitumenové korozi plechů a plastů, elektrochemické korozi některých kovů při jejich přímém kontaktu, rozdílné tepelné dilataci a nakonec je nebezpečné i nevhodné použití ochranných nátěrů a nástřiků, které mohou ovlivnit i ostatní vrstvy skladby střešní konstrukce (snížíme povrchové napětí vody u vysoce difúzních fólií, …).

Mezi další vady patří i nesprávné členění a návaznosti střešních ploch. Srážková voda nám pak do úžlabí přitéká z rozdílných sklonů a v různých množstvích, voda z tajícího sněhu odtéká na neosluněné (ve stínu) níže položené části, kde namrzá a vzniklý led brání odtékání další vrstvy (vrstva ledu se zvětšuje), v užších místech se odtékající voda mění v silný proud, případně je na střešní krytinu přiváděna v nevhodných úhlech.

Nekvalitně provedené pokrývačské práce
Pokrývač především nesmí použít jiný typ tašky, než je uveden v projektu, musí dodržet sklon střechy, musí zvolit odpovídající typ difúzní fólie, musí správně provést větrací průřezy a musí krov správně olaťovat. Každý typ střešní krytiny vyžaduje konkrétní vzdálenost latí, která musí odpovídat skutečné střední krycí délce a šířce. A právě tu musí pro konkrétní krytinu vypočítat pokrývač. Pokud bude výpočet špatný, nemůže pokrývač pokrýt střechu tak, aby skutečně plnila roli ochrany podstřeší před klimatickými vlivy (povětrností a srážkami).

Mnohdy pokrývači neznají konkrétní sortiment a jeho možnosti, respektive veškeré výrobky konkrétního systému střešní krytiny. Je zbytečné řezat tašky na půlky, pokud jsou vyráběné tašky poloviční, stejně tak je nevhodné ignorovat existenci tašek krajových, tašek pro prostup antény, větracích tašek a jiných. Pokud se u konkrétní střešní krytiny nevyrábějí poloviční tašky, musí je pokrývač položit na střih, drážkové tašky, které výrobu tašek polovičních naopak umožňují, je zase nejvhodnější pokládat takzvaně na vazbu (při pokládce na střih budou za přívalových dešťů boční drážky zahlcené vodou). Chybný nakonec může být i způsob připevnění tašek, které nemohou být položeny volně, počínaje díly hřebenovými.

Nakonec mohou být chyby pokrývače i estetického charakteru. Pro dosažení jednotné barevnosti střechy je nutné rozebírat tašky rovnoměrně z více palet zároveň.

Tvar střechy

Navržený tvar střechy musí brát ohled na charakter krajiny (terén a nadmořskou výšku), konkrétní využití objektu i nejčastěji užívaný tvar v konkrétní lokalitě. Tvar střechy, sklon i výška hřebene mohou být definované zpracovaným územním plánem pro konkrétní lokalitu. A nakonec záleží i na způsobu využití prostor pod střechou. Nejčastější jsou u nás podle svého tvaru střechy sedlové, valbové, polovalbové, pultové, mansardové, stanové, válcové, jehlanové a nakonec i ploché (ty jsou dnes na druhém místě hned za střechami sedlovými).

Pro u nás nejčastější střechy sedlové, velmi vhodné k budování podkrovního bydlení, jsou typické dvě střešní roviny s přímočarým hřebenem a se dvěma štíty. Jejich jednoduchý tvar a tedy i konstrukce krovu nekomplikují aplikaci zateplení ani odvětrávání. Na sedlové střechy je v závislosti na jejich sklonu a lokalitě možné použít jakoukoli střešní krytinu. Oproti sedlovým jsou valbové střechy naopak typické čtyřmi skloněnými plochami, chybí zde tedy štíty. Na pohled jsou valbové střechy zajímavější, ubírají však dalšími dvěmi skloněnými rovinami půdní prostor a narostou náklady na provedení krovu i střešní krytinu včetně izolací.

Bez ohledu na výsledný tvar a sklon střechy se u nás poslední dobou staly velmi oblíbenými krovy vazníkové, které oproti tradičním krovům uspoří na dřevní hmotě a tedy na jednom ze dvou nejdražších materiálů střechy (krov + střešní krytina). I zde však lze ušetřit. Tradiční sbíjené vazníky vyjdou co do spotřeby dřeva až o 30% dráž než vazníky konstruované technologií GANG-NAIL.

Porovnání klasických vazníků a technologie GANG-NAIL

Styčníkovými deskami technologie konstrukce vazníků GANG-NAIL vytvoříme prakticky jakoukoli střešní konstrukci (příhradové vazníky, hambalkové krovy, rámy i obloukové konstrukce). U konstrukcí spojených styčníkovými deskami dosáhneme oproti konstrukcím spojovaným klasickými spojovacími prostředky úspory dřevní hmoty až 30%. Navíc mají z ocelových spojovacích prostředků nejmenší prokluz a vykazují tedy nejmenší deformace.

Příhradové konstrukce jsou vyráběné ve výrobních halách za užití strojního vybavení. Montáž pak probíhá po dopravě na staveniště rychle. Výpočet příhradových vazníků probíhá pomomocí sofistikovaného software. Ten nejenže konstrukci navrhuje, ale rovnou provádí i výrobní dokumentaci a cenovou kalkulaci. Tyto konstrukce lze použít pro střechy s malým rozpětím i pro konstrukce velkých rozpětí (výrobní haly, obchody, zemědělské stavby, …).

Klasické sbíjené vazníky mají oproti systému GANG-NAIL pásové pruty minimálně zdvojené kvůli rozmístění hřebíků. Zdlouhavý je i statický návrh a zvyšuje se tedy projekční cena. Spotřeba materiálu je vyšší a je tedy i těžší konstrukce vazníků. Spoje přitom mají slabou tuhost a mohou vznikat nerovnosti, výroba přitom trvá 2 krát tak dlouho. Jedinou výhodou klasických sbíjených vazníků je vyšší estetika konstrukce, působí mohutným dojmem. Jsou tedy vhodné i pro historické budovy, kostely a jiné stavby.

Zdroj: www.karpen-plus.cz, shutterstock.com