Druh Angelica zahrnuje okolo 50 druhů rostoucích převážně v mírném pásmu severní polokoule, v ČR roste pouze jediný druh. Dříve byla tato rostlina známá jako zelenina. V severských zemích se mladé výhony blanšírovaly a přidávaly do polévek. Tradičně se používala k dochucení nejrůznějších likérů např. vermutu, absintu, džinu. Jako bylina patří mezi nejúčinnější, trápí-li vás žaludeční potíže, nadýmání a křeče, kdy zafunguje téměř okamžitě. Kromě toho také povbuzuje oslabený organismus, pomáhá při nevolnosti. Je možné využít celou rostlinu od listů, květů, stonků, semen a kořene. Určitě se vyplatí tuto nedocenitelnou rostlinu umístit do našich zahrad, které zvelebí svojí přirozenou krásou květů. Listy jsou vynikající přísadou do nejrůznějších salátů, ragú a dochucení polévek, používají se i kandované. Listy mají vlastnost snižovat kyselost ovoce. Takže pokud připravujeme nějaký pokrm z angreštu nebo z rebarbory, svazek anděliky necháme např. chvilku povařit s tímto ovocem. Listy bylinky necháme povařit s ovocem jen skutečně chvilku, jinak jejich chuť přehluší chuť ovoce. Oblíbené jsou květy, které sladce voní a mají anýzovou chuť. Báječně se hodí do nejrůznějších sirupů, sorbetů nebo ovocných salátů. Semena se používají k dochucení polévek, vajec a vaječných pokrmů. Listy a stonky se používají také k povzbuzení chuti jídlu.
Rostlina je velice půvabná zejména v době květu. Dorůstá výšky okolo 2,5 m a v zahradě roste 2 - 4 roky. Právě v druhém nebo třetím roce rostlina tvoří květ, kterým je okolík složený z jemných zelenkavě bílých kvítků. Květ voní po anýzu. Listy jsou hluboce zpeřené a mají jasně zelenou barvu. Andělika je nápadně podobná bolehlavu (Conium macularum), který na rozdíl od anděliky vytváří ploché květenství s bílými květy, stonky nesou purpurové skvrny. Pokud mezi prsty rozemeleme list, zapáchá. Celá rostlina je prudce jedovatá!
Kořen se sbírá na podzim a to zejména u dvouletých rostlin těsně před nasazením květů. Kořen sušíme a uskladníme na suchém, chladném místě.
Semena sklízíme nejlépe v srpnu a je nutné seříznout celý okolík, usušit jej a semena vydrolit.
Listy sbíráme na přelomu jara a léta. Ke sběru se hodí mladé listy.
Květy je možné sbírat ve druhém nebo třetím roce na jaře před jejich rozkvětem.
| Původ: | mírný pás severní polokoule |
| Druh: | bylina |
| Typ listu: | střední listy, roztřepené či vícetvaré |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | bílá, zelená |
| Kvete: | Kvete od července do poloviny srpna. |
| Vůně: | Rostlina voní po anýzu. |
| Náročnost pěstování: | Rostlina není náročná na pěstování. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | půda bohatá na humus |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | červenec, srpen |
| Stanoviště: | Pěstování je vhodné v polostínu. |
| Voda: | Rostlinu pravidelně zaléváme. Zejména semenáče v květináčkách jsou citlivé na opomenutí zálivky. |
| Množení: | Množení je možné ze semen. |
| Sadba: | Semena vyséváme na podzim do malých květináčků nebo sadbovačů. Sazenice pravidělně zaléváme. Na jaře je přesadíme do hluboké půdy, protože rostlina vytváří bohaté kořeny. |
| Zemina: | Nejlépe se jí daří v teplých humózních půdách. |
Magické slovo mandragora zná asi každý, mezi magické rostliny opředené nádechem tajemna ale patří i mnohdy zcela běžné bylinky a dřeviny. Tedy alespoň dříve lidé v jejich magickou moc věřili. Tyto rostliny chránily bezpečí rodiny, odháněly zlé síly a neštěstí, měly nám naopak přinášet štěstí, lásku a také pevné zdraví.
