Chcete napálit své sousedy a známé? Až se vás zeptají, co vám to tu kvete za divný šeřík, řeknete: „To je zpododěr.“ „Cože je to?“ „No přece zpododěr? Ty neznáš zpododěr?“ Pravdou je, že slovo zpododěr se příliš nechytlo, a tak byl kalifornský šeřík přejmenován na latnatec. Zpododěr je tedy mrtvý archaismus. Svými květenstvími se kvetoucí latnatec našim šeříkům skutečně podobá, ale také tak trochu kvetoucím hortenziím. Dokonce i svým divokým růstem a výškou. Listy však rozhodně ne.
Opadavé, nebo stálezelené keře a stromy
Latnatec (Ceanothus) je rostlinný rod, který řadíme do čeledi řešetlákovité (Rhamnaceae), zatímco u nás dobře známé šeříky (Syringa) patří do čeledi olivovníkovité (Oleaceae). Latnatce jsou opadavé, nebo stálezelené keře a stromy s jednoduchými listy a menšími kvítky uspořádanými v bohatých latách. Přibližně 55 původních druhů roste výhradně v Severní a Střední Americe, některé se však pěstují jako okrasné dřeviny doslova po celém světě. V angličtině se vžil pojem Californian Lilac (kalifornský šeřík).
)
Stálezelený latnatec kytkokvětý
Velmi oblíbeným druhem je latnatec kytkokvětý (Ceanothus thyrsiflorus), jehož záplavy modrých kvítků uspořádaných v bohatých květenstvích nenechají chladným nikoho. Tento druh je navíc stálezelený, proto oživí na rozdíl od našich tradičních šeříků zahrady i v zimě. Právě latnatec kytkokvětý pochází ze slunné Kalifornie a právě tento druh je nazýván kalifornským šeříkem. Mezi nejoblíbenější a nejotužilejší pak patří varieta zvaná repens.
)
A ještě jednu přednost má tento druh oproti klasickému šeříku (Syringa). Jeho větve netrčí pouze vzhůru, ale uklání se do všech stran, podobně jako například větve jasmínu nahokvětého (Jasminum nudiflorum). Vzrůstu je latnatec kytkokvětý spíše menšího, ale téměř celý květen a červen zaplaví zahradu modrou barvou svých květenství, modoru barvou se chlubí dokonce i tyčinky, čnělky a blizny kvítků. Barvou jako z líbivého katalogu cestovní kanceláře. Bohužel je tento druh na pěstování dosti náročný. Musí mu konkrétní stanoviště naprosto vyhovovat, v zimě přesto často namrzá.
)
Další zajímavé druhy latnatců
Dalšími zajímavými druhy jsou například latnatec zkřížený (Ceanothus delilianus) a latnatec bledý (Ceanothus pallidus), v jejich případě však jde o křížence a druhy opadavé. Latnatce jsou vesměs dřeviny medonosné, které nenechají v klidu v době svého květu žádný hmyz, který se pohybuje poblíž, a který vyhledává sladký nektar. Drobné lístky latnatců jsou sytě zelené, existují však i kultivary s listy panašovanými, například Lemon and Lime. Tato odrůda má lístky užší a s žíháním v odstínech citronu a limetky.
Například v Guatemale latnatce rostou ve výškách až 4000 metrů nad mořem (jediný středoamerický druh Ceanothus coeruleus) a až na jih chladnější Kanady zasahují druhy latnatec vejčitý (Ceanothus herbaceus), latnatec americký (Ceanothus americanus), latnatec červený (Ceanothus sanguineus) a Ceanothus velutinus. Hlavní centrum druhového bohatství rodu je však v již zmíněné Kalifornii, kde latnatce rostou v sušších dubových lesích a jako součást keřové vegetaci známé pod pojmem chaparral. Dalšími známým druhem je latnatec Fendlerův (Ceanothus fendleri).
)
Vyniknou v kombinaci s jinými dřevinami
Latnatce dobře vyniknou v kombinaci s dřevinami sloupovitého vzrůstu a s kulovitou korunou. Ve smíšených záhonech je lepší latnatce tvarovat řezem, který navíc podporuje kvetení. Pružné výhony budou dobře působit i jako převislé, stejně jako vyvázané po plotě nebo pergole. Keře pak dosáhnou i větší výšky. Pěstovat přitom lze latnatce i v květináčích. A když pár kvetoucích větviček odstřihneme, vydrží v interiéru ve váze zhruba 10 dní. Ne náhodou latnatce vypadají výborně vedle našich tradičních šeříků, ale třeba i vedle motýlího keře čili komule Davidovy (Buddleja davidii) a rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides), který však také nepatří do čeledi řešetlákovité, nýbrž hlošinovité (Elaeagnaceae). Z nám známých okrasných druhů dřevin patří do čeledi řešetlákovité (Rhamnaceae) například trnovec Kristův (Paliurus spina-christi) a dužistopka sladká (Hovenia dulcis).
)
Nároky latnatců na pěstování
Latnatce vyžadují v zahradě slunné a teplé stanoviště, které je zároveň chráněné před větrem. Nejlépe tedy třeba místo před živým plotem například na severnější straně zahrady, kam svítí od jihu dostatek přímého slunce. Určitě nevolíme stanoviště suchá stejně jako přemokřená, půda má být neutrální (možný je i obsah vápníku), spíše sušší, ideální je zemina kyprá a dobře odvádějící vodu. Pokud by vaše latnatce zůstaly přes zimu uvězněné v mokré půdě, zimu nepřežijí. A my to budeme naprosto nesmyslně přisuzovat mrazu. Ano, latnatce sice v zimě namrzají, dokonce až k zemi, když je neochráníme, pokud však na jaře zhnědlé namrzlé výhony odstřihneme, opět z kořenů obrazí. Regenerují velmi rychle, pokud mají dobré podmínky. Na zimu je vhodná ochrana kořenů a na jaře seříznutí, díky kterému bude násada květů bohatá. Když se ale latnatci vámi zvolené stanoviště nezalíbí, máte smůlu.
)
Ve vyšších polohách je latnatce lepší pěstovat v mobilních nádobách a na podzim zazimovávat. Latnatce totiž nesnáší jakýkoli stres, kterému by mohly být vystaveny. Jde o korpulentní pohodáře. V polostínu pak latnatce hůře kvetou. Některé druhy mají na kořenech hlízky se symbiotickými bakteriemi rodu Frankia. Bakteriemi, které dovedou vázat vzdušný dusík.
)
Latnatce se množí pomocí mladých jarních řízků, případně roubováním na podnož latnatce amerického. Botanické druhy se množí i semeny, je však třeba semínka hned po sklizni stratifikovat. Možné je i červnové hřížení a kopčení.
Zdroj: Wikipedia, novinky.cz, biolib.cz, zahardnictvi-flos.cz, identify.plantnet.org, rostliny.net
)
