Kolik existuje zaručeně dobrých receptů na štědrovečerní bramborový salát? Asi tolik, jako je jeho strávníků. Kdo ho dělá, přidržuje se nějakého vlastního postupu, který považuje za správný a ideální. Nu, a s návody na ideální mix substrátu pro sukulenty je to podobné. Je jich tolik, co kaktusářů.
Pěstitelé kaktusů a sukulentů naštěstí nejsou tak názorově militantní, jako lidé debatující o správném složení bramborových salátů. Průměrní kaktusáři se většinou spokojí s tím, že jejich recept je nejlepší, a nikomu to už dál nevnucují. A skuteční profíci kaktusářského kumštu?
Ti už dávno dobře vědí, že když jde o pěstitelské úspěchy, na substrátu vlastně zase tolik nesejde. Kaktusy a sukulenty jej totiž využívají jen jako mechanickou oporu, a mnohem důležitější je pro ně přiměřené teplo, dostatek světla a to správné množství vody. Což je pro začínajícího kaktusáře poznání tak šokující, jako bramborový salát bez brambor.
Substrát je buď dobrý, nebo špatný
Vážně. Rostlinka se buď se substrátem snese – a pak je dobrý, anebo ne - a pak dobrý není. Žádné další tajemství ani exkluzivní přísady za tím nestojí. Dobrý substrát se dá udělat z naprosto obyčejných a kaktusářům běžně dostupných ingrediencí, smíchaných ve správném poměru. To okolo jsou jen balastní vyprávěnky, legendy, které s pěstitelských (ne)úspěchem nic společného nemají.
Recepty na míchání správného substrátu, které do posledního zrníčka rozepisují velikost jednotlivých frakcí směsi, se jen snaží podchytit nedůležité zbytečnosti, a to podstatné jim uniká.
Tedy, že substrát pro pěstování kaktusů – a sukulentů zvlášť – musí být dobře propustný. Tak, aby dobře odváděl a nezadržoval vodu. Tam, kde se bude držet vlhkost, totiž vzniká prostor pro růst plísní a hnilob, což je počátek pěstitelského konce. Když namícháte dobře propustný substrát, nebude už tolik záležet na tom, o kolik kapek vody to při zalévání přeženete. Protože voda jen ovlaží a zmizí. Propustnost substrátu je prostě ten hlavní (a skoro jediný) prvek, který definuje dobrý substrát. Jak se ho dobrat?
Na počátku byla hlína…
Nejspíš nezačínáte zrovna s hlínou (pokud není zvláště jemná, lehká a propustná), ale sáhnete po klasickém napytlovaném zahradnickém substrátu. Který smícháte spolu s obyčejným říčním pískem. Ten už je promytý, zbavený živin, a směsi dodá onu vláčnost a drenáž. Kolik je tak akorát? To vám nikdo přesně nepoví. Bude to, až to bude hotové. Pro normální kaktusy zhruba v poměru tři díly zahradnického substrátu na jeden díl písku. Ale není to definice, na kterou by byl spoleh. Sami musíte poznat, že to je ideální poměr. Někdo dá 4 díly písku na 1 díl zeminy. A taky to roste.
Pryšce a sukulenty s dužnatými listy chtějí písku víc, takže 1:1. Při přesazování to chce hodně sypký substrát, takže určitě víc písku a perlitu, než hlíny. Každý druh, a každá rostlina, chce něco drobet jiného. Proto nemá cenu rozepisovat přesné poměry frakcí, protože „ladit“ k dokonalosti to musíte vy sami. Úplně u toho vidíte, jak někdo topí bramborový salát v láku z okurek, jiný v bílém jogurtu a další nezapomíná na hořčici a worcesterskou omáčku, a přitom zapomněl na vajíčka a salám. A bude to ještě horší.
Když není písek, nevadí
Nemáte písek? Co se dá dělat. Když nemáte písek, jednoduše ho nahradíte něčím jiným. Agroperlitem, keramzitem, pemzou, lávou, čistou drcenou škvárou nebo drcenou cihlou, drobným štěrkem. Víte co? Je to v podstatě úplně jedno. Perlit, amorfní vulkanické sklo, je trochu jiný písek ze sopky, který stejně jako obyčejný říční písek zvýší schopnost substrátu zbavit se vody. Pemza je poréznější, takže zvyšuje provzdušnění substrátu. Keramzit vzniká z praženého jílu mořských korýšů, agroperlit je ideální k vylehčování půdy… seramis, akadama, kyodama, Molerův jíl, všemi zvyšujete propustnost půdy, všechny jsou inertní a neovlivňující složení půdy. Takže jsou všechny v pořádku a nemusíte se jich štítit.
Pro někoho je nemyslitelné, že by povrchová vrstvička nebyla červená cihlovou drtí, jiní to nepochopí a potřebují ji mít bílou agroperlitem, zatímco třetí kaktusář už v mlýnku podomácky drtí sopečný prach přivezený z dovolené u Vesuvu. Nesejde na tom. Dokud je substrát propustný a nezadržuje vodu, nic špatného se neděje.
Pozor na velikost květináče
Co se vyplatí si pohlídat je to, aby byl květináč pro kaktusy „tak akorát“, ale klidně radši menší – než aby byl zbytečně velký. Velký totiž i na protečení zadrží víc vlhkosti, než kolik by malé rostlince bylo milé. Takže vybrat přiměřenou velikost květináče, do které umíchaný substrát pěchujeme, je důležité. Dospod květináče se přitom nebojte dát výraznější drenážní vrstvu, kameny nebo drť, keramzit, aby se voda ztrácela k plné spokojenosti rostlin. A to je celé. Nejlepší substrát při kaktusy a sukulenty je ten, který jim umícháte sami. A dokud bude dostatečně propustný – rostlinám se v něm bude líbit – děláte to dobře. Stejně jako nejlepší bramborový salát bude vždycky ten, který si uděláte sami, a chutná vám. Není přitom třeba dělat dlouhý nos na někoho, kdo si to dělá po svém.
Zdroj: TreeHugger.com, Zying.co.uk
