Za politikou EU, která se chce zasadit o plošné omezení plýtvání s potravinami, není jen snaha ušetřit. Je to malý plán s velkými dopady, který má přispět k ochraně celoplanetárního klimatu.
Zpomalit a získat tím náskok. Zní to protimyslně, ale uspěchaná doba nás neustále přesvědčuje o tom, že ne vše, co je bleskově rychlé, je i dobré.
Astry patří k osvědčené klasice. Jejich obliba plyne z pestrobarevnosti, hřejivého vyznění květů. A také praktičnosti, protože dobře snáší ranní mazy. Preferují slunnější místa, sluší jim to v květináči, košíku i truhlíku.
Právě na keltský svátek Samhain (v noci z 31. 10. na 1. 11.), kdy Keltové snad jako první v našem civilizačním prostoru organizovaně vzpomínali na mrtvé a tento zvyk později převzali i Slované, je dobré si připomenout, jak je to vlastně s tradicí a současností našeho pohřbívání. Bez smrti není života a naopak. A bez nebožtíků by nebylo na koho vzpomínat a co slavit. Od keltských a slovanských stop v české kotlině již uběhlo mnoho času a mnohé se změnilo. Předně církev změnila oficiální datum vzpomínání na mrtvé. Pokud to uděláte, jak se na správného křesťana sluší a patří, právě večer 2. listopadu, tedy na Dušičky, jsou dovoleny i pozůstatky tradic pohanských. A zatvrzelým pohanům nezbývá nic jiného, než slavit Halloween, který má vlastně nejblíže k obřadům slovanským.
Jak se dřív stavělo na venkově? Většinou z materiálů, které se nemusely zavážet z fabrik nebo města, a které byly snadno dostupné přímo v okolí stavby. Stavělo se tedy ze dřeva a kamení. Proč už se s nimi dnes ve stavební praxi tolik nepotkáme? Je to snad jen proto, že máme materiály jiné, lepší, kvalitnější? Tyhle otázky si položili architekti, během přípravy projektu rodinného domu v Los Espinos. V lokalitě, která oplývala hojností dřeva a kamene.
Humbuk to byl velký, když se poprvé zjistilo, že divoká prasata na Šumavě jsou kontaminována radioaktivním zářením. Konkrétně bylo prokázáno cesium a za pachatele byla označena havárie Černobylu 26. dubna 1986 spolu s radioaktivními dešti a oblibou divočáků v konzumaci takzvaných jeleních lanýžů. Jenže je to ještě mnohem složitější a radioaktivita prasat se v nejbližších desetiletích bude dokonce zvyšovat.
Sruby získávají v Čechách neustále na popularitě. Ačkoliv u nás nemají takovou tradici jako v severní Evropě a Americe, na cestách po české krajině je můžete potkat poměrně často. Čím si svou popularitu získaly, jaká je jejich historie, co svým obyvatelům můžou nabídnout a je bydlení ve srubu vhodné pro každého? V našem článku najdete mnohé odpovědi na otázky o srubech, které jste si mohli položit.
Sprchování ve vaně, pantofle, topení na posvátnou teplotu, chození v trenkách, předsíně a chodby, záchody oddělené od koupelen, sušení prádla v bytě, pračky v kuchyních či koupelnách, pohovka v kuchyni, minimální výzdoba, obliba v montování sektorového nábytku a další běžné součásti našeho bydlení, nad kterými cizinci kroutí hlavou. Divili byste se přitom, co všechno má kořeny v době socialistické.
Říká se, že stačí sníst jedno denně, a přežijete sychravý podzim i zimu bez návštěvy lékaře. Jablko je zkrátka pašák. Určitě v sobě ale nenese tolik vitaminu A, jako třeba mrkev. A ani tolik vitaminu C, jako třeba pomeranč. Takže čím si tu dobrou pověst vlastně zasloužilo?
Liška nálevkovitá a stroček trubkovitý, dva druhy hub, které řadíme mezi lišky, tedy hub patřících do čeledi liškovité. V prvním případě u nás teprve nedávno objevený skvost pro chuťové pohárky mas, v druhém případě dokonce staročeská klasika, která se přidávala do vánočního kuby. Recept byl jednoduchý: černá liška + vařené kroupy + vepřové sádlo + sůl a bylinky (nejlépe majoránka, případně i pepř). Zapéct v troubě a je hotovo. Dnes si leckdo myslí, že do kuby patří hříbky. Kdepak. Masovost hříbková je pověstná.
Chcete napálit své sousedy a známé? Až se vás zeptají, co vám to tu kvete za divný šeřík, řeknete: „To je zpododěr.“ „Cože je to?“ „No přece zpododěr? Ty neznáš zpododěr?“ Pravdou je, že slovo zpododěr se příliš nechytlo, a tak byl kalifornský šeřík přejmenován na latnatec. Zpododěr je tedy mrtvý archaismus. Svými květenstvími se kvetoucí latnatec našim šeříkům skutečně podobá, ale také tak trochu kvetoucím hortenziím. Dokonce i svým divokým růstem a výškou. Listy však rozhodně ne.
Některé cibulky se vysazují již od září, jiné počkají klidně až do října a listopadu. V každém případě je právě nyní nejvyšší čas cibule vysadit, konec října je za humny. Pokud chcete na jaře ve své zahradě nádherně kvetoucí sněženky, bledule, narcisy, modřence, tulipány, hyacinty, krokusy, puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub spolu s hlíznatými talovíny, bramboříky, pryskyřníky a sasankami, není nač čekat.
Pokud už máte na zahradě a kolem domu víceméně hotovo, je teď vlastně práce, kterou můžete dělat venku, až nečekaně málo. Přitom úmorná odpolední horka jsou už minulostí, počasí vám tedy jde na ruku a děti neruší. Je ideální příležitost se pustit do dlouho odkládaných projektů. Počinů pro radost i užitek.
Oficiálně to zní velmi fundovaně. Hovoří se o “novém kolektivním systému“, který má zajišťovat sběr a likvidaci nedopalků. V praxi však jde o to, že tabákové firmy se musí na čištění veřejných prostranství od nedopalků podílet finančně. Navíc jsou donuceny vložit určité peníze i do osvěty.
Statistika nuda je, má však cenné údaje. Například ten, že devadesát procent svého času tráví lidé z Evropy uvnitř interiéru budov. Doma, v práci, na nákupech, v metru – ale pořád pod střechou. Tenhle trend není vlastní jen Evropanům, trpí na něj i lidé z USA a v menší míře pak i Australané. Podstatné je, že za naši setrvalou existenci v zastřešených prostorách platíme určitou daň.
Zimostráz neboli buxus zná určitě každý, můžeme z tohoto stálezeleného keře tvarovat nádherné topiary a tvořit nízké i vyšší živé ploty. Problém však je, že roste velmi pomalu a při pravidelném tvarovacím řezu se zdá být doba dosažení požadované velikosti a tvaru nekonečná. Trvá to dlouhá desetiletí. A když pak takové krasavce napadne škůdce, který je může zahubit, to nepotěší nikoho. Dejte si proto dobrý pozor na zavíječe zimostrázového, tento invazní druh hmyzu pocházející z orientu je již na celém našem území. Zasáhněte již nyní na podzim!
„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.
Berte to s trochou nadsázky a zamyslete se nad tím. Huňaté kožíšky a zvědavé čumáčky čtyřnohých zvířat mají něco do sebe, ale nic se nemá přehánět. Služby, které vám nabídnou pokojové rostliny, je totiž skoro totožný. Jen vyjde laciněji, bez konfliktů a rizik.
Když přijde na hodnocení kvalit, většinou se odborníci shodují na tom, že způsob, jakým se lidstvo dobírá kalorií pro své přežití, je zatížen dědičnou chybou. Jak to změnit? Nestačí jen poopravit zemědělství, ale i způsob, jakým k potravinám přistupujeme.
Zabránit některým živočichům v proniknutí na náš pozemek může pouze takové oplocení, přes které se nedostanou. Tedy dostatečně husté, kterým se neprotáhnou, ale i dostatečně vysoké a pevné. Třeba běžné ohradníky překoná taková srna s lehkostí baletky. Nízké ploty prostě nefungují, stačí ale přidat alespoň několik desítek centimetrů, půl metru, metr a světe div se, žádný Duplantis se mezi vysokou zvěří nerodí. Hustý živý plot pro změnu nefunguje na zajíce, i kdyby měl sebevíc trnů. Je ale opravdu nutné budovat oplocení, nebo existují i jiná řešení?
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
