Židle, desinfekce nebo střecha nad hlavou nám škodí. Na moderní život nejsme stvoření Zobrazit fotky zobrazit 10 fotek

Moderní domácnost. Místo, kde je nám dobře. Máme tu čisto, teplo, bezpečí. Některé její vymoženosti nám ale škodí, například obyčejná židle. Jiné nás dokonce pomalu zabíjejí. Příčina? Náš životní styl předběhl evoluci lidského těla.

Přijít z práce domů, umýt si ruce. Sednout si za stůl, najíst se nebo si tu přečíst knížku. Podívat se na televizi, popovídat si s rodinou, vysprchovat se a jít spát do pohodlné postele. 

Tak nějak by se dal shrnout náš každodenní provoz. Ty nejbanálnější úkony, které provádíme víceméně bezmyšlenkovitě. Jsou pro nás rutinou. Nic normálnějšího snad ani neexistuje.

Ve skutečnosti je vše z toho, co uvádíme výše, pro naše tělo nepřirozené a potenciálně také nebezpečné. Děláme totiž něco, k čemu vlastně vůbec nejsme stvoření.  

Tradiční lidské příbytky pohodlím zrovna neoplývají
Tradiční lidské příbytky pohodlím zrovna neoplývají

Civilizace je jen mžik v evoluci lidstva

Vývoj člověka trval 6 miliónů let. Naše končetiny, zuby, zažívací ústrojí nebo mozek procházely pozvolnou evolucí. Vše se ustálilo podle potřeb našeho druhu – tak, abychom obstáli v konkurenci ostatních živočichů. Tak, aby to odpovídalo způsobu, jakým jsme žili, tedy jako sběrači a lovci. 

V tak nedozírně hluboké propasti věku se veškeré moderní vymoženosti jeví jen jako okamžik. Mobil, židle, postel, mýdlo, ale i domy nebo zemědělství, to vše se událo v nepatrném časovém rozmezí. Naše těla na to neměla šanci se na tyto „novinky“ adaptovat. 

Replika lidského obydlí z neolitu
Replika lidského obydlí z neolitu

Proto dnes trpíme mnoha neduhy, nazývanými také nemoci z nesouladu. Tento pojem razí doktor David Lieberman, evoluční antropolog a autor populární knihy Příběh lidského těla. 

Podle Liebermana se nemoci z nesouladu objeví vždy, když naše přírodní tělo naráží na něco, na co nebylo uzpůsobené. Třeba na sladkosti, tlumené podrážky na botách, příliš rovné podlahy nebo postel s měkkou matrací v ložnici. Co všechno nám v bytě tak trochu (nebo i více) škodí?

Kam nechodí slunce…

Dalo by se říct, že nám škodí už samotná existence domů, nebo možná přesněji – doba, kterou v nich trávíme. Lidé se vždy pohybovali venku – lovili, sbírali, obdělávali půdu. Do svých příbytků se chodili prakticky jen vyspat. 

Proč je nám naše současná interiérová existence na škodu? Nejzávažnější jsou asi dva její důsledky: zhoršený zrak a nedostatek vitamínu D.

Lidstvo v současnosti trpí bezprecedentní epidemií krátkozrakosti. Od poloviny devadesátých let dvacátého století stoupá počet krátkozrakých. V roce 2050 má touto vadou zraku trpět až 4 miliardy obyvatel naší planety (v roce 1995 to byla 1 miliarda).

Jedním z faktorů, které podle D. Liebermana i jiných vědců tento trend ovlivňují, je kromě elektronických přístrojů zvýšený nedostatek pohybu venku, na přirozeném světle. Naše oči se většinu dne dívají na displej nějakého přístroje, pracují při konstantním umělém osvětlení a zaostřují jen na blízké vzdálenosti. 

Děti tráví příliš mnoho času v interiéru
Děti tráví příliš mnoho času v interiéru

Děti, které se málo pohybují venku, kde mohou sledovat pohyblivé předměty na dálku, nemají šanci oči dostatečně procvičit v akomodaci na dálku a nedostatečně se vyvinou. Ale abychom jenom nestrašili – rozhodně nemusíte svým ratolestem zakazovat číst knížky. Mělo by stačit, když budou venku 3 hodiny denně. Pak by jim čtení škodit nemělo.

V interiéru také naše pokožka nevstřebá dost slunečních paprsků a nevytvoří tak tolik potřebný vitamín D. To se projevuje řidkými kostmi a dřívějším nástupem osteoporózy u starších lidí. 

Čistota? Jen půl zdraví

Dnes je pro nás jen těžko představitelné, jak nebezpečný byl svět bez hygieny. Infekční nemoci se zvláště v hustěji zalidněných oblastech šířily neuvěřitelnou rychlostí a braly nesčetné životy.

Teď bereme mýdlo, desinfekci, splachovací toalety, pračku nebo kanalizaci za samozřejmost. Slova jako cholera už nás neděsí. A buďme za to vděční. Jenže naše až příliš čisté prostředí dalo vzniknout zvláštnímu fenoménu, který byl ještě před sto lety výsadou několika jedinců ze šlechtických kruhů – alergiím.

Důkladná a častá desinfekce domácnosti může napáchat víc škody než užitku
Důkladná a častá desinfekce domácnosti může napáchat víc škody než užitku

Proč a jak vznikají, není zcela jasné, ale nejpravděpodobněji znějí dvě teorie.  Ta první hledá důvod v našem vlastním imunitním systému. Ten je „zvyklý“ neustále odrážet útok choroboplodných zárodků. Jenže pokud se nic takového nekoná, naše obranné systémy se ze samotné nudy zblázní, začnou agresivně reagovat na neškodné podněty – a máme tady alergii například na pyl. 

Druhá teorie do rovnice dosazuje náš mikrobiom. To je souhrn mikroorganismů, které s námi žijí v našem těle (pokud spočítáme buňky našeho těla buňky našich hostů, zjistíme, že ty naše tvoří jen 10 %). Většina z nich sídlí v našich střevech, ale máme je také na kůži, v uších, zkrátka všude. 

Hrabat se v hlíně? Podle vědců je to příznivé pro naše zdraví
Hrabat se v hlíně? Podle vědců je to příznivé pro naše zdraví

Co všechno tihle naši miniaturní černí pasažéři způsobují a před čím nás umí ochránit, je v současnosti tématem překotného výzkumu. Zatím je prý předčasné stanovovat závěry. Zdá se ale, že zdravý mikrobiom umí udržet v kondici naši imunitu (mluví se ale také o duševním zdraví).

Jak si ale udržet v kondici mikrobiom? Kromě vhodné výživy (například variabilní, čerstvá strava, dostatek vlákniny, jogurty apod.) se doporučuje vystavovat tělo troše nějaké té špíny. Aseptická domácnost proto není ideální. Naopak práce s hlínou na zahradě nebo pes olizující vaši tvář jsou prý pro naši imunitu ideální vzpruhou. 

Židle, největší nepřítel lidstva?

Ačkoli král sedí i na těch nejstarších vyobrazeních často na trůnu, je „klasická“ židle na čtyřech nohách s opěradlem vysoce moderním vynálezem.

Přírodní národy nic takového neznají. Sedí buď v dřepu na patách (schválně, zkuste si takto sedět třeba 5 minut v kuse), nebo na zemi. I naši předci měli v domech spíš stoličky nebo lavice. Opěradla, na kterých by si „odpočinula“ naše záda, tu chyběla. Ale i kdyby, tito lidé byli dost „neposední“ a neseděli zdaleka tak často jako my.

My v židli nebo v pohovce prosedíme většinu dne (uvádí se 50-70 % našeho bdělého času). Ať už je to v práci, v restauraci nebo doma. Pořád ta stejná, nepřirozená poloha.

Takhle sedávají afričtí Sanové. Zkuste to taky, aspoň na 5 minut...
Takhle sedávají afričtí Sanové. Zkuste to taky, aspoň na 5 minut...

Škodí nám to. Sedavý životní styl nám zkracuje nejen svaly a šlachy, ale také život. Přináší totiž nejenom bolesti ochablých zad, ale také nadváhu nebo diabetes a degradaci celého skeletálního a kardiovaskulárního systému. 

Někteří vědci dokonce tvrdí, že sezení je horší než kouření a jeho nepříznivé zdravotní dopady nevymaže ani každodenní půlhodinka jógy. Není divu, že se pomalu, ale jistě rozmáhá trend bydlení bez nábytku

Seznamte se: židle, tichý zabiják
Seznamte se: židle, tichý zabiják

Zdravé spaní? Možná tak na podlaze

Obdobná situace jako u sezení čeká naše tělo také v ložnici. Ačkoli máme stále lepši a sofistikovanější (někdy dokonce i inteligentní) matrace, záda nás bolí stále víc a spánek je čím dál horší.

Když se podíváme zpátky do minulosti nebo mezi přírodní národy, opět si uvědomíme, jak nedávným vynálezem měkká postel vlastně je. Naši lovecko-sběračští předci spali v poloze na zádech na zemi, pod sebou měli kožešinu nebo rákos. Postele s roštem jsou také poměrně dávnou inovací, ale ani ty nikdy nebyly tak měkké, aby se na nich dalo spát na břiše. 

Moderní měkká postel nám prý neprospívá
Moderní měkká postel nám prý neprospívá

Lieberman uvádí, že teplá, měkká postel (spolu s dalšími spacími návyky, jež se liší od těch přirozených), našemu spánku neprospívá. Paradoxně totiž snižuje jeho kvalitu a vadí našim zádům. Mezi lovci a sběrači totiž prakticky neexistuje problém, který mají skoro všichni čtenáři těchto řádků – bolavá záda.

K čemu jsme se evolucí vyvinuli?

Člověk je všestranný tvor. Tělesnými schopnostmi nad ostatními zvířaty v ničem příliš nevyniká, ale dokáže si docela slušně poradit. Díky své inteligenci se přizpůsobí prakticky jakýmkoli podmínkám.

Při prapůvodním stylu života se lidé hýbali v průměru kolem 6 hodin denně a při tom nachodili nebo uběhli asi 10-13 km. Kromě chůze a běhu často někam lezli a šplhali, kopali do země a nosili různá břemena. Spali na tvrdé podložce, seděli na zemi nebo na patách. Jedli všechno, co se jim dostalo pod ruku (kterou si nemyli mýdlem). Jejich těla byla oázou mikroorganismů (ale také parazitů). 

Měli bychom se vrátit zpátky na stromy? Určitě ne. Vždyť i poslední příslušníci přírodních národů vděčně vyměňují svůj tradiční životní styl za ten náš. 

Být venku a hýbat se. Pro to jsme stvořeni
Být venku a hýbat se. Pro to jsme stvořeni

Ale pokud to se svým zdravím myslíme vážně, měli bychom vědět, že příliš pohodlí nám neprospívá. A trochu s tím bojovat, třeba tím, že budeme více chodit ven a nebudeme se bát i trochu ušpinit. Pak se budeme moci bez obav vrátit do našich pohodlných domácností.

Zdroje tohoto článku a inspirace pro další čtení

Daniel LiebermanThe Story of the Human Body: Evolution, Health, and Disease (vyšlo také v českém překladu pod názvem Příběh lidského těla)

Vybarr Cregan ReidPrimate change - How the World We Made is Remaking Us

Allana Collen10% Human: How Your Body's Microbes Hold the Key to Health and Happiness (vyšlo v českém překladu pod názvem 10 % člověka)

James A. LevineGet Up!: Why Your Chair is Killing You and What You Can Do About It