Co dělat, aby se podkroví nepřehřívalo?

Je třeba dosáhnout tepelné pohody podkroví

V zásadě jde o dva protichůdné stavy, v zimě nesmí být v podkroví chladno a my nesmíme přeplácet za vytápění, v létě se zase nesmí podkrovní prostor přehřívat, abychom nemuseli instalovat na pořízení i provoz nákladnou klimatizaci (podkroví je nejcitlivějším obytným prostorem na obsorpci slunečního záření).

Správné řešení vychází z platné normy

ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov přímo stanoví tepelně technické požadavky při navrhování a ověřování budov s ohledem na stav vnitřního prostředí při užívání budov. Je platná pro novostavby, rekonstrukce starších staveb, udržovací práce i změny v užívání objektů. V zásadě jde o hospodárné plnění požadavků na úspory energií a zároveň tepelnou ochranu. Dle této normy je nutné zajistit prevenci tepelně technických vad a případných poruch, tepelnou pohodu interiéru a vůbec stav uživatelského prostředí a technologicky zajištěné předpoklady nízké energetické náročnosti bydlení. Platné znění této normy najdete například ZDE.

Co však tato norma nemůže ovlivnit, je orientace budovy a jejích místností, především pak právě v případě rekonstrukcí podkrovních prostor (dům už prostě stojí a je nějak orientován). Co je však negativem v létě, bude pozitivem v zimě a naopak. Jižní orientace střešních oken je v létě nevýhodou, v zimě výhodou, severní orientace zase přináší celoročně do interiéru méně přímého slunečního záření. Proto je nejlepším řešením zaměřit se na technologická řešení (včetně konstrukčních) přehřívání podkroví i jeho tepelných úspor v zimě.

Zateplení střešního pláště

Zateplení je alfou i omegou řešení tepelné pohody a energetických úspor v podkroví. Typ a tloušťka tepelné izolace by měly být včetně způsobu jejího uložení předmětem výpočtu tepelných ztrát při přechodu tepla střešním pláštěm. Druhořadou, ale též důležitou funkcí tepelné izolace šikmé střechy, je i schopnost izolovat hluk. Na tepelné izolaci podkroví se určitě nevyplatí šetřit. Jde vlastně společně s parozábranou o nejdůležitější „neviditelné části střešní konstrukce.“ Tloušťka tepelné izolace podkroví je přímo závislá na klimatu lokality, respektive rozdílech a střídání teplot vnitřního a vnějšího vzduchu, jeho vlhkosti a proudění. Přesný výpočet vedoucí k volbě správné tloušťky konkrétního typu tepelné izolace zohledňuje i vlastnosti střešní konstrukce a vůbec veškeré faktory, které ovlivňují tepelnou pohodu v podkroví. Specifické jsou vnitřní podmínky podkroví (především teplota a vlhkost) s ohledem na volbu provětrávané či neprovětrávané střešní konstrukce.

Ještě před volbou tloušťky tepelné izolace je nutné zvolit pro konkrétní stavbu stojící v konkrétní lokalitě vhodný typ izolace. Poté se až vypočítává tloušťka a navrhuje způsob uložení izolace. Vybírat můžeme mezi polystyrenem (pěnovým i extrudovaným, deskovým i foukaným), minerální (výroba tavením hornin) či skleněnou (výroba tavením skla) vlnou v podobě rohože, plstí či desek, foukanou celulózou, izolačními deskami z dřevěných vláken a dalšími materiály (např. z konopí, slámy, …). 

Tepelnou izolaci můžeme do střešní konstrukce šikmé střechy instalovat třemi způsoby – mezi, nad a pod krokve. Tyto metody lze i kombinovat. Izolace mezi krokvemi je ideální z hlediska minimalizace tloušťky krovu, je však nevýhodná pro svou nižší schopnost tepelné izolace, v místech krokví dochází k tepelným mostům (dřevo je horší izolant než použitý izolační materiál). To se řeší zmenšením tepelného mostu či vložením slabší vrstvy tepelné izolace z vnitřní stany střechy, zmenší se tím však obytný prostor.

Zato teplná izolace nad krokvemi, to už je „jiná káva.“ Na jednu stranu zvětší tloušťku střešního pláště, dosáhneme však menších výkyvů teplot v konstrukci krovu, minimalizujeme tepelné mosty a navíc získáme velmi efektní možnost „přiznání krovů v interiéru“ a tedy příjemného pohledového masivního dřeva. Vlastně vytvoříme souvislou izolační vrstvu bez jakýchkoli tepelných mostů a přitom si užíváme přirozeného vzhledu masivních dřevěných konstrukčních prvků podkroví. 

Typ střešní krytiny

Pokud na střechu položíme těžkou pálenou či betonovou krytinu, dosáhne tento materiál značné akumulace tepla a vysoká teplota se nad střešním pláštěm udrží i v noci. Jakékoli odvětrávání pak nemá žádný smysl. Proto je lepším řešením přivádět do zbylých částí interiéru chladnější vzduch ze severně orientovaných místností. V opačném případě je nutné zvolit krytinu s nízkou schopností akumulace tepla.

Vhodné větrání

Při větrání využijeme rozdílu denních a nočních teplot. Větráme proto v noci a ráno, po zbytek dne pak necháme podkrovní prostor vzduchotěsně uzavřen a využijeme stínění oken.

Volba oken

Zásadně platí, že lepší tepelné pohody dosáhneme v podkroví okny svyslými (především ve štítech domu či mansardách) než okny střešními. Právě střešní okna, obzvláště ta s nízkými izolačními schopnostmi, bývají pro tepelnou pohodu podkrovních interiérů skutečnou pohromou.

Způsoby zastínění oken

V zásadě lze použít vnitřní či venkovní rolety a žaluzie, záleží jen na typu oken. Nejčastější je volba vnitřních žaluzií a venkovních rolet. Obzvláště venkovní rolety jsou velmi účinné a lze jimi střešní okna zastínit zcela, přitom stínící prvek nesálá teplo dovnitř. Pozor však, může naopak nastat problém s osvětlením podkrovních prostor. Žádné řešení prostě není sto procentní. Obecně ale platí, že efektivní použití stínící techniky sníží teplotu v podkroví až o několik stupňů Celsia.

Hmotnost střešních konstrukcí

Platí, že podkroví, které je vystavené vyšší intenzitě slunečního záření, vyžaduje těžší střešní konstrukce, jelikož by v tomto případě nemělo valný význam značné zesilování tepelné izolace. Potom se doporučuje volit konstrukce ze železobetonu či cihel, a to v případě stropu spodního podlaží, příček i stropu podkroví.