Akustickou pěnu využijí muzikanti, školy i dětská centra

Základní jednotky akustické pěny tvoří tzv. akustické panely. Samostatné desky se získávají z velkého kvádru, do něhož se vyřeže akustický reliéf. Ten může mít nejrůznější tvary: „kartony od vajíček“, různorodé lomené roviny, jehlany či sinusovky nebo nejrůznější designové tvary. Většinou se vyrábí v světle či tmavě šedé barvě. Vyrobit se však dá v podstatě v barvě jakékoliv.

Primárním úkolem není ani tak odhlučnění místnosti jako spíše zušlechtění akustických vlastností vnitřních prostor. V místnosti se pak netvoří ozvěna, šum, podprahový hluk či ozvěna a hraní je tak příjemnější.

Funkčnost zajišťuje vnitřní komůrková struktura a speciálně tvarovaný povrch. Už samotné rozptýlení zvuku o výstupky snižuje odraz. To však ale nestačí. Na řadu přichází vnitřní struktura pěny. Ta pohlcuje a tlumí zvuk. Mechanické kmitání rozkmitává vlákna uvnitř pěny a předá jim mechanickou energii. Následně tato vlákna předávají energii velmi malým vzduchovým kapslím. A zde je vysvětlení: při přechodu zvuku z pevné do plynné části ztratí zvuk nejvíce energie.

Tvary na vnější straně nejprve rozptýlí zvuk. Konkrétní tvar se volí podle požadované cílové frekvence. Obecně platí, že čím kratší vlnová délka (a s tím ruku v ruce vyšší frekvence), tím musí být výstupky menší.

Krok 1: Aby odcházelo ven co nejméně hluku, musíte začít s obložením místnosti (i dveří!) lisovanými akustickými deskami (např. s tolerancí 10 % a gramáží 180 kg m²). Tuhé a pružné desky je dobré dát také pod bicí, kytarový aparát či jiné nástroje. Tím, jak stojí na tvrdé zemi, totiž rezonují.

Krok 2: Následuje zaklopení deskami. Nejlepší volbou jsou OSB desky. Díky povrchovým pórům mají mnohem lepší vlastnosti v porovnání s jednolitým, celohladkým sádrokartonem. Tento krok lze dle potřeby vynechat.

Krok 3: Teď přichází na řadu řešení akustiky samotné. Pokud si chcete obložit místnost, v které cvičíte se svojí kapelou a nechcete rušit celé sídliště, vezměte to pěkně od podlahy, na kterou položte zátěžový koberec. Strop obložte celý – nejlépe jehlany silnými 7 cm. Stěny by neměly být obložené z více než 60 %, aby místnost nebyla přetlumená. Do rohů dejte bass trapy (nebo-li správně po česku basové pasti) včetně rohových kostek. Akustickou pěnu je možné přilepit ke stropům a zdem pomocí běžných montážních lepidel.

Kvůli protipožárním bezpečnostním předpisům je potřeba do škol, školících místností, sálů, dětských center apod. použít akustickou pěnu v samozhášlivé variantě (E).

Ideálním řešením pro tento druh interiérů je také varianta akustické pěny – melanin. Svým uživatelům přinese zejména následující výhody: vyrábí se ve světlých barvách, není náchylný k degradaci, je nehořlavý, splňuje i náročné směrnice a je výjimečně lehký.

Tzv. kročejový hluk bývá nejčastějším problémem v panelových domech. Projevuje se tím, že slyšíte téměř každý krok obyvatele žijícího nad vámi. Vždy je nutné řešit problém ze strany, kde zvuk vzniká. Pokud vám ale soused dá s takovým nápadem košem, budete muset postupovat tak, že nalepíte desky na svůj strop. Zapomenout nesmíte ani na vzduchovou mezeru. K těmto účelům se používají lisované akustické desky.

Důležité je upozornit, že lisované desky nikdy hluk zcela neeliminují. Očekávejte pouze snížení jeho intenzity! Navíc, nejvíce eliminuje vysoké a střední tóny. S basy (tedy nízkými tóny) si poradit žel bohu nedokáže, k tomu slouží právě ona akustická izolace.

Pěny jsou k dostání v rozličných designech, barvách, tvarech a mohou perfektně ladit s interiérem například hudebního klubu. Když už jsme u té estetiky, nesmíme opomenout zmínit také akustické obrazy.

Další vychytávku tvoří také akustický paravan. Ocení ho ti, kteří nemohou mít místnost trvale obloženou. Navíc ho můžete kdykoliv kamkoliv převést.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, pixabay.com