Vyčištěné zoubky, umyté ručičky. Co dělat, aby dětem bylo v koupelně dobře Zobrazit fotky zobrazit 4 fotky

Čištění zoubků, omývání špinavých rukou po návratu z hřiště nebo otužování? Koupelna je pro zdraví vašich dětí stejně důležitá místnost, jako kuchyň nebo pokojíček. Jak to ale zařídit, aby se jim v koupelně líbilo a hygiena jim přišla naprosto přirozená?

O tom, co je elegantní a stylové máme každý své individuální představy. Proto může nabývat ideální koupelna nejrůznějších parametrů, zdůrazňujících pro někoho otevřený vzdušný prostor, minimalistické sklony, nenáročný řád nebo komplikovaný design. Naše představy o tom, co je přiměřené a vhodné, dostanou pořádně na frak, když takovou „ideální“ koupelnu mají začít používat naše ratolesti. Ty mají totiž dočista jiné uživatelské požadavky. A aby je základní principy hygieny, které se mají naučit doma, bavily, musí se tomu prostor patřičně uzpůsobit.

Dobrá (dětská) koupelna je bezpečná

Začneme tam, kde to nejvíc klouže. Na podlaze. Bude to chtít proti-skluzovou úpravu povrchu, ať už formou nějakých zdrsňujících lepítek, nebo vložení malých hrubých dlaždic. Nejrůznějších forem protiskluzových obkladů, včetně podlahových roštů a rohoží, je plný internet. Jen prosím nezapomeňte na jejich řádné uchycení k podkladu, aby s vámi neodjely. S hrubostí povrchů opatrně, stejně jako s nekomfortním chladem od podlahy.

Dětská pokožka je tenčí a mnohem citlivější, než kůže velkého dospěláka. Takže voda, která ty „velké“ nepříjemně poleká tím, jak je horká, malé dítě skutečně bolestivě opaří. A není důvod, proč by běžné mytí rukou mělo končit pláčem. Nastavte termostat tak, aby z kohoutku opravdu netekla vařící voda. Upravte i vedení kohoutku, potrubí/armatury kotle, aby žár nesálal i z nich. Horká trubka vypadá na první pohled stejně jako studená, a děti se rádi drží zábradlí. Tak ať se nespálí.

Nehoda není náhoda, a děti mají zvláštní talent pro vyhledávání úrazů. Vyhněte se prosím v prvotním designu ostrým hranám a zpevněným rohům. Ano chromovaný stolík vypadá elegantně, ale když na něj upadnete malou hlavičkou? Nejrůznější měkčení se týká i obkladové keramiky. Naše přání po sterilní eleganci tu jde v opozici s přáním dětí, aby všechno bylo měkké, hřejivé a příjemné na omak.

Znovu k bezpečnosti. Pokud dospělý člověk není stižen chronickou depresí, nepředstavuje pro něj výskyt břitvy nebo žiletek v šuplíku pod umyvadlem zásadní ohrožení života, stejně jako fén zapojený v zástrčce. Pro děti je to jiné. Pokud najdou váš holicí strojek, tatínkové, dříve nebo později se budou chtít oholit. Pokud, vážené maminky, najdou vaši kosmetiku, dříve nebo později se budou chtít nazdobit. Za zlé jim to mít nemůžete, chtějí jen být jako vy. Ale pokud se chcete vyvarovat podobným scénářům, nenechávejte své „dospělácké“ hračky přístupné dětem.

Možná vám po dlouhá léta sloužila koupelna jako příruční sklad domácí chemie, čisticích prostředků. S dětmi je s tím konec. Vaše předběžná, preventivní opatrnost se musí ubírat dvěma kroky. Za prvé nic takového nebezpečného nesmí být vidět, a za druhé to musí být nějak zajištěno. Ideálem je tedy neprůhledný box, který není snadné otevřít. Zvědavost je přirozenou dětskou vlastností, jednou z těch nejkrásnějších, kterou mají. Tak ať to s nimi nedopadne špatně.

Svět viděný dětskýma očima

Zásadní odhalení? Ale kdepak. To, že jsou děti menší než vy a mají mnohem kratší (a neobratnější) ručičky samozřejmě víte. Je na to uzpůsobena vaše koupelna? Je kohout nebo páka na umyvadle tak „tuhá“, že s ní dítě nepohne (nebo ji vždy pohybem „utrhne“ do extrému vody ledové či horké?). Pak je ale k ničemu.

Toaleta, jejíž splachovadlo je kumšt zamáčknout? Asi by to chtělo uživatelsky-dětsky příznivější mechanismus. Přepínání vody ve vaně ze sprchy do normálního proudu, které se nedá spustit? Integrovaná uzávěra vany (nebo prostě špunt), který nejde zasadit? To vše jsou prostory pro zlepšení, které děti vedou ke zručnosti, samostatnosti v sebe-obsluze.

Poličky s ručníky? Ou. Ano, jsou hezké, ale děti mají rády věci jednoduché. Instalujte raději háčky na ručníky, usnadníte jim i sobě život. Popřemýšlejte nad zařízením, které by dětem „dávkovalo“ toaletní papír. Jinak klidně vymotají celou roličku a ucpou toaletu. Myslely to ale dobře, nebojte.

Nezapomeňte prosím na výškový rozdíl: k dospěláckému umyvadlu bude muset vést nějaký schůdek nebo stolička (která se nebude viklat), podložka na nohy se bude možná hodit i u dospělácké toalety, byť na ní máte „redukci“ sedacího prkénka. U umyvadla se ještě nabízí náročnější varianta, a to jeho osazení v nižším profilu, tedy výšce okolo 100 centimetrů.

Koukat se do zrcadla, pitvořit se, dělat na sebe obličeje s pusou plnou pěny, to je ohromná legrace. Nebo jste už zapomněli? Děti „rády vidí, co dělají“. Takže zrcadlo ve výši jejich zorného pole před umyvadlem je základ. A také – zkuste své dítě poslat si po obědě umýt pusu, když neví, jak a kde je vlastně špinavé. Potřebuje se vidět, zrovna tak jako vy.

Udělejte si místo na radost

Máte dětí víc? Měla by tomu odpovídat i koupelna. Děti jsou jako smečka, která se učí skupinovým chováním. Ideální koupelna pro vícero dětí je taková, kde jich může očistu páchat vícero současně. Společné čištění zubů, ukazování si, kdo má lépe vyčištěný chrup a zoubky jako perličky, to vše si žádá prostor. Možná ty dvě umyvadla nejsou jen rozmařilostí boháčů, ale docela praktická záležitost?

Každý má své nároky na prostor, a děti jsou (stejně jako dospělí) rády, když je něco „jenom jejich“. Je to naprosto přirozené a v pořádku. Chtějí tedy mít svůj kelímek, kartáček na zuby a svou pastu, svůj ručník i mýdlo… a všechny tyhle věci by chtěly mít na své poličce, stolečku. Umožněte jim to, prosím. Učíte je tím i pořádku ve vlastních věcech a nabízíte jim i praktické srovnání tím, jak uklizeno máte své vlastní hygienické pomůcky.

Dětská koupelna musí být jednoduchá a účelná, plně odpovídající svému smyslu. Děti musí vědět (a okolí je v tom musí podpořit), kde co mají. Časté reorganizace jim nesvědčí. Tady jsou čisté ručníky, sem patří špinavé prádlo, tady je koš, sem patří šampon, tady bydlí hračky na koupání. Všechno má mít své místo.

Děti mají rády… barvy, zvířátka, sluníčka, panenky, autíčka? Nehodící se prostě škrtněte. Ale koupání, zvláště těch menších ratolestí, má být pro děti radostí a zábavou. Tím, že jim dopřejete hraček a zábavy, jim tu povinnost zpříjemňujete. Počítejte s tím, že dětské koupelnové hračky potřebují proschnout, a po čase je bude zapotřebí vyměnit. Stejně jako oblíbené houbičky na mytí.

Při tom všem, co jste do koupelny museli kvůli dětem nanosit, to bude působit protichůdně. Ale snažte se udržet svou koupelnu co nejjednodušší, nepřeplněnou, nezastavěnou. Preferujte snadno omyvatelné povrchy, bezpečné a čisté.

Děti milují prostor a volnost. Může za to ještě jejich nepotlačený smysl pro organizaci a nerozvinutý smysl pro orientaci. Nechtějí se tísnit v koutku, který jste si vy dospěláci vymezili mezi policí s ručníky, sprchovým koutem a umyvadlem, protože vám stačí. Pokud můžete, dopřejte jim takový prostor, aby se cítili dobře. Berte to třeba jako investici do budoucnosti. Byty a domy se štědře disponovanou koupelnou jdou lépe na odbyt.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com