O tepelných čerpadlech se hovoří hlavně v souvislosti s vytápěním budov a ohřevem užitkové vody, méně již ale lidé ví, že tepelná čerpadla mohou také účinně chladit. A navíc dovedou konkrétně tepelná čerpadla systému země-voda při chlazení ukládat teplo odebírané z vnitřního prostoru do země, kde se teplo akumuluje a následně může být využito při vytápění. Zvyšuje se tak efektivita provozu celého systému.
Ukládání tepla do země při chlazení tepelným čerpadlem země-voda může probíhat aktivním i pasivním způsobem. Co to znamená? Při aktivním chlazení tepelné čerpadlo odebírá teplo z vnitřního prostoru a přes výměník ho předává do chladícího média, které je vedeno do země (vrty nebo kolektory), a které teplo do země odevzdá. Teplo se v zemi akumuluje, čímž se zvyšuje teplota půdy. A právě zvýšené teploty půdy využije tepelné čerpadlo později při potřebě vytápět. Stinnou stránkou aktivního chlazení oproti pasivnímu je ale provoz kompresoru, který spotřebovává elektřinu.
Pasivní chlazení pro změnu probíhá tak, že se voda topné soustavy ochlazuje pomocí nemrznoucí směsi z vrtů. Kompresor tepelného čerpadla je při pasivním chlazení vypnutý, což snižuje energetickou náročnost systému. Teplo z vnitřního prostoru je přitom opět odevzdáváno do země, kde se opět akumuluje. Pasivní chlazení je tedy možný provozní režim u tepelných čerpadel země-voda, kdy je pro ochlazování využíván chlad z vrtů přímo, přičemž kompresor je vypnutý.
Obvykle je pro tento režim tepelné čerpadlo vybavené zvláštním výměníkem, ve kterém se voda z topné soustavy ochlazuje o nemrznoucí směs z vrtů. Protože teplota takto získané chladící vody bývá vyšší (např. 15 °C), je vhodné využívat pro chlazení plochy podlah nebo stropů. Navíc je také třeba počítat s tím, že vzhledem k teplotním poměrům bude chladící výkon vrtů v pasivním režimu nižší než v zimě při vytápění (přibližně 60 %). Oproti tomu je však ohromnou výhodou pasivního chlazení fakt, že je téměř zdarma. V provozu jsou totiž jenom oběhová čerpadla, což u dnešních elektronicky řízených systémů představuje spotřebu pouze pár wattů.
)
Pokud se budete rozhodovat pro pasivní chlazení, zásadní je prvotní výpočet tepelných zisků, který ukáže, jestli není možnost pasivního chlazení pro konkrétní budovu utopií. Bohužel se tento výpočet většinou neprovádí, lidé nechtějí platit za dražší projekt a proto o něj projektanta ani nepožádají. Problémem může být i neschopnost výpočtových programů takový výpočet provést, případně malé zkušenosti projektanta. Proto se často bez posouzení možnosti pasivního chlazení volí rovnou dražší chlazení aktivní. To je totiž dražší jak provozně, tak v podobě pořizovacích nákladů. Často by přitom mohlo stačit právě chlazení pasivní.
V každém případě ale platí, že přednosti ukládání tepla do země získaného chlazením tepelným čerpadlem (aktivním i pasivním) jsou zřejmé. Na prvním místě je úspora energie, kdy zvýšené zemní teplo zvyšuje účinnost tepelného čerpadla při vytápění. A nemusí jít jen o zimní období. I mimo topnou sezónu se mohou vyskytnout chladné dny, kdy je třeba přitopit, nemluvě o ohřevu užitkové vody, který je celoroční. Výhodnější je ale určitě chlazení pasivní s minimální spotřebou elektřiny.
Chlazení tepelnými čerpadly země-voda je skutečně efektivní, obzvláště při pasivním chlazení jsou minimální provozní náklady, vlastně téměř nulové. Pasivní chlazení nevyžaduje energii na provoz kompresoru. Stinnou stránkou jsou pouze vyšší pořizovací náklady tepelných čerpadel země-voda. Rozhodně jsou o dost dražší než tepelná čerpadla systému vzduch-voda, navíc je zde nezbytná instalace zemních sběračů (vrtů nebo kolektorů), což je další investice, která navíc vyžaduje dostatek prostoru, respektive dostatečně velký pozemek.
