Botanická zahrada v sopečném kráteru Bandama je největší venkovní botanickou expozicí v Evropě, respektive expozicí patřící evropskému státu. Byť řadíme Kanárské ostrovy k Africe, náleží Španělsku a platí se zde eurem. Určitě návštěvu této zahrady při své dovolené na Kanárských ostrovech nevynechte, jde o perlu krajiny zvané kanárské Toskánsko. A při té příležitosti ochutnejte i místní “sopečné“ víno.
Stranit se věcí, které přichází odjinud, vyhýbat se novinkám a bát se nepůvodního. I to jsou symptomy xenofobie, strachu z cizinců. Která se nemusí projevovat jen vůči cizím osobám. Nedůvěru můžeme cítit ke všemu, co k nám přichází z neznámých končin. Proklínat globalizaci kvůli tomu ale nemusíte. Nepředstavuje jen zlo, ale i chutné zážitky.
„My, čeští zahrádkáři, jsme “kabrňáci“, zkušenosti nabíráme od předešlých generací a sebe samých navzájem. Také samozřejmě sami, postupně, po celý svůj život. Navíc stále studujeme. A nějaký ten škůdce rostlin či choroba nás jen tak nezaskočí,“ pronesl by zajisté na pravidelné schůzi kdejaký předseda místního zahrádkářského svazu. A pokračoval by výčtem aktuálně hrozících rostlinných patogenů. Jenže svět a doba se mění a objevují se jak invazní druhy škůdců, tak choroby, s jakými jsme se dosud nesetkali. Pomoc však máme stále po ruce. A zdarma.
Invazní rostliny tropí neplechu všude, kde se jim začne dařit. Především začnou potlačovat původní druhy. Existují seznamy nejnebezpečnějších invazních druhů pro konkrétní geografické a tedy i klimatické oblasti, lokality. Jenže poslední výzkumy ukázaly, že to není až tak jednoduché. Že invazní druh nezačne hned páchat zlo, ale že se dlouhou dobu adaptuje na své prostředí, testuje je, než skutečně udeří. Vlastně jsou veškeré nepůvodní rostlinné druhy potenciální tikající časovanou bombou, jejíž výskyt může přerůst v invazi. Proč je toto poznání až tak burcující a nemělo by nás nechat chladnými?
Jahodový strom, tak se říká stálezelenému pokojovému keři, jehož šťavnaté plody chutnají podobně jako jahody. Potřebujete k tomu jediné, od dubna do října letnit tuto subtropickou pokojovou rostlinu na slunném stanovišti, nebo alespoň v polostínu.
Začalo to jezuitským mnichem Ferarim, který když spatřil poprvé nádherné květy mučenky, připomněly mu trnovou korunu a okvětní lístky pro změnu symboliku deseti apoštolů, kteří byli u Kristova ukřižování. Latinský název Passiflora proto vznikl spojením slov utrpení (passio) a květ (flos). Květ utrpení. Ovšem skutečné utrpení květy mučenek nepřináší, naopak opojnou krásu a po dozrání bobulovitých plodů i chuť. A dokonce též zdraví. Zlepší náš spánek a pomohou nám se závislostí na nikotinu.
Do zahrady si je nepořídíte, jde o rostliny tropické, nemusíte proto mít strach, že by za rok překonaly plot mezi vámi a sousedem a porušily tak pravidla občanského soužití podle nového občanského zákoníku. Skutečně však chodící palmy existují, jen se vědci nemohou shodnout, proč vlastně chodí, tedy mění své stanoviště. Mnozí dokonce dosud nevěří, že vůbec chodí.
Banánovníky vypadají na první pohled jako typické tropické rostliny. Jejich habitus má nepopiratelně tropický ráz. Přesto ale existují druhy banánovníků, které u nás lze v nižších a teplejších polohách pěstovat v zahradě celoročně, dokonce vám budou plodit banány. A pěstování banánovníků v zahradě má ještě jeden význam, banánovníky totiž zabírají v interiérech příliš mnoho místa. Pokud je pak chceme v sezóně letnit venku, bývá dost složité přemístění objemných a těžkých květináčů.
Před rokem 1990 měla spousta lidí několik předvánočních ovocných snů: dostatek banánů, pomerančů, mandarinek a pak hlavně pečené jedlé kaštany. A právě ty bylo horší sehnat než exotické ovoce. Na to se dala vystát fronta, jedlé kaštany ale nebyly skoro nikde. Kdo měl v té době vlastní plodící strom, byl vítězem mezi všemi. Dnes se to již jedlými kaštany na pultech obchodů jen hemží. Přesto ale stojí za to si vypěstovat vlastní. Už jen kvůli ceně a také kvalitě prodávaných kaštanů. Často bývají zapařené a napadené plísní, tedy zcela znehodnocené.
Hruškojablko nashi připomíná jablko jen tvarem, hrušku v sobě nezapře ničím. Právě chroustám dužninu nashi. Že by byl tento plod šťavnatější a sladší než naše hrušky, jak se v různých zdrojích uvádí, to si nemyslím. Zajímavou chuť ale má.
Když Evropané přišli na americké území, byl právě javor stromem, který bezpečně rozpoznali díky jeho laločnatým listům. Jde sice o druhy oproti těm evropským odlišné, ale pro nové osadníky se javory staly symbolickou vzpomínkou na vlast. V Kanadě se pak javorový list stal dokonce státním symbolem. I když to zřejmě souvisí především a právě s javorovým sirupem. Javorový byznys je totiž výhradně americký, javorový sirup se vlastně vyrábí téměř výhradně v Kanadě, objem výroby v USA je dnes mnohem menší.
Bauhínie pestrá je nejčastěji menší opadavý strom, někdy keř, který pochází z jihovýchodní Asie, kde se mu říká chuďasova orchidej. Jan Svatopluk Presl tuto dřevinu nazval dnes již neuznávaným jménem valina peřestá. Za ideálních podmínek dovede v přírodě tropů dorůst až patnácti metrů, v zahradách teplejších oblastí planety však bývá nejčastěji udržován keřovitý vzrůst do výšky cca pěti metrů. Květy má přirozeně růžovofialové, existují však zahradnické variety s květy čistě bílými či panašovanými. Plodem je lusk dlouhý až 30 cm.
Krinodendron, tento stálezelený chilský endemitní keř, se pyšní lampionovitými (lucerničkovitými) květy. V Chile najdeme pouze 2 druhy, ve světě, tedy v Americe, celkem 4. A v našich zahradnictvích můžete sehnat Crinodendron hookerianum, který je v přírodě Chile opylován kolibříky.
Juka vláknitá, lidově též palmová lilie, pochází z jihovýchodu USA, odkud se rozšířila do celé Střední Ameriky. U nás se tento skvost prosadil jako okrasná rostlina velmi snadno. Je totiž nepřehlédnutelná a když vykvete překrásnými, bohatými hrozny zvonkovitých květů, pak vám doslova vyrazí dech. Pro svůj dominantní, solitérní vzhled se příliš nehodí do skupinových výsadeb a pokud, pak vždy do popředí.
Podle IUCN je kadidlovník pravý považován za téměř ohrožený druh. Mohou za to ceněné vlastnosti pryskyřice, kterou využívali již staří Egypťané a poptávku po ní později znásobili křesťané, ale i hinduisté a buddhisté. Ano, za takzvaným kadidlem, vonnou pryskyřicí, jejíž dým je nezbytný při náboženských obřadech, stojí strom. A ne ledajaký. Kadidlo bylo dokonce jedním z darů Tří králů novorozenému Ježíšovi.
Chcete se při louskání ořechů tak zapotit, že vás na jejich jádra přejde chuť? Anebo chcete, aby vás vnoučata jednou proklela slovy „Co to tady ten bláznivý dědek tenkrát vysadil?“ Pak si kupte místo sazenice ořešáku královského ořešák černý čili americký.
Americká zahrada u Chudenic, místo mého dětství a dospívání, nádherná sbírka dřevin rozličného původu a památka na um někdejších zahradníků. A že najdete po rodu Černínů z Chudenic (též Czerninové z Chudenic, německy Czernin von und zu Chudenitz) v kraji mnoho stop. Americká zahrada je perlou, kterou nesmíte minout.
Rod musanda zahrnuje přibližně sto druhů tropických keřů, menších stromků, ale i bylin. Pro okrasné účely jsou pěstovány především nápadné musandy červenolisté, ale i jiné druhy.
Vlastníte větší zahradu a přemýšlíte, čím doplnit okrasnou výsadbu? Anebo teprve plánujete založení nové zahrady či rekonstrukci té stávající? Představujeme krasavce z jižní polokoule, který je podobný našim bukům. Pabuk antarktický.
Píchoše řadíme k nejatraktivnějším, ale také v přírodě nejohroženějším cykasům. Jejich velké, zpeřené a tvrdé listy připomínají tuhý plast. Některé druhy pak mají listy působivě namodralé barvy. A ano, listy jsou tím hlavním, čím jsou píchoše zdobné, zdaleka však ne tím jediným. Ostatně stejně jako všechny cykasy.
