Andělika lékařská | Angelica archangelica

Druh Angelica zahrnuje okolo 50 druhů rostoucích převážně v mírném pásmu severní polokoule, v ČR roste pouze jediný druh. Dříve byla tato rostlina známá jako zelenina. V severských zemích se mladé výhony blanšírovaly a přidávaly do polévek. Tradičně se používala k dochucení nejrůznějších likérů např. vermutu, absintu, džinu. Jako bylina patří mezi nejúčinnější, trápí-li vás žaludeční potíže, nadýmání a křeče, kdy zafunguje téměř okamžitě. Kromě toho také povbuzuje oslabený organismus, pomáhá při nevolnosti. Je možné využít celou rostlinu od listů, květů, stonků, semen a kořene. Určitě se vyplatí tuto nedocenitelnou rostlinu umístit do našich zahrad, které zvelebí svojí přirozenou krásou květů. Listy jsou vynikající přísadou do nejrůznějších salátů, ragú a dochucení polévek, používají se i kandované. Listy mají vlastnost snižovat kyselost ovoce. Takže pokud připravujeme nějaký pokrm z angreštu nebo z rebarbory, svazek anděliky necháme např. chvilku povařit s tímto ovocem. Listy bylinky necháme povařit s ovocem jen skutečně chvilku, jinak jejich chuť přehluší chuť ovoce. Oblíbené jsou květy, které sladce voní a mají anýzovou chuť. Báječně se hodí do nejrůznějších sirupů, sorbetů nebo ovocných salátů. Semena se používají k dochucení polévek, vajec a vaječných pokrmů. Listy a stonky se používají také k povzbuzení chuti jídlu.

Rostlina je velice půvabná zejména v době květu. Dorůstá výšky okolo 2,5 m a v zahradě roste 2 - 4 roky. Právě v druhém nebo třetím roce rostlina tvoří květ, kterým je okolík složený z jemných zelenkavě bílých kvítků. Květ voní po anýzu. Listy jsou hluboce zpeřené a mají jasně zelenou barvu. Andělika je nápadně podobná bolehlavu (Conium macularum), který na rozdíl od anděliky vytváří ploché květenství s bílými květy, stonky nesou purpurové skvrny. Pokud mezi prsty rozemeleme list, zapáchá. Celá rostlina je prudce jedovatá!

Kořen se sbírá na podzim a to zejména u dvouletých rostlin těsně před nasazením květů. Kořen sušíme a uskladníme na suchém, chladném místě.
Semena sklízíme nejlépe v srpnu a je nutné seříznout celý okolík, usušit jej a semena vydrolit.
Listy sbíráme na přelomu jara a léta. Ke sběru se hodí mladé listy.
Květy je možné sbírat ve druhém nebo třetím roce na jaře před jejich rozkvětem.

Charakteristika rostliny

Původ: mírný pás severní polokoule
Druh: bylina
Typ listu: střední listy, roztřepené či vícetvaré
Barva listu: zelené
Barva květu: bílá, zelená
Kvete: Kvete od července do poloviny srpna.
Vůně: Rostlina voní po anýzu.
Náročnost pěstování: Rostlina není náročná na pěstování.
Odolnost: mrazuvzdorná
Vlhkomilnost: normální
Substrát: půda bohatá na humus
Náročnost na pěstování: bez nároků
Doba květů: Červenec, srpen

Požadavky na pěstování

Stanoviště: Pěstování je vhodné v polostínu.
Voda: Rostlinu pravidelně zaléváme. Zejména semenáče v květináčkách jsou citlivé na opomenutí zálivky.
Množení: Množení je možné ze semen.
Sadba: Semena vyséváme na podzim do malých květináčků nebo sadbovačů. Sazenice pravidělně zaléváme. Na jaře je přesadíme do hluboké půdy, protože rostlina vytváří bohaté kořeny.
Zemina: Nejlépe se jí daří v teplých humózních půdách.