Jen málokdy se tak dobře snoubí přírodní estetika a vysoká funkčnost, jako u živých fasád, domů se zdmi porostlými popínavými rostlinami. Jen pozor na stav omítky a zdiva před tím, než je necháte zarůst. Aby z té zelené radosti nakonec nebylo mrzení.
Konstrukce vašich nových dveří je stejně důležitá jako jejich vnější vzhled, povrchy, prosklení a kování. A nejčastěji bývá součástí konstrukce interiérových dveří výplň v podobě voštiny, dutinkové dřevotřísky, případně dřevotřísky plné. Jaké jsou mezi těmito materiály rozdíly? Je dobré vědět, co se skrývá uvnitř dveří, za které platíte.
Trochu to připomíná filmovou hlášku – jediné auto, které nezestárne je to, které si nekoupíte. Protože jediný dům, který nebude produkovat emise je ten, který nepostavíte. Ale když už potřebujete bydlet, je rozhodně víc ekologické pustit se do rekonstrukce již existující stavby.
Ani kutilem se není nikdo jen tak, ze dne na den. Jednou to přijde, stane se, že se človíček zvídavý rozhlíží okolo sebe a s něčím začne. Začne kutit. Často jde i o z nouze ctnost, ne, tím není myšleno jméno známé kapely, ale prostý fakt, že kdo nemá peníze na řemeslníky, musí se jimi stát. Každý kutil, obzvláště ten začínající, si však musí vštípit určitá pravidla, bez kterých nemá jeho činnost smysl.
Nekonečně dlouhá zima a léto v nedohlednu? Co takhle zbytek zimy proválet v neskutečně útulné ložnici. V posteli strávíme až třetinu života, tak by nám tam mělo být dobře, abychom se ráno probouzeli odpočinutí a s dobrou náladou.
Pokud je to jen možné, vždy je lepší vykružovat otvory v dlaždičkách ještě před nalepením. V případě vrtání to však většinou nejde. Potřebujeme nejčastěji vyvrtat otvor přesně na takovém místě, aby například polička či nějaký výrobek z drátěného programu, stejně jako umyvadlo, seděly zcela přesně. Proto nejprve lepíme a spárujeme a vrtáme až na konec.
Termínem guadua v Kolumbii označují lesní porosty, tvořené zvláštním druhem vysokých travin. Nejsou nepodobné bambusům, rostou i stejně nahusto. Ovšem s jedním podstatným rozdílem. Mají trny. A přesně na takových porostech se před staletími zakládaly první kávové plantáže. Jak se dá asi odtušit, mýcení hustých hájů s trnitým bambusem, stejně jako celá ta dřina na plantážích, nebyla žádný med.
Jako hlavní ukazatel takzvaného syndromu nemocných budov je všeobecně vnímána koncentrace oxidu uhličitého. Tak jednoduché to ale ve skutečnosti není. Jisté však je, že právě onemocnění budov je dnes již považováno za holý a smutný fakt, že ovlivňuje negativně naše životy, jejich kvalitu, a že nás rychleji posouvá směrem do země. Prach jsi a v prach se obrátíš. Ovšem o slově nemoc v souvislosti se syndromem nemocných budov (SBS) vyloženě hovořit nemůžeme. Proč?
Možná jsme si v průběhu roku 2020 říkali, že už to snad ani nemůže být horší. Ale loňský rok nám názorně ukázal, jak moc nás ještě může bolet energetická krize.
Poslední dobou je hojně skloňovaným termínem SYNDROM NEMOCNÝCH BUDOV, různé zdroje o něm uvádějí různé informace, na jednom se však shodnou, na prvním místě uvádějí oxid uhličitý. Jeho příliš vysoké koncentrace. Jaký je rozdíl mezi oxidem uhličitým a oxidem uhelnatým a proč nás zaručeně zabijí oba plyny? Jeden rychle, druhý pomaleji?
Chystaná novela energetického zákona by měla zejména dovolit sdílet vyrobenou elektřinu mezi jednotlivými odběrnými místy a umožnit tak efektivně nakládat s vyprodukovanými přebytky energie. Vedle fotovoltaiky by do budoucna mělo být možné efektivně naplnit potenciál i dalších komunitních zdrojů, jako jsou větrné elektrárny či biometanové stanice.
Otázku, kdy se konečně sníží ceny plynu a elektřiny pro domácnosti, si v uplynulých měsících musel nutně položit každý. Snadno vyřčená otázka však nemá stejně jednoduchou odpověď. Má jich totiž hned několik, podle toho, jak pesimisticky chcete scénáře bližší a vzdálenější budoucnosti vidět.
Letošní zima se nese ve znamení úspor. Slova politiků, že budeme doma chodit ve svetru, abychom nemuseli tolik topit, vzbudila vášně. Je to ale vážně tak strašná představa? Jak přežívali zimu naši předci?
Obnovitelná energie pochází ze zdrojů, které se v průběhu času nespotřebovávají anebo se „v lidských měřítcích“ obnovují. Uhlí se sice taky „obnoví“, ale musíte si na to počkat hezkých pár milionů let. Proto není považováno za obnovitelné, na rozdíl od pětice udržitelných favoritů energetické a nízkouhlíkové budoucnosti.
Z ulice vypadá fádně, jako tucty dalších domů, vřazených do zástavby kolem ulice. Ovšem ze strany dvora, to už je jiná pohádka. Starší rodinný dům se tu dočkal nečekaně odvážného rozšíření, které z něj učinilo vyloženě luxusní záležitost.
Projekt nacházející se na pastvinách v australském Berry, není originál. Velmi podobná stavba totiž vznikla nedaleko odtud před 12 lety. Tehdy ještě kvůli praxi místního farmáře. Tato Dvojka si už neklade za cíl usnadňovat život honáků dobytka, ale podporovat cestovní ruch. A jde jí to dobře.
Taro kořen je doslova zázrak nabitý vitamíny a minerály. A kromě toho, že výborně chutná, také léčí. Bohužel právě tuto delikatesu dosud ochutnal jen málokdo z nás a také se u nás nepěstuje, jelikož jde o druh, kterému prospívá klima tropické a snese i subtropy. Ovšem v našich obchodech již tento sortiment najdete, tedy především v těch asijských. Proč právě taro kořen vyzkoušet?
Není důvod v zimě nekompostovat. Pořád je to ten nejlepší a nejúspornější způsob, jak se zbavovat biologicky rozložitelného odpadu. Jen se to musí umět. Je třeba myslet na teplotu kompostu, chránit jej před chladem a vlhkostí, nepřekrmovat ho.
Dřevo obvykle ukládáme do dřevníku, kde schne a čeká na okamžik, kdy po něm sáhneme a přiložíme do nějakého topidla. Jenže slovo dřevník se dá přeložit mnoha způsoby. Dřevníky mohou vypadat různě, mohou být designově velmi pěkně provedené a nakonec i samotné palivové dřevo je originální a stále proměnnou dekorací. Inspirujte se neuvěřitelně působivými způsoby ukládání dřeva. Ostatně on už jen pouhý proutěný koš naplněný polínky vypadá velice dekorativně.
Pramizerné rozlišení, minimální ostrost, velmi omezené spektrum barev. Plísní a zatuchlinou trochu načichlé, pokroucené a dost možná zažloutlé okraje. To se vám u digitálního snímku nestane. Jenže staré fotografie, třeba ty z rodinného alba, mají nevyčíslitelnou hodnotu osobní, citovou. Jak se postarat o to, aby si ji uchovaly?
