Že se každý dobrý nápad nedá stejně kvalitně uplatnit všude, to nyní nově podtrhuje studie amerických entomologů a botaniků. Upozorňují na to, že jinak vychvalovaný přístup s nesekáním trávníků v době květu je poplatný Evropě, ale ve Státech své užitečnosti pozbývá. Proč?
Předně je třeba říci, že na každý trávník existuje řešení, lék. Prodávají se směsi travního osiva, případně luční směsi, které zacelí jakýkoli problém. Stačí provést vertikutaci, aerifikaci, trávník pak pořádně vyhrabat, pohnojit, dosypat písek, dosít a pořádně zalévat. Jenže na druhou stranu jsou trávníky, hlavně ty dokonale střižené, vysoce neekologické a neekonomické, i proto stojí jejich výměna za něco jiného určitě za úvahu. Jaká řešení se nabízí?
S trávníky je kříž. Nejprve musíte připravit terén, pak vybrat vhodné osivo a pak dosáhnout toho, aby vám na husté ploše zeleného pažitu rostlo jenom to, co chcete. Jenomže příroda nenechává trávníky bez povšimnutí, a tak se i na dokonale střižených travních plochách může objevit kdeco. Jaké druhy travin vnímáme jako základní složky travních směsí a co všechno je možné přidávat? Náš kvíz vám napoví i přezkouší vaše znalosti. A že zrovna jednoděložné traviny nejsou vůbec jednoduchým světem.
Louka plná včelího bzukotu a živých barev láká nejednoho zahradníka. Založit ji však na místech, kde nikdy luční kvítí nerostlo, není snadné. Nebo tomu tak donedávna bylo. Díky rohožím s osivem totiž položíte základy květnaté louky během jediného dne.
Častým problémem zahrady ve svahu je splavování půdy. Zejména při silnějších deštích zanáší splavená zemina záhony nebo prostory kolem domu. Jak tento problém vyřešit? Na to jsme se zeptali Martina ze společnosti GEOMAT, kde mají se zpevňováním svahů letité zkušenosti.
Dokonale střižené, svěží zelené a zdravé trávníky chce v zahradě mnoho z nás, jenže se to mnohým pořád nedaří. Jakých se na trávnících dopouštíme v létě největších chyb? Jak je napravit a jak zlepšit kondici svého trávníku po letních vedrech?
Odpověď na otázku v nadpisu článku není jednoduchá a vůbec už ne jednoznačná. Navíc hrají roli i určité generační zvyklosti, za které by se někteří hádali do krve. Amatéři, tedy zahrádkáři, i profesionálové. Obě řešení mají svá pro i proti. Když nad tím tak přemýšlím, smysl mi dává kompromis.
Jaká je nejčastější činnost českých zahrádkářů a majitelů zahrad a zahrádek? Činnost, do které investují každý rok spoustu času i peněz? Péče o trávníky! I ti, kteří mají svou zahradu založenou jako výhradně okrasnou a relaxační, pečují o trávníky. Každý pečuje o trávníky. Nekonečně otravné víkendové zvuky sekaček všeho druhu to jen dokazují.
Řady chyb se dopouštíme nevědomky, nebo z neznalosti jiných možností. Téměř dokonale to platí pro trávníky. Za to, aby vypadaly opravdu dobře, totiž musíte tvrdě platit. Pravidelnou údržbou, provzdušňováním, sekáním, hnojivy, doséváním, vodou. Přitom to jde i jinak.
Sekačky hučí každý víkend, před domy i rekreačními chalupami. Trávník musí být kraťoučký, bez kvítku, bez hmyzu - bez života. Kde se vzala posedlost dokonalým trávníkem?
Představte si rozlohu dvou Českých republik, nalepených na sebe. A k tomu ještě od Slovenska vypůjčenou Bratislavu. Zhruba takovou plochu, od severu k jihu, od západu na východ – dohromady 16,5 milionu hektarů - ve Spojených státech amerických pokrývají trávníky před domy. Hnojené, pravidelně sekané, zalévané.
S dobrými radami jakoby se roztrhl pytel. Půjdeme na to jinak, a nabídneme vám rady, které jsou naprosto špatné. Tedy dobré jen k tomu, abyste si zlikvidovali trávník.
Za vznikem mnohých luk stojíme my lidé. Vlastně by bylo často lepší hovořit o technické památce, než o divokém přírodním prostoru. Louky totiž vznikaly v různých dobách, od neolitu až po dobu bronzovou a dál, v prvních stoletích našeho letopočtu pak mnohé opět zarostly lesem a znova začaly vznikat v raném středověku. Tedy louky ve smyslu středoevropského vnímání. A co se týká našeho území, mnoho přirozených přírodních luk zde nenajdeme.
Trh je různými typy sekaček přehlcen, vybrat si lze podle značky, pohonu, výkonu, způsobu sekání trávníků. A poslední roky se prosadily právě i sekačky robotické. Pomocník a nebo zlo?
Nahradit trávník na zahradě květnatou loukou je mnohostranně dobrý nápad. Získáte mile estetický a autentický prvek stálých barev, navíc v tradiční druhové sestavě. Získáte pozornost opylovačů, kteří prospějí i dalším květinám a záhonkům. Ušetříte na benzínu v sekačce, vodu ve studni na zálivce.
Když se na jaře pustíte do péče o trávník, jeho probouzení a nastartování do nové sezóny, nebude zprvu nejenže vypadat špatně, sotva sleze sníh (tedy pokud vůbec nějaký byl), ale po vašem prvním zásahu bude vypadat dokonce katastrofálně. Je to však cena za to, aby byl zdravý a pěkně rostl. A nebojte se, rychle své vynucené jizvy zacelí. Vlastně jsou to jizvy budoucí krásy.
Možná jste si všimli, že právě v zimě, kdy trávníky fotbalových stadiónů zejí prázdnotou (pokud nejsou vyhřívané, ale takový luxus mají jen nejbohatší kluby), jsou tyto travní plochy opatřeny cedulkami zakazujícími chůzi po trávníku. A pokud byste to udělali a někdo by vás nachytal, potázali byste se se zlou, hnal by vás holí. Skutečně to však má značný smysl. Jaký?
Pečujete o svůj trávník správně a nebo jej spíše hubíte a snižujete svou nevhodnou snahou jeho kvalitu? Často si myslíme, že se „snažíme jako blázni“ a ono nic. No jo, ovšem péče o trávník, to není jen stálé sekání na co nejnižší výšku pažitu.
Vertikutace a aerifikace trávníku je to samé? Častý omyl, který je natolik rozšířen, že o něm spousta lidí vůbec nepochybuje. Rozdíl je mezi nimi však zásadní! Vertikutace je vlastně prořezání trávníku noži v na sebe kolmých směrech, zatímco při aerifikaci jsou do trávníku zapichovány nejlépe duté hroty, které zároveň vytáhnou část zeminy, čímž dojde k provzdušnění.
Mozaiková seč trávníku je k přírodě šetrnější než plošné sekání travních ploch, pomáhá zadržet vodu v půdě a chrání biodiverzitu. Ovšem tento pojem také přinesl tak trochu zmatení pojmů. V jedné diskusi jsem dokonce narazil na názor, že by bylo lepší používat výraz například „etapová seč“, což i více odpovídá původnímu (starému) způsobu sečení luk. Slovo mozaika je v tomto případě zavádějící. Úřady je však vzaly za své.
