Technologie panelových konstrukcí dřevostaveb

Pokud se stavebník rozhodne pro realizaci dřevostavby sendvičové konstrukce, často se ptá, jaký je rozdíl mezi technologií montovaných panelů a staveništní montáží domu. Při staveništní montáži se vyrábějí všechny konstrukce hrubé stavby přímo na místě této stavby, zatímco panely se připravují ve výrobě a na místě stavby se rychle smontují. Princip je přitom pro obě technologie společný, v obou případech jde o rámový konstrukční systém, který byl odvozen od amerického systému Two by Four. Při realizaci rámové konstrukce na stavbě jsou však práce zdlouhavé a na místě vzniká mnoho stavebního odpadu, který je třeba opět odvézt, zatímco dovezené panely se rychle smontují a dům se díky tomu i rychle zastřeší a do konstrukcí nezatéká. Montáž lze přitom provádět prakticky za jakéhokoli počasí, respektive celoročně, tedy i v zimě. Jde o suchý způsob výstavby.

Základ konstrukce panelů představuje dřevěný rám, který je nahrubo opláštěn z vhodných velkoplošných materiálů. Tento dřevěný rám panelu je vždy konstrukčně přizpůsoben funkci, jakou plní (přizpůsobena je konstrukce a dimenze rámu). Používají se rámy obvodové, příčkové, stropní, střešní a nebo podlahové.

Prostor mezi žebry rámu je vyplněn tepelně-zvukovou izolací a k opláštění rámu se používají dřevotřískové desky, OSB desky, sádrovláknité desky, cementotřískové desky, ale i jiné. Zásadní předností konstrukce panelového systému je možnost maximální přípravy stavby ve výrobě a následná rychlá montáž a dokončení stavby na staveništi.
Panely se vyrábějí s různým stupněm finální úpravy. Může jít o silné rámy opláštěné jen z jedné strany velkoplošným materiálem až po panely se zabudovanými okny a dveřmi a panely s finální úpravou interiérové i exteriérové strany a se zabudovanými rozvody. Panely mohou mít také různé velikosti, od rozměrů 1 200 × 2 600 mm s hmotností do 80 kg (ty lze smontovat i ručně) až po panely dlouhé 12 m, které lze smontovat jen s pomocí těžké mechanizace. Při montáži je důležité správné vzájemné spojování panelů a také jejich kotvení k základové konstrukci.
Při výrobě (resp. předvýrobě) panelů v hale se využívá zdvihací nebo otáčecí technika určená k obracení plošných prvků (panelů). Rámy panelů tvoří sušené hoblované konstrukční řezivo, případně lepené KVH hranoly či lepené dřevěné I nosníky, plošné ztužení rámu je tvořeno velkoformátovými deskami z jedné strany (viz výše), připravovány jsou však i části konstrukce určené ke spínání panelů na stavbě a kotvení na základovou desku. S předpřípravou souvisí též uložení tepelně-zvukových izolací do stěn, veškerých instalačních rozvodů („zatrubkování“ chrániček nebo přímé instalace uvnitř sendviče), instalace parotěsné fólie (v difúzně uzavřených konstrukcích) a opláštění druhé strany panelu deskovými materiály na bázi dřeva nebo sádrovlákna podle typu konstrukce a požadavků na funkci konstrukce. Po převozu panelů, instalaci na stavbě a realizace střechy je prováděno řemeslné dokončení domu, které je závislé na míře prefabrikace.

Difúzně uzavřené a difúzně otevřené panelové konstrukce

Panelové konstrukce lze dělit ještě z fyzikálního hlediska na difúzně uzavřenédifúzně otevřené. Tento pojem vznikl ve snaze popsat dva různé způsoby vypořádávání se s vlhkostí, která proudí skrz obvodové stěny vytápěných budov.

Obvodový plášť každé budovy tvoří rozhraní mezi interiérem a exteriérem. Především v zimě pak očekáváme v interiéru výrazně odlišné podmínky než ve venkovním prostředí. Přitom však samotným provozem domu vzniká značné množství vlhkosti, kterou teplý vnitřní vzduch dobře absorbuje. Venku je však vzduch výrazně chladnější a sušší. A právě tato dvě odlišná prostředí se snaží dosáhnout rovnovážného stavu, proto se teplý a vlhkostí nasycený vnitřní vzduch snaží dostat přes obvodové stěny (resp. celou obálku včetně výplní stavebních otvorů) ven. Pokud je však rosný bod v konstrukci, kterou vlhký vzduch prochází, do konstrukce se nám bude dostávat voda.
Za topné sezóny tedy proudí vlhkost zevnitř objektu skrz obvodové konstrukce směrem ven (říká se, že zeď dýchá), v konstrukci se tak dostává do chladnější zóny, kde může kondenzovat a kde se hromadí. U starších typů budov (masivní zděné či kamenné stavby a stavby z masivního dřeva, čili sruby a roubenky) probíhá transfer vodních par bez problémů po celá staletí, problémem se však staly požadavky na tepelně izolační parametry moderních staveb, kdy jsou stěny skládány z více vrstev majících rozdílné difúzní vlastnosti. U montovaných dřevostaveb by prostě byl tento stav fatální, katastrofický.
Rosnému bodu v dřevostavbách proto bráníme difúzní clonou (překážkou proti prostupu vodní páry). Hovoříme o budovách difúzně uzavřených. Pokud je hodnota difúzního odporu této clony vysoká, říkáme jí parotěsná zábrana, pokud je ale nižší, hovoříme o parobrzdě a tedy difúzně otevřené skladbě. Do standardních difúzně uzavřených skladeb konstrukcí se používá parotěsná fólie s hodnotou Sd = 120 m nebo větší, k jejímuž spojování se používá speciální páska s lepidlem na bázi čistého akrylátu, která odolává stárnutí. Polystyrén a další vrstvy ve fasádním zateplovacím systému standardní skladby však působí jako částečná difúzní clona, která by mohla způsobit zadržování a následnou zvýšenou vlhkost či kondenzaci v konstrukci. Je proto třeba provést parozábranu z nejlepších materiálů a s největší pečlivostí!
Difúzně otevřené konstrukce jsou pro změnu takové, které umožňují prostup plynů a tedy i vodních par mechanismem molekulárního přenosu, který je běžně označován jako difúze. Klíč je v přesně daných, odzkoušených a certifikovaných materiálech, které tvoří dohromady systém zaručující správnou difúzitu při udržení požadovaného prostupu tepla, respektive minimálního úniku tepla. V těchto konstrukcích se přitom nepoužívají žádné parozábrany.

Stavba proto může díky novým materiálům a jejich správné montáži dýchat a zároveň tepelně izoluje, i když jde o montovanou dřevostavbu. Tyto materiály se v konstrukcích objevily v zahraničí před cca 15 až 20lety a dále byly vylepšovány. Hlavní podíl na možnosti vyvinout difúzně otevřenou skladbu stěny nesou dřevovláknité izolační desky na bázi dřeva používané z vnější strany konstrukce, které tvoří venkovní izolace stěn společně s certifikovaným omítkovým systémem nebo dřevěným obkladem.

Principem difúzně otevřené skladby je tedy poskládání vrstev tak, aby v omezeném množství vodní pára do konstrukce vnikat mohla, ale pokud se to stane, aby jí pak dále v cestě nic nestálo. Zároveň je třeba, aby v případě, že omezené množství vodní páry v konstrukci zkondenzuje, bylo to vždy méně, než se stačí vypařit směrem ven a aby vypařování nic nebránilo.

Zajímavé konstrukční prvky a materiály panelových dřevostaveb HK-Dřestav s.r.o.

  • Sádrokartonové desky RIGISTABIL ACTIV AIR pohlcující v interiéru formaldehydy
  • Lité betonové podlahy – dobrá akumulace tepla, podlahové topení nabízeno standardně, lité potěry ideálně obalí potrubí či topné kabely podlahového topení
  • 4 cm široká instalační předstěna pro vedení instalací
  • OSB desky EGGER zevnitř difúzně otevřených stěn, jinak OSB desky CETRIS, RIGIDUR či FERMACELL
  • Betonové střechy BRAMAC
  • Foukaná celulózová izolace stropu ve standardu, lze však použít i izolaci minerální
  • Dřevěný obklad zvenčí obvodových stěn (kámen a jiné materiály na přání)
  • Okna standardně šestikomorová plastová s izolačním trojsklem
  • Realizace základových desek na klíč
  • U staveb na klíč zdarma projekt a stavební povolení
  • Teplovodní podlahový systém + tepelné čerpadlo
  • Domy jsou již nabízené ve skladbách NZEB (téměř nulové domy) v souladu s normou 2020
Zdroj: www.drestav.cz