Jak vypadalo bydlení našich předků? Jak se kdysi žilo, pěstovalo, stavělo? Zjistěte více o historii bydlení!
S mnohými dávnými prvky, které patří do kuchyní a vůbec domácností, se můžeme setkat i dnes. I když jde většinou o vystavené historické kousky, které již ztratily svou funkci. Poznáte je? Nezapomněli jsme ani na pořádný chyták!
Přiblížit místa produkce potravin místům spotřeby je ušlechtilý záměr, který může hodně pomoci životnímu prostředí. Ale ne nutně lidem. Praktické důvody, proč se ve městech obvykle nenachází hospodářská zvířata, sahají až do dávnověku.
"Vnitrobloky patří rozumným dospělým, kteří dobře vědí, jak s nimi naložit pro dobro všech!" Řekl by kdejaký umanutý podnikavec, který hledá, kde ve městech ještě využít nějaký ten prostor. Ale ne, vážení! Vnitrobloky vždy patřily a měly by nadále patřit hlavně dětem. Navíc jsou malými oázami zeleně, přírody uprostřed měst. Vnitrobloky jsou poklad, který se musí chránit. Pomáhají nám za veder i silného větru, bohužel je však většina z nich zanedbaná, jako by je nikdo nechtěl. A to lidem bažícím po dalších pozemcích jen nahrává.
Staré domy ve městech mají své nezpochybnitelné kouzlo. Ale jen v říši čar a kouzel se trvale žít nedá. A proto je někdy třeba zcela konvenčně zasáhnout. Místo kouzelné hůlky je třeba čarovat nad stavebním plánem, a místo králíků z klobouku tahat řešení. Taková práce není magií, ale dobrou architekturou.
Klasický půdorys bytů minulého století, kdy každá místnost má své stěny a dveře a vstupuje se do nich přímo z chodby, či se přechází z jednoho do druhého, už dávno neodpovídá modernímu životnímu stylu a vyhovuje málokomu. Zastaralá dispozice byla také hlavním důvodem, proč se mladá slovenská rodina rozhodla svůj více jak sto metrů čtverečních velký byt kompletně zrenovovat.
Byt studený jako polární lednička, nebo naopak domácnost prohřátá tak, že máte chuť chodit v prádle? Každý to má rád trochu jinak. A o tom, jaké jsou vlastně osobní preference pro ideální nastavení termostatu, mimo jiné rozhoduje i to, jaké teploty si pamatujete z vlastního dětství.
Civilizační vymoženosti automaticky neznamenají jen přínos, univerzální dobro. Za užitečnými vynálezy se totiž táhnou i problémy. Své o tom vědí indiáni z amazonského kmene Marubo. Jejich starý svět skončil tam, kde začalo vysokorychlostní připojení.
V anketách o nejužitečnější, nejvýznamnější, největší, nejgeniálnější vynálezy lidstva se objevuje kde co. V žádné z anket však nenajdete vynález nejvýznamnější, totiž města. A je to tak vlastně správně, jelikož nejde o vynález jako takový, nýbrž přirozený důsledek vývoje lidstva. Možná i principiálně důsledek vývoje inteligentních společenství. Proč jsou ale chudinské čtvrti vždy na východě měst? A proč nás i přes veškerou prosperitu neustále provází unifikace, nuda a šeď?
Stará usedlost v romantické šumavské přírodě dělala jistě jménu Pohádka čest. Pohádky se ovšem povídají také o temné historii statku. Některé z nich jsou pravdivé, jiné nikoli. Jaká je pravda? Stále děsivá.
Je to už tak zavedené, že ne s každým objevem se pojí zajímavý příběh. Ale ani když ho mají, vyhráno není. Ilustruje to případ fenomenálního vynálezu inženýra Murphyho. Ten zajímavý příběh sice má, ale ve slušné společnosti se moc vyprávět nedá. K průlomu v bytovém designu ho prý vedla sexuální zvlčilost.
Nahlížet bez svolení do oken cizích domácností je samozřejmě velká nepřístojnost. Ale dělat to se schválením a ve jménu vědy, to je už něco jiného. Unikátní studie výzkumníků z amerických univerzit takhle nahlédla do 54 000 domácností, přesněji řečeno do jejich obývacích pokojů. Proč? Hledala obecné vzorce uspořádání dekorací.
Finální bilance zapomenutých nemovitostí: 65 519 našlo původního majitele, u více ztracených nemovitostí se nepodařilo dohledat vlastníky. 107 824 nemovitostí se tak stalo majetkem státu, celková hodnota propadnutých nemovitostí překročila 5 miliard korun. Pokud máte o konkrétní zapomenutou nemovitost zájem, sledujte situaci a neprodleně se ozvěte! ŠANCI MÁ VLASTNĚ KAŽDÝ.
Možná jste si už všimli, že se do moderních spotřebičů stále častěji promítají retro trendy. Nová technologie je doplněna tradičním designem. Výsledkem je unikátní produkt, který budí vášně a boduje u zákazníků. Zajímají vás konkrétní příklady?
Kde se narodíme, to vážně moc předem ovlivnit nesvedeme. Ale kdyby to přeci jen trochu šlo? Pak by tu existovalo pár zajímavých kandidátů, zemí světa, kde prý je štěstí se narodit. A Česko, byť není z nejlepších, si v globálním srovnání rozhodně nestojí špatně. Tolik alespoň podle vždy sporných statistik.
Rekonstrukce starých domů mohou přinášet nejroztodivnější objevy. V Česku na vás například může vykouknout rákosový strop, anebo asbestové desky. Tedy nic potěšujícího, ale zase ani natolik překvapivého. Ovšem stovky žiletek nasypaných za obklady v koupelně? To už trochu vzbuzuje rozpaky.
Havířov v Moravskoslezském kraji založený roku 1955, se coby nejmladší město Česka v žebříčku nejstarších civilizačních center světa jistě neobjeví. Zato takový Jeruzalém, Luxor, Argos, Byblos a třeba Atény, to je úplně jiná civilizační káva...
Panelák, slovo pro jedny téměř zapovězené a nenáviděné, pro jiné nezbytnost. Vždyť ve starých panelových bytových domech u nás žijí dosud zhruba 3 milióny lidí a od 50. let do roku 1995 jich bylo postaveno okolo 80.000 (cca 1,2 milionu bytů). Jako by však teprve prefabrikace stavebních prvků montovaných dřevostaveb probudila investory i architekty a ukázala, kudy by měla vést cesta i u současné bytové výstavby. Nic výhodnějšího k výstavbě než prefabrikované dílce totiž dosud nikdo nevymyslel. Paradoxně k nám však staronový trend přichází ze severu a západu.
Stát stále ještě hledá dědice tisícovek nemovitostí v celkové hodnotě miliard korun. Možná můžete právě vy nečekaně zbohatnout díky úřední chybě v minulosti, případně si alespoň vylepšit rozpočet. Již 10 let se snaží příslušní úředníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zjistit dědice takzvaných ztracených nemovitostí. Tedy nemovitostí, které aktuálně nemají své vlastníky, případně jsou vlastníci nedostatečně identifikovaní. Mnohé jsou navíc brzdou v rozvoji obcí a měst, jelikož není kdo by o nich rozhodoval. Proto také bylo rozhodnuto, že hledání vlastníků nemůže trvat do nekonečna.
Obývací pokoje bereme do značné míry jako samozřejmost, naprosto běžnou místnost, která v domácnosti většinou nechybí. Ve skutečnosti jsou obýváky, z hlediska své historie, nepříliš starou módní novinkou. A jako každá móda, i ony se dnes přežívají.
Sprchování ve vaně, pantofle, topení na posvátnou teplotu, chození v trenkách, předsíně a chodby, záchody oddělené od koupelen, sušení prádla v bytě, pračky v kuchyních či koupelnách, pohovka v kuchyni, minimální výzdoba, obliba v montování sektorového nábytku a další běžné součásti našeho bydlení, nad kterými cizinci kroutí hlavou. Divili byste se přitom, co všechno má kořeny v době socialistické.
