Stát stále ještě hledá dědice tisícovek nemovitostí v celkové hodnotě miliard korun. Možná můžete právě vy nečekaně zbohatnout díky úřední chybě v minulosti, případně si alespoň vylepšit rozpočet. Již 10 let se snaží příslušní úředníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zjistit dědice takzvaných ztracených nemovitostí. Tedy nemovitostí, které aktuálně nemají své vlastníky, případně jsou vlastníci nedostatečně identifikovaní. Mnohé jsou navíc brzdou v rozvoji obcí a měst, jelikož není kdo by o nich rozhodoval. Proto také bylo rozhodnuto, že hledání vlastníků nemůže trvat do nekonečna.
Začalo to novým katastrálním zákonem a občanským zákoníkem
Vše začalo v roce 2014 schválením nového katastrálního zákona, který uložil Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) dohledat (tedy se pokusit dohledat) skutečné vlastníky nemovitostí. V souladu s občanským zákoníkem je pak letošní rok posledním, kdy se mohou skuteční vlastníci nemovitostí přihlásit o svá práva. Pokud se vlastník nemovitosti nepřihlásí nejpozději do 31. prosince 2023, majetek přejde na stát a případný vlastnický nárok na nemovitost bude muset být prokázán pravomocným rozhodnutím soudu.
)
Jaké chyby brání identifikaci vlastníka? Důvodů je mnoho
Důvodů problematické identifikace vlastníků některých nemovitostí může být mnoho. Například tisíce pozemků a domů patřily za války vyvražděným či uprchlým židovským rodinám, ale i emigrantům, bojovníkům proti nacistické i komunistické totalitě. A mnohé z nich již našly své majitele díky tomu, že stát vlastníky těchto nemovitostí uplynulých 10 let aktivně hledal. U konkrétních nemovitostí nebyl uveden majitel anebo byl nedostatečně identifikován.
Chybou, která brání identifikaci skutečného vlastníka, může být například chybějící adresa, jméno, případně číslo popisné a evidenční. A pokud se ukáže, že vlastník již nežije, je nezbytné podat podnět k dodatečnému projednání dědictví. V takovém případě desetiletá lhůta neplatí. Jestliže pak vznese nárok na konkrétní nemovitost více lidí, případně chybějí například rodné listy, oddací listy, úmrtní listy, rozhodnutí z dědických řízení apod., je možné se obrátit na soud s žalobou na určení vlastnictví. Ve většině případů totiž jde o již zesnulé vlastníky nemovitostí, o vlastnický nárok se tedy mohou přihlásit jejich potomci. Jak ale může třeba vnuk vědět, že jeho pradědeček vlastnil pole, když to neví ani jeho rodiče?
)
Zatoulané budovy, respektive jejich vlastníci
Nárok na vlastnictví a tedy i nový zápis v katastru nemovitostí mohou mít u “zatoulaných“ budov a pozemků nejčastěji potomci již zemřelých lidí. Ti potomci, kteří nyní nemají ani tušení, že jejich pradědeček, prastrýc či jiný příbuzný něco vlastnil. Něco, co nyní hledá nového vlastníka. Bohužel s nemovitostmi bez vlastníka nelze ani nijak nakládat, proto právě brzdí rozvoj obcí a měst. Dohledat majitele se za uplynulých 10 let podařilo u přibližně 150 tisíc nemovitostí, ovšem přibližně stejný počet nemovitostí na svého vlastníka teprve čeká. A od 1.1. 2024 jím bude stát. Celková hodnota těchto nemovitostí je odhadem 10 miliard korun a lhůta pro přihlášení končí letos v prosinci.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových letos ohlásil úspěšné vyřešení vlastnictví u celkem 8200 nemovitostí s neznámými vlastníky. A to je opravdu rekordní počet. Prioritně se přitom úředníci zaměřili právě na nemovitosti, které bránily v rozvoji měst a obcí, vedle toho také na nemovitosti, kde je evidován trvalý pobyt. Známé jsou také případy, kdy je vlastník sice znám, jeho stavba však není zapsána na žádném listu vlastnictví. Některá pátrání po vlastnících dokonce přinesla překvapivá zjištění.
Dosud cca 140 tisíc pozemků a 2 300 budov bez vlastníka
Bez vlastníka dosud zůstává registrováno v katastru nemovitostí cca 140 tisíc pozemků a 2 300 budov. A právě takovým vlastníkem můžete být i vy. Je ale třeba jednat hned. 10 let dlouhou lhůtu stanovil občanský zákoník. Za tu dobu mohl (a stále ještě necelé tři týdny může) každý majitel své údaje v katastru aktualizovat. Konkrétní nemovitosti lze dohledat v tabulkách na stránkách ÚZSVM, případně na webové platformě Ceskazeme.cz. Stránky Ceskazeme.cz vytvořil badatel, archivář a vývojář Jan Antonín Kolář. Špatně identifikované pozemky zde lze vyhledávat podle mapy i jména. Kolář se svým týmem již ztotožnil desítky vlastníků v zahraničí a ti se mohli o svůj majetek přihlásit.
)
Turbulentní 20. století pořádně zamíchalo s vlastnickými právy
Bohužel 20. století bylo v naší zemi velmi turbulentní dobou, která zaznamenala 2 světové války, založení samostatné republiky, protektorát, nástup komunistů k moci, kteří likvidovali soukromé vlastnictví a opět jejich ústup do pozadí. Existovalo proto mnoho příležitostí, kdy vznikl ve vlastnických vztazích chaos. V pozemkových knihách prostě nebyl ve 20. století vždy pořádek. A ani nemohl být. Nejhorším obdobím byl v tomto smyslu únor 1948 až konec roku 1989. Již po 2. světové válce však došlo k velkému stěhování národů a tedy i k obrovskému množství nových a často neúplných či chybných zápisů do pozemkových knih. V 50. letech pak dokonce byla povinnost evidence vlastnictví nemovitostí ve veřejném registru na nějakou dobu zcela zrušena a poté byly zavedeny takzvané zjednodušené evidence. Ty jsou však z pohledu současného práva nedostačující. K chybám docházelo i ručním přepisem jmen, počešťováním německých jmen, nenahlášením sňatku spojeného se změnou příjmení. Další nepřesnosti pak přišly i roku 1993 s rozdělením Československa. Prostě divoké 20. století.
)
Zajímavé příběhy ztracených pozemků
Úřad dohledal pozemky patřící sochaři Albínu Poláškovi. O koho jde? O tvůrce známé sochy boha Radegasta na hoře Radhošť. Dohledány byly také pozemky patřící Leo Popperovi, což byl otec spisovatele Oty Pavla. Dále majetek mechanika kanadského královského letectva Pavla Bureše, operní pěvkyně židovského původu Emy Grünwaldové, architekta Alfreda Reichenbauma, který utekl před nacisty, stejně jako majetek autora plánu operace Anthropoid, brigádního generála Františka Moravce, respektive jeho manželky. V uvedených případech šlo i o napravení historických křivd.
)
V případě Františka Moravce se ukázalo, že existuje dům a zahrada na Plzeňsku, které patřily jeho manželce Vlastě. Oba žili v emigraci v USA, kde se úřady spojily s jejich vnučkou pomocí Vojenského historického ústavu. Nemovitost již patří dědicům. Zajímavostí je, že paní Vlasta Moravcová zemřela ve stejný měsíc a den, kdy byl zabit Heydrich, tedy 4.6., ale až v roce 2004. Ironie osudu.
Nemovitost (konkrétně osiřelý pozemek) po operní pěvkyni Emě Grünwaldové pro změnu překážela vybudování kolonády a stezky vedoucí k lázním. Pomocí Státního oblastního archivu byl zjištěn zemřelý vlastník bez potomků, proto pozemek připadl jako odúmrť státu, který jej převedl na město Třeboň. A právě díky tomu mohla být kolonáda dobudována. Ema Grünwaldová utekla před nacisty z Berlína zpět do Československa, kde se po válce stala hlasatelkou německé sekce Československého rozhlasu. V roce 1960 pak emigrovala do Rakouska.
Mnoho lidí též zemřelo v Izraeli a jejich potomci se rozprchli po celém světě. Třeba 12 hektarů velký pozemek, který byl původně vinicí, zdědili potomci původního vlastníka žijící v Austrálie. Zde se taktéž věnují vinařství již ve 4. generaci.
Senzací bylo také nalezení potomků ostravského architekta Alfreda Reichenbauma v Anglii. Úřady jim navrátily dům ve Válcovní ulici v Moravské Ostravě. Architekt odsud se svou rodinou rychle uprchl před gestapem. Byl tenkrát někým upozorněn, že si pro něj jedou.
Zdroj: uzsvm.cz, aktualne.cz, idnes.cz, zakonyprolidi.cz, Ceskazeme.cz
