Dobrá sklizeň je sice nezpochybnitelným dokladem zahradníkova umu, ale není to úplně jen jeho zásluha. Za úspěchem stojí spousta faktorů: třeba počasí během sezóny, nebo štěstí toho, že nebyl dobrý rok pro slimáky. Důležitá je taky úrodnost půdy. Na poušti nic nevypěstuje ani dobrý zahradník. Zrovna úrodnost půdy se ale po každé sklizni snižuje, protože spolu s košíky výpěstků z ní odnášíme cenné živiny.
Po dekády patřilo rytí mezi klasiku zahradnických činností, a proto se dnes na nápad nerýt pohlíží jako na krajně zcestnou až kacířskou myšlenku. Když tomu dáte šanci, můžete se ale dobrat toho, že rytí vždy a za všech okolností není cestou, jak své zahradě prospět.
Namíchat si zeminu potřebnou pro pěstování rostlin a smísit jednotlivé složky ve vhodném poměru není až tak snadné, jak se na první pohled zdá. Když budete na internetu hledat, zjistíte, že existuje nespočet „zaručených“ návodů a některé zní i dosti bizarně.
Kdyby plevele mohly mluvit, nejspíš by vyjádřily hluboké rozhořčení za to, co jsme z nich udělali. Plevelem totiž květinka nebo travina nevyroste, tou se stává. Plevel je totiž taková rostlina, která v daném místě roste proti vůli pěstitele. A nespravedlivé je to už proto, že jednou jejich přítomnost vadit může, jindy nemusí.
V lidském těle probiotika (patří mezi ně především bakterie mléčného kvašení laktobacily) pomáhají harmonizovat prostředí ve střevech, vlastně nahrazují hodně zjednodušeně řečeno takzvané špatné bakterie dobrými, čímž zlepšují naše zdraví a imunitu. A o tom samém můžeme hovořit i v případě rostlin a půdy, ve které rostliny rostou. Probiotické bakterie (resp. půdní mikroorganismy) podporují růst rostlin, jejich zdravotní stav, vzhled i plodnost.
Odpověď na otázku v názvu článku je v zásadě velmi jednoduchá, při nadbytku jakékoli suroviny (odpadu) je vhodné založit kompost speciální a zkompostovanou hmotu později používat uvážlivě. Může jít o nadbytek listí, posekané travní hmoty, ale i jiných materiálů.
Areál Nivy spolu s autobusovým nádražím v ulici Mlynské Nivy v Bratislavě se veřejnosti otevřel v novém kabátě 30. září letošního roku. Součástí projektu byly i rozsáhlé výsadby okrasných rostlin.
Geometricky dokonale upravené záhony, povrch jako od mistra štukatéra a nebo na první pohled o dosti méně vzhledné hrůbky. Vlastně takové, s jakými se běžně setkáváme při pěstování brambor. Proč zahrádkáři a zahradníci hrůbkují i takové plodiny, u kterých to nebývalo obvyklé? A jsou hrůbky opravdu nevzhledné?
Motyčku nedáte z ruky, jen když si jdete zasprintovat s konví; po večerech rostlinkám zpíváte a pak ještě studujete ze zahradnických almanachů? Děláte pro ně první poslední - ale pořád to neroste tak, jak jste si představovali? Pak nesprávný vývoj plodin a jejich nedostatečná úroda nemusí být nutně výsledkem ne-péče nebo špatného počasí, ale nevhodného pH půdy. Co s tím?
I v uzavřených prostorách bytů (a to i těch menších) můžeme kompostovat kuchyňský rostlinný odpad. Pokud budete do kompostéru ukládat správné hmoty a pořídíte si dostatečné množství žížal, není třeba se bát zápachu a jiných „nepředložeností“ spojených s kompostováním.
Paletový kompostér toho kromě palet ve své nejjednodušší podobě mnoho nepotřebuje. Nějaké velké hřebíky, 4 sloupky (ocelové či dřevěné hranoly, případně kulatiny) a to je téměř vše. A vlastně ani ty sloupky nemusí být třeba. Řešení však existuje více a někdo chce kompost zaklapovat i shora atd.
Taky už se nemůžete dočkat, až opadnou mrazíky? Starý rok se překlopil a je tu nový, je tedy na čase začít přemýšlet, jak se budete letos realizovat na zahrádce. Abychom se mohli celou sezónu těšit z krásných barev a bohaté úrody, je třeba věnovat dostatek času přípravě.
V době, kdy se již mnohé listy rozložily jen tak, v místech, kam dopadly, listy ořešáku stále přetrvávají. A právě toto odolné listí najdeme v zahradách ještě nerozložené, ale již hnijící, i na jaře. Listy ořešáku královského jsou tvrdé a rozkládají se dlouho. Co však s nimi? Lze je přidat do kompostu a nebo nikoli? A pokud ano, za jakých podmínek?
Mulčovací kůra je vlastně v zahradách celoročním pomocníkem. Prospěje rostlinám v zimě i v létě, má však i své stinné stránky. V každém případě omezí (nikoli zamezí) růst plevelů a sníží potřebu pletí, mulčovaná plocha navíc vypadá upraveně. Nejčastěji jde o kůru (borku) z borovice či smrku, velmi často je to směs obou druhů. Tato kůra je nadrcena na tak velké kousky, aby působila na površích záhonů přirozeným a nerušivým dojmem. Pořídit si lze frakce jemně drcené i hrubší, přičemž kůra drcená na jemno se hodí pro drobnější rostliny, ta hrubá pro dřeviny.
Někdo přidává do květináče vlastní ostříhané nehty, a roste mu to jako blázen. Druhý zalévá vodou s vyluhovanými cibulovými slupkami, třetí básní o zázračném působení pravého koňského hnoje a další nedá dopustit na slepičince, zatímco ostatní sypou na pole průmyslový granulát s výživou.
Zasolení půdy je problémem, který nemá snadné řešení. S trochou trpělivosti a pořádnou porcí štěstí se ale téhle prosolené smůly zbavit můžete. A pak už budete mít jasno, proč to se solí během zimního posypu chodníků raději nepřehánět.
Pokud chcete zkusit hydroponické pěstování rostlin, nepostačí jen výživný roztok, světlo, optimální teploty a nádoba na pěstování. Je též potřebný dobrý substrát pro kořenový systém. Právě ten totiž rozhoduje dlouhodobě o úspěchu pěstování rostlin. A zdaleka to neplatí jen pro hydroponii.
Proč se v poslední dobou tak často skloňuje jméno kalifornských žížal? Jde o novodobou módu, nesmysl a nebo skutečně najdou uplatnění a kde? A jak výkonné jsou oproti našim běžným žížalám?
Jsou věci, které si dobrovolně nevyberete. Třeba jílovitou půdu ve své zahradě. Ale co dělat, když už ji tam jednou máte? I neúrodný, těžký a mazlavý substrát se dá zhodnotit. Chce to jen čas a nebát se trochy systematické práce navíc.
Vysít a vysázet zeleninu odděleně, každou na jiný záhon či jinou část záhonu a nebo ji střídat prostorově? A se kterou zeleninou si to vůbec můžeme dovolit? Proč se dnes tolik hovoří o smíšené kultuře, čili polykultuře? A jaké jsou její historické kořeny?