Zimní zahrada vás spojí s přírodou

Slunce svítí zadarmo

V každém bohatě proskleném prostoru je možné využít skleníkového efektu. Krátkovlnné záření ze Slunce se v prostoru zahrady přemění na dlouhovlnné a to nemůže proniknout zpět přes sklo. Místnost se rychle začne zahřívat.

Jako každá stavba potřebuje i zimní zahrada solidní základy. Měly by dosahovat hloubky kolem osmdesáti centimetrů (nezámrzná hloubka). Použití vhodných metriálů rozhoduje o tom, nakolik bude zahrada plnit své funkce. Nejde ale zdaleka jen o to. Vlivů je mnoho. Zohledněte také úhel dopadajících slunečních paprsků, proudění tepla nebo cirkulaci vzduchu. Toto vše můžeme ovlivnit umístěním, polohou vůči domu a natočením stavby k určité světové straně. Jde o to, aby zimní paprsky nízko stojícího slunce dopadaly z boku hluboko do zimní zahrady. Ta by neměla být až příliš hluboká.

Stavbu ,,roztáhněte“ spíše do šířky a do výšky. V létě dopadají prudké kolmé paprsky shora na střechu. Pokud není teplo odváděno, je třeba přechodné stínění zimní zahrady. Jedním z možných řešení je porůstání jednoletými popínavkami či vegetací, u které na podzim opadá listí (např. vinná réva). Pro rostliny pěstované uvnitř zahrady pak platí, že jim svědčí rozptýlené světlo ze všech stran.

Výběr konstrukce

Co se týká materiálu, platí, že systémy hliníkové jsou oblíbené pro velkou variabilitu v barvě nátěru. Hliníkové konstrukce v kombinaci se dřevem vykazují lepší statické vlastnosti. Je možná i  kostrukce celodřevěná nebo kombinace plastu s hliníkem.

Na klíč lze objednat individuálně navrženou stavbu, která bude sestavena z jednotlivých prvků. Mohou to být střešní vyklápěcí dílce, stěny pevné i posuvné , klasické dveře jednodílné či dvoudílné, ale také dveře otočné nebo harmonikové a podobně.

O tvaru konstrukce platí, že v pravidelném nekomplikovaném interiéru přirozeněji proudí vzduch a větrání je jednoduší. Zimní zahrady vznikají i jako vylepšení terasy nebo jako přístavba k již hotovému domu. Zde je důležité pečlivé utěsnění všech mezer mezi oběma interiéry. Počítáme-li s přitápěním, získáváme jednu obytnou místnost navíc. Je-li oddělena od zbytku bytu širokými posuvnými dveřmi, můžete si užívat pocitu kontaktu přírodou.

Jako střecha se osvědčuje komůrkový polykarbonát. Je uspokojivě odolný proti nárazu. Duté komůrky přitom zajistí tepelnou izolaci. Pokud zvolíte typ s reflexní vrstvou, zhruba 50% paprsků bude odráženo. Dražší variantou je izolační dvouvrstvé bezpečnostní sklo, které vás při rozbití střechy nepořeže.

Stěny tvoří izolační sklo dvojité či trojité s meziprostorem vyplněným inertním plynem. Chrání totiž před chladem, ale také před letním přehřátím. Jste-li připraveni na větší investici můžete volit skla nejen tepelně, ale i zvukově izolační, probarvená či vzorovaná.

Topit či ne?

Nevytápěná zimní zahrada vám přinese při správném umístění a orientaci výraznější energetické úspory na vytápění domu, nemůže ale sloužit k užívání po celý rok. Jde spíše o izolaci domu a nárazníkovou zónu proti chladu a větru než o odpočinkový prostor. V takové zahradě ale můžete úspěšně přezimovat choulostivější rostliny. V teplých měsících zde zase letníme pokojovky.

Vytápěná zimní zahrada poslouží svému majiteli mnoha způsoby. Jako prostor pro odpočinek, místo pro posezení s přáteli či pracovna. Jednou z možností je podlahové topení. Vytápění proskleného prostoru ve dnech bez slunečního svitu je nákladné. Ale u dobře orientované zimní zahrady s kvalitní izolaci může vyrovnat bilanci optimální využití sluneční energie za naopak příznivého počasí. To je případ zahrady postavené k jižní či západní straně domu. Ta ale vyžaduje důkladná opatření proti letnímu přehřátí. 

Větrání zimní zahrady

U zimní zahrady, která je bohatě zabydlena květinami, panuje vyšší vlhkost. Pokud nebudete mít vyřešený systém větrání, hrozí vám plísně. V teple a vlhku se jim velmi dobře daří a nesvědčí ani vašemu zdraví ani pěstovaným rostlinám. Pasivní větrání lze zajistit posuvnými či výklopnými okny ve svislých stěnách. Nákladnější jsou střešní okna. Mohou být otvírána ručně, pokud vám nevadí fyzická namáhavost tohoto způsobu, nebo elektricky a dokonce na dálkové ovládání.

Nejteplejší vzduch z horní části mohou odvádět také šachty s mřížkou. Spodem pak díky ventilátorům proniká dovnitř v dostatečném množství chladnější čerstvý vzduch. Jedná se o gravitační ventilaci. Tato aktivní výměna vzduchu je mnohem účinnější. Nejúčinnější větrání vyžaduje na jih situovaná zimní zahrada. U té je ideální použít elektrický ventilátor s termostatem. Uvede větrák do chodu automaticky, jakmile se teplota přiblíží k hranici, kdy už by se prostor začal přehřívat (subjektivně bývá jako příjemná vnímána teplota asi do 26 ^oC).

Zapomenout se nesmí ani na zastínění před příliš intenzivním sluncem. Nejlépe se osvědčují lehce ovladatelné rolety, rohože či žaluzie. Mohou být umístěné vně či uvnitř. Ty vnější zastiňují a tepelně izolují efektivněji, ale samozřejmě se také rychleji opotřebí.

Šetřete si teplo na později

Zimní zahrada je vlastně teplovzdušným kolektorem. Akumuluje teplo v nosných stěnách. Velmi výhodné je použití takových materiálů, které hromadí teplo uvnitř prostoru po dobu jeho dostatku a později jej pomalu vydávají. Doporučuje se keramická dlažba na podlahu, zděná stěna či dvojitá akumulační stěna s meziprostorem. Teplo ze zimní zahrady je také možné rozvádět po domě trubkami a pohyb vzduchu podpořit ventilátorem.

Velmi sofistikovaným způsobem, jak využít zimní zahradu jako zdroj tepla pro dům, je solárně poháněný ventilátor. Spustí se vždy při slunečním svitu. Vhání prohřátý suchý vzduch z proskleného prostoru do domu a tím vytlačuje chladný vlhký vzduch ven. Ten odchází nejrůznějšími otvory – digestoří, netěstnostmi kolem oken, větracími šachtami a podobně. Dveře mezi jednotlivými místnostmi musí být během tohoto temperování a větrání otevřené.