Bydlet někde na dohled od letiště, to není zrovna dvakrát příjemný zážitek. Pokud tedy náhodou nebydlíte u nizozemského Schipholu. Tam už totiž rozlouskli, jak nepříjemný hluk nenáročným způsobem utlumit. Potřebovali k tomu ale spoustu bagrů.
O zkušenost s velkým letištěm vedle obydlí nestojíte
Je to zkušenost, kterou pravděpodobně nemáte. A buďte za to rádi, protože není o co stát. Ta zkušenost by vám byla spíš blízká tehdy, bydlíte-li někde na okraji Prahy 6. Kolem Suchdola, Nebušic, Lysolají a Přední Kopaniny. Anebo taky v jedné ze středočeských obcí jako jsou například Hostivice, Jeneč, Kněževes či Unhošť. Ale nebojte, tato zkušenost není unikátně pražskou záležitostí.
Byť by se mohlo zdát, že Pražáci na Moravě nikde zastání nenajdou, obyvatelé zmíněných pražských čtvrtí a středočeských obcí by se svou osobní zkušeností našli pochopení u lidí z brněnských Tuřan, Ivanovic a Chrlic. Nebo u Ostraváků z Albrechtiček, Sedlnic a Mošnova. Že to celé zní jako podivná zeměpisná hádanka? Pokud by byla, nepatřila by k těm těžkým.
Všechny zmíněné vesnice, čtvrti a městečka mají společné to, že se nachází u našich velkých letišť.
)
Hromový rachot od amsterodamského Schipholu
U Letiště Václava Havla v Praze, nedaleko Brno-Tuřany nebo u letiště Leoše Janáčka, tedy u ostravského Mošnova. Leží od nich na dohled, a bohužel často taky na doslech. Provoz letiště totiž umí být víc než dost hlasitý, a to nic příjemného není.
Své o tom vědí i v nizozemském Amsterodamu, respektive u amsterodamského Schipholu, kde leží největší nizozemské letiště. Schiphol má totiž třikrát větší plochu než letiště Václava Havla. A také odbaví čtyřikrát více letů i cestujících osob. Vzletů a odletů tu zaznamenají 479 000 ročně. Tedy hromový rachot, opakující se 1300 krát denně. Přitom od poslední ranveje k městské zástavbě na jihozápadě to tu není ani devět kilometrů.
Porovnatelná míra kraválu tedy bude asi větší než u těch našich českých příkladů, řeklo by se.
Jenže není. V roce 2008 tu totiž přišli s hodně unikátním a přitom maximálně funkčním řešením.
)
)
Mezera ve stížnostech
Vezmeme to postupně, leteckým tempem. Schiphol spatřil světlo světa, jako vojenské armádní letiště, v roce 1916. Tehdy to nebyla jen jiná doba, jiný letecký provoz, jiná letadla. Ale taky úplně jiná situace v terénu. Přistávací dráha totiž ležela na dně bývalého poldru. V široké a ploché terénní sníženině, jež dříve byla dnem rozlehlého jezera. Schiphol, jako vojenské letiště, neměl komu ani jak překážet. To nastalo až s postupem času a rozšiřováním ranvejí, ke kterému se přidalo i rozšiřování městské zástavby.
Hluk se na úrovni země šíří jako blesk
Z onoho poldru, zvaného Haarlemmermeer, se stala jedna z nejhustěji osídlených oblastí Nizozemska. A hluk, teď už z frekventovaného civilního letiště, obtěžoval desítky tisíc lidí. Můžete namítnout, jakýpak asi hluk to může být, když letadla létají v oblačných výškách. Jenže, a to je právě ta zkušenost lidí žijících v blízkosti letišť, ten kravál patrný je. Je temný, hluboký, dunivý. A k zaslechnutí je při každém vzletu letadla.
Tady byl navíc k šíření hluku víc než příhodný terén, protože „hluk na úrovni země“ se šíří rovinatou krajinou Haarlemmermeeru jako blesk. Není tu nic, co by se zvukovým vlnám postavilo do cesty. Když v roce 2003 vystavěli u Schipholu svou nejnovější a nejdelší ranvej, nesl se slyšitelný hluk z letiště do vzdálenosti osmadvaceti kilometrů. To už si na něj stěžovaly pomalu statisíce lidí.
)
)
Méně hluku, když zemědělci zorali
Aby se problém s tím kraválem vyřešil, najala si správa letiště poněkud nepravděpodobného kandidáta. Architektonickou firmu H+N+S Landscape Architects. Byla to šťastná volba, protože tým kreativního architektka Paula De Korta věděl, jak na to. I když jim s řešením vlastně napověděla maličkost.
Při zkoumání záznamů si povšimli, že v jinak souvislém proudu stížností se objevují i několikaměsíční mezery. Každý rok, docela pravidelně. A když pátrali po původu těch utlumení? Přišli na to, že si lidé z okolí stěžují na hluk z letiště výrazně méně (až vůbec), když jsou pole v okolí přistávacích drah zemědělci čerstvě pooraná.
Zvýšení členitosti terénu napomáhalo blokovat šíření zvukových vln.
Paul De Kort tedy nechal vykopat řadu příkopů, kopců a zemních valů, proložil je shluky živých plotů a remízků. A výrazně tím krajinářským dílem utlumil hluk z letiště. Postupně se ten systém, který připomínal nedbalý landart, stal velmi propracovaným systémem geometricky symetrických brázd, stabilizovaných proti erozi.
Z těch terénních úprav v okolí amsterdamského letiště Schiphol se nakonec stal park s rozlohou šestatřicet hektarů. Říká se mu Buitenschot. A byť těmi hrby, valy a brázdami připomíná nějaký neuvěřitelný polygon, nepravděpodobné cvičiště pro tanky, je to nevšední krajinářské dílo, které svou nezvyklou strukturou chrání uši obyvatel v širokém okolí.
Zdroj: landezine.com, hnsland.nl, smithsonianmag.com, schiphol.nl
