Jak, kdy a kde hledat houby? A jak si je pěstovat? Rady a tipy pro houbaře i pěstitele hub.
Hřib královský je vzácný, je dnes dokonce takovou vzácností, že ho většina z nás v přírodě nepotká. Přitom prý ještě před několika desítkami let rostl poměrně hojně. Sousedka mi vyprávěla, že když se před padesáti lety přistěhovali do Červeného Dvora u Českého Krumlova, nosili si jich domů koše, stačilo prý vyjít kousek za dům.
Jak dlouho ještě bude trvat, než nastane opravdu zásadní omezení vstupu do lesů právě i za účelem houbaření, nebo třeba sběru borůvek, brusinek, malin, ostružin a bylinek, to nikdo neví. Dokonce i za účelem obyčejné turistiky. Ale tlaky jsou v tomto směru pravidelné již dlouhé roky. Odněkud samozřejmě musela přijít inspirace a ano, přišla z jiných zemí EU či Evropy obecně. Nebo dokonce lze říci světa. Někde se totiž dokonce vůbec nesmí houbařit, jinde si domů nepřinesete více jak třeba 2 kilogramy čerstvých hříbků, v některých zemích za vstup do lesa platí vlastníkovi. A jsou i země, kde se hub vyloženě bojí.
První český dům postavený z kombinace podhoubí a dřeva nese jméno SAMOROST a připomíná dvě mladé bedly rostoucí v přírodě. Samozřejmě není vizuální podoba s houbami náhodná. Právě tento svéhlavý sympaťák posouvá ještě nedávné sci-fi do reality. Demonstruje různé způsoby využití podhoubí v udržitelném stavebnictví, například zateplení obvodových zdí z mykokompozitu a nenosné konstrukce domu, stejně jako vnitřní vybavení nábytkem. Mykokompozit eliminuje tepelné mosty, má však i vynikající zvukově izolační a další vlastnosti.
Humbuk to byl velký, když se poprvé zjistilo, že divoká prasata na Šumavě jsou kontaminována radioaktivním zářením. Konkrétně bylo prokázáno cesium a za pachatele byla označena havárie Černobylu 26. dubna 1986 spolu s radioaktivními dešti a oblibou divočáků v konzumaci takzvaných jeleních lanýžů. Jenže je to ještě mnohem složitější a radioaktivita prasat se v nejbližších desetiletích bude dokonce zvyšovat.
Liška nálevkovitá a stroček trubkovitý, dva druhy hub, které řadíme mezi lišky, tedy hub patřících do čeledi liškovité. V prvním případě u nás teprve nedávno objevený skvost pro chuťové pohárky mas, v druhém případě dokonce staročeská klasika, která se přidávala do vánočního kuby. Recept byl jednoduchý: černá liška + vařené kroupy + vepřové sádlo + sůl a bylinky (nejlépe majoránka, případně i pepř). Zapéct v troubě a je hotovo. Dnes si leckdo myslí, že do kuby patří hříbky. Kdepak. Masovost hříbková je pověstná.
„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.
Mezi těmi nejzásadnějšími objevy poslední dekády se počin mezinárodního týmu biotechnologů objeví jen stěží. Přesto jde o záležitost, která má zajímavé výsledky i hravé využití. Díky jejich badatelské práci si teď můžete pokládat rostliny tabáku v květináčích na noční stolek. Modifikované rostliny totiž svítí.
Nedávno jsme publikovali článek o budoucnosti houbového mycelia ve stavebnictví, kde jsme se zmínili i o začínajících českých startupech podnikajících právě v této oblasti. Zajímavý byl také článek o schopnosti houbového mycelia ochránit dřevěné konstrukce domů při požárech, což pro změnu vyvíjeli a testovali v Austrálii. A je zde hned další novinka a opět z Česka. Výzkumníci totiž potvrdili v projektu Samorost vlastnosti houbového mykokompozitu v testech na hoření, tlaku, tahu a rozlupčivosti. Výsledky jsou přitom uchvacující.
Zavařujete okurky, houby, ovoce anebo ještě něco jiného? Myčka na nádobí je jednoduchým řešením, jak zavařit přebytky z vaší zahrady či přírody. Zavařit lze v myčce i maso. A dokonce zavaříte naráz i mnohem větší objem hmoty. Do myčky se totiž vejde o dost více sklenic než do běžného zavařovacího hrnce. Stačí jen dobře utáhnout víčka a zvolit správný program.
Chráněným houbám naše legislativa zajišťuje ochranu ve všech jejich vývojových stádiích, dokonce včetně ochrany jejich biotopu. Vyhláška přitom upřesňuje, které druhy jsou chráněné. Vyjmenovává jich 46 a řadí je do kategorií kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené.
Jsou houby rostoucí na vaší zahradě problém? Na takhle přímočarou otázku existuje jen nejednoznačná odpověď. Záleží, koho se ptáte. Houby totiž pro vaši zahradu žádný problém nepředstavují. A pro Vás? Když je nebudete jíst, tak nejspíš též ne.
Muchomůrka zelená čili hlíznatá, jedna z nejnebezpečnějších a nejjedovatějších hub na světě, rekordmanka v tomto směru především v Evropě, kde způsobuje každoročně nejvíce smrtelných otrav. Dovede přitom dosti mást svým vzhledem. Někdy si především začínající houbaři spletou mladé plodnice, jindy plodnice starší. Zákeřná je i v tom, že se často vyskytuje na místech, kde rostou jedlé druhy hub, se kterými si tuto „houbu smrtku“ snadno zaměníme. Blýská se však na lepší časy, i když i tak zůstane muchomůrka zelená zřejmě ještě dlouho častou příčinou úmrtí následkem otrav.
Šílené plány na snadné zbohatnutí nikdy nevyjdou z módy. Na druhé straně, kdo nikdy neměl sen, žádný se mu nesplnil. Pěstování lanýžů je hodně riskantním počinem, ale na území Česka má pořád docela slušné šance na úspěch.
Kdo nedá dopustit na hříbky, ať si na jaře udělá do lesa jen procházku. Ovšem právě celoroční houbaření, tedy kromě léta nejen na jaře a na podzim, ale i v zimě, povyšuje houbaře krůček po krůčku na odborníka. A jaro? Na houby je překvapivě chutné, i když je venku ještě dosti chladno.
Jednoduše a prostě řečeno, houby místo proklínaného polystyrenu. Je to vůbec možné? Díky otevřeným hlavám se podhoubí již stává součástí udržitelné budoucnosti, jak je dnes moderní říkat. A je to docela slušné tempo, jaké začalo nové odvětví nabírat. První startupy jsou již i v ČR. A ve světě se myceliem začalo také nahrazovat maso a kůže či koženky.
V zahradě si můžeme pěstovat mnoho různých druhů hub, i když nabídka není zrovna obrovská. V pěstírnách jsou pak nejčastější hlívy a žampiony, proto možná mnohé houbaře zarazí, že se pro pěstování hub v zahradě nejlépe hodí právě límcovka vrásčito-prstenná, zvaná také obří. A nejen pro pěstování v zahradě, ale i pěstírnách. Patří přitom mezi zdraví prospěšné houby.
Houbám v Česku rozumí zaručeně tolik lidí, že se jich ročně ani příliš neotráví. Otrav a přiotrávení je registrováno cca 300 za rok a ročně umírají v průměru 1 až 3 lidé. Obzvláště v posledních letech jsou úmrtí velice sporadická. Tyto 2 věty převzaté z Wikipedie charakterizují dosti vysokou houbařskou kulturu u nás. S podivem ale je, že nejčastěji dochází k otravám muchomůrkou zelenou (hlíznatou) a muchomůrkou tygrovanou (panterovou), které by měl rozhodně každý houbař rozeznat a neměl by sbírat cokoli, co se jim byť jen vzdáleně podobá, pokud si není zcela jistý.
Vlastní houby přímo ve své zahradě? Právě nyní je vhodná doba na jejich výsadbu. Je libo hřiby či křemenáče? A proč ne? Ne do každé zahrady se však hodí jakékoli houby. Na prvním místě jsou možnosti zahrady, a to především dřeviny, které zde rostou, půda a její vlhkost a také stín, případně blízkost lesa.
Klíšťat a chorob, které přenáší, se bojí snad každý, komáry, ovády a mochničky vyloženě nesnášíme, vos a sršní se bojíme jako čert kříže. Když jdeme do lesa, pomoci mají různé repelenty. Ovšem velmi nepříjemné kousance a vyrážku nám způsobí někdo úplně jiný. Kloš jelení, který přenáší bakterii Bartonella schoenbuchensis. Ta způsobuje v místě kousnutí zánět kůže, čili svědivou vyrážku, která trvá i mnoho týdnů. Navíc se mohou dostavit i jiné zdravotní komplikace.
Po spíše suchých a podprůměrných letech nastal rok, který můžeme s klidným svědomím nazvat houbovým. Houby se letos v Čechách a na Moravě nesbírají, ale sklízí. Co s nimi ale dělat dál?