Píchoše řadíme k nejatraktivnějším, ale také v přírodě nejohroženějším cykasům. Jejich velké, zpeřené a tvrdé listy připomínají tuhý plast. Některé druhy pak mají listy působivě namodralé barvy. A ano, listy jsou tím hlavním, čím jsou píchoše zdobné, zdaleka však ne tím jediným. Ostatně stejně jako všechny cykasy.
65 druhů silně ohroženého rodu
Píchoš (Encephalartos) je rodem cykasů z čeledi zamiovité, resp. kejákovité (Zamiaceae). Rod zahrnuje 65 druhů rozšířených na africkém kontinentě a česky byl pojmenován již v roce 1846 Janem Svatoplukem Preslem (autorem dalších názvů rostlin, jako třeba kopretina, kukuřice a bledule). Jednotlivé lístky velkých listů jsou nečleněné a mohou být ostnaté. Listy namodralé barvy mají druhy Encephalartos lehmannii a Encephalartos princeps, stejně jako jediné dva druhy se silně ostnitými listy Encephalartos trispinosus a Encephalartos horridus.
)
)
)
)
Zdobné i kmeny a šiškami
Velmi působivé jsou také kmeny píchošů a středové pohlavní orgány – šišky. Především ty samčí pak patří k největším v rostlinné říši a třeba pro druh Encephalartos ferox jsou typické nádherné šišky výrazné červenooranžové barvy. A jelikož kmeny píchošů často tvoří přírůstky, rostliny se mohou i větvit, což některé jiné druhy cykasů nemohou (např. rod Lepidozamia).
Chlebová hlava
Některým druhům píchošů se v zemích původu říká chlebová palma. Proč? Z kmenů je totiž získávána škrobovitá hmota, z níž se dají péct chlebové placky. Ostatně je slovo chleba zakódováno i v latinském názvu dřeviny. Jako Encephalartos byl rod pojmenován německým botanikem Johannem Georgem Christianem Lehmannem v roce 1834. Název odvodil z řeckých slov en (uvnitř, v), kephali (hlava) a artos (chléb). Doslovně je možné tento název přeložit jako chlebová hlava.
)
)
Především v soukromých sbírkách
Jedince rodu píchoš najdeme na našem území především v soukromých sbírkách. Na velké exempláře však také narazíme v Botanické zahradě Liberec (samčí rostlina Encephalartos villosus) a v Brně (Encephalartos hildebrandtii a Encephalartos villosus). Mladí jedinci druhu Encephalartos horridus pak rostou v pražské Fata Morganě.
)
)
V přírodě vyhynulé druhy
Velmi problematický je boj o přežití těchto krasavců v africké přírodě. Jejich počet prudce klesl hlavně v posledních letech a několik druhů již v přírodě vyhynulo. Jde o důsledek změn v jejich přirozeném prostředí spolu s krádežemi rostlin z přírody.
)
)
Například v přírodě vyhynulý druh Encephalartos woodii má pouze několik samčích zástupců ve sklenících. A ti byli odebráni jako přírůstky jediného jihoafrického samčího stromu. Semena již neexistují a ani nemohou, protože neexistuje jediná samičí rostlina. Podobně v přírodě dopadl i Encephalartos relictus, v soukromých sbírkách jej však také najdeme.
)
)
Druh Encephalartos latifrons je pro změnu třeba uměle opylovávat, jelikož jsou od sebe poslední žijící rostliny příliš vzdálené. A poslední semena druhu byla v přírodě nalezena v roce 1925. Na problém nesmyslného násilí narazil i druh Encephalartos senticosus. Téměř 6000 vzrostlých jedinců bylo v roce 1963 vyvezeno na příkaz vlády Jihoafrické republiky do zahraničí. Byť za tímto krokem stál bohulibý záměr záchrany rostlin při stavbě přehrady. Dnes jsou uvedení jedinci roztříštěni ve světových sbírkách, kde přežívají.
)
)
Suma sumárum jsou dnes všechny druhy píchošů zapsány do hlavního seznamu CITES I, který kontroluje obchod s ohroženými druhy (s rostlinami i jejich semeny). Pořídit si jedince některého z druhů proto není vůbec snadné a levné. A o to více jsou v přírodě tyto dřeviny nadále drancovány.
Zdroj: wikipedia.org
)
)
)
)
