Kerblík se dříve používal v období půstu jako postní rostlina a to zejména o Velikonocích na Zelený čtvrtek. Lidé věřili, že má dar čistit krev a posilovat organismus. Zejména listy jsou bohaté na vitamín C, karoten, hořčík a železo. Povzbuzují chuť k jídlu, pomáhají při nadýmání a plynatosti. Kromě toho podporuje zažívání a pomáhá při jaterních potížích. U nás jako by se na tuto rostlinu poněkud zapomělo a z našich jídelníčků se na čas vytratil. Už si však razí svoji cestu zpět. Zejména ve Francii je tady bylinka oblíbená a je součástí směsi fines herbes, tj. balíček 4 bylinek - kerblík, petržel, estragon a pažitka, která se přidává do omáček a polévek. Oblíbený je také kerblíkový ocet. V kuchyni si kerblík našel uplatnění v polévkách, omáčkách, salátech, v rybích a vaječných pokrmech. Aby bylinka neztratila své nezaměnitelné aroma, přidává se do teplých pokrmů až na konci jejich přípravy.
Kerblík vypadá na první pohled trochu jako petržel a má anýzovou příchuť. Gurmáni ho považují za delikatesu. Je to odolná dvouletá rostlina pěstující se zejména pro nať. Rostlina se vysévá každým rokem znova. Druhým rokem rostlina vytváří květ - okolík s drobnými kvítky bílé barvy s nádechem do růžova. Listy jsou zpeřené a připomínají petžel. Jsou světle zelené a chutnají a voní po anýzu. Listy se zbarvují do purpurové barvy, pokud teplota brzy z jara a na podzim klesne pod nulu. Na jejich chuť to však vliv nemá.
Listy sklízíme zhruba 6 - 8 týdnů od výsadby a pokud pravidelně odstraňujeme květní stvoly, jsou k mání zhruba do prvních mrazíků. Nejlepší jsou listy čerstvé. Jejich sušení je obtížné. Je možné je také zmrazit, i když jejich konzistence je trochu blátová. Je možné je však využít do polévek a omáček.
| Původ: | Kavkaz |
| Druh: | bylina |
| Typ listu: | střední listy, roztřepené či vícetvaré |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | bílá, růžová |
| Kvete: | Kvete od jara do léta. |
| Výška: | 50 - 60 cm |
| Vůně: | Listy voní a chutnají po anýzu. |
| Náročnost pěstování: | Rostlina není náročná na pěstování. |
| Trvanlivost: | Je to dvouletá rostlina. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | květen, červen |
| Stanoviště: | Vyžaduje stinné stanoviště. Na slunci rostlina ztráci barvu i chuť a vybíhá do květu. |
| Voda: | Rostlina vyžaduje pravidelnou zálivku, nikoliv však přemokření. |
| Množení: | Pěstování je možné ze semen, která by však měly být čerstvá. Životnost semen je zhruba rok. |
| Sadba: | Semena vyséváme zjara na venkovní záhon v druhé polovině května. Klíčí velmi rychle. Mladé rostliny lze sestřihávat 6 - 8 týdnů od výsadby. Pokud pravidelně odstraňujeme květní stonky, vytváří nové a nové listy. |
| Zemina: | Vhodná je lehká půda. |
| Tip: | Pěstování je možné i v nádobě. |
Zařídit si bylinkovou zahrádku, vysít si na pár záhonků rostlinky, které běžně používáte v kuchyni? To je nápad, za který se můžete pochválit předem. Domácí gastronomii tím povýšíte na další úroveň, s chutí a čerstvostí surovin dosáhnete spokojenosti mlsných strávníků. Ovšem zádrhelem může být samotná realizace. Ne každý zahradník je kuchařem a platí to i naopak. Kde se nejčastěji chybuje?
Vyběhnout si z kuchyně na zahrádku, něco ulomit, ustřihnout, utrhnout, a zase se vrátit zpátky k plotně. Ve vlastních domech se zahrádkami a na vsích se to žije. Ale v bytě? Možná ještě tak nějaké bylinky pěstované v květináči v kuchyni na okenním parapetu. Jestli ale máte balkón či lodžii, můžete si vypěstovat i trochu vlastní zeleniny, bylinek a koření. Je ale třeba plánovat a nebláznit.
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?
