Exaptace zní jako něco, co jste určitě nikdy nedělali, neděláte a dá-li bůh, nikdy ani dělat nebudete. Přesto, pokud se aspoň trochu věnujete stavební praxi a stavitelství je něčím, co vlastně děláte v jednom kuse, exaptace se vám nevyhne. Přijímáte ji dobrovolně a bez mučení. A vlastně i tak trochu nevědomě. Protože se tomu říká jinak.
V evoluční biologii se tomu říká exaptace. Většinou se tímto slůvkem popisují znaky a prvky, které vznikly k naplnění určité funkce, ale mnohem později se ukázalo, že jsou výhodné i pro docela jiné funkce. Zní to složitě, ale na příkladu je pojem hned jasnější. Třeba takové peří.
To se postupně vyvinulo u dinosaurů jako součást jejich termoregulačního systému. Vnější tepelná izolace, chcete-li. A fungovalo tak docela dobře, nejspíš dlouhé miliony let. Tedy do doby, než některé dinosaury, například silně odvozeného Archaeopteryxe „napadlo“, že by bylo možné je využít ještě jinak. Například ke klouzavému letu.
)
I když je představa dinosaura coby přerostlé slepice zvláštní, pravdě skutečně není daleko. Peří u prvních dinosaurů nebylo od toho, aby ovládli nebesa, ale kvůli tomu, aby si lépe podrželi svou tělesnou teplotu. Jen to prostě s peřím v průběhu věků nabralo docela jiný, dříve netušený směr.
Podobně pak zabraly i zbytnělé žvýkací svaly, pohybující čelistmi během přijímání potravy. Dejte tomu trochu evolučního času, a ukážou se víc než vhodné pro produkci zvuků. A další postupná exaptace vedla k totální „předělávce“ horních končetin nebo prsních žláz u savců. Přitom v době, kdy tyto tělesné prvky vznikaly, je nikdo záměrně takhle neplánoval. A přesto se staly klíčové.
Proč to zmiňujeme? Protože i stavební praxe může takové příklady posunuté evoluce nabídnout. Jen se jim zpravidla neříká exaptace, ale docela jinak.
Třeba adaptivní znovu-využití, re-purposing, up-cyklace. Nebo o něco kostrbatěji „změna funkce konstrukčního prvku“. Každý ten termín značí něco trochu jiného. Společným rysem všech názvů ale pak je jakási reverzibilní změna v procesu architektury, ať už po stránce návrhu nebo materiálu.
)
Materiálové proměny
Vezmeme-li to po stránce materiálu, nabízí se hned několik příkladů. Třeba takový sádrokarton. Proč vznikl? Kvůli rychlé výstavbě lehkých nenosných příček. To že začal být zužitkováván i pro estetické účely (křivky, podhledy a instalace), potažmo pro své akusticky izolační vlastnosti, nebylo vůbec součástí původního zadání.
ETFE fólie přešly do stavebnictví z chemického průmyslu, kde byly využívány jako obaly, těsnění a izolace. Kdo by se nadál toho, že něco jako technická fólie jednou najde uplatnění ve velkoformátové architektuře jako lehký střešní plášť? Zrovna tak „přeskočila“ i cortenová, povětrnostně odolná (a přirozeně rezivějící) ocel. Na trh šla jako ideál pro konstrukci nákladních kontejnerů. Kdo by se nadál toho, že z ní jednou bude „módní“ fasádní materiál?
)
Flexibilní plastové trubky, krkavice, šly taky do světa poprvé jako klasické roury. Že je mnohem užitečnější využít je jako ochranu kabelů, to se ukázalo záhy. Nemusíme ale chodit zase tak daleko. Stačí pohledět na jakýkoliv beton kolem nás. Primárně je to naprosto jednoduchý, utilitární materiál. Něco jako nosná hmota, určená k hrubým stavbám. A dnes? Máme beton pohledový, přiznaný, leštěný. Je z něj luxusní estetický a designový prvek.
A pokud jde o programové využití, skvělým příkladem stavební exaptace jsou gabiony. Drátokámen. Není to zase tak dlouho, co byly gabiony dobré leda tak k tomu, abyste s nimi obehnali zákopy anebo dělostřelecké postavení. Byla to ochrana proti erozím a výbuchům. A jako takové byly využívány už od středověku. Že si z něčeho takového budete chtít postavit zídku, nebo vylepšit terasy na zahradě?
Bude to něco jiného!
Samostatnou kategorií jsou pak rozmanitosti adaptivního znovuvyužití. Tento pojem označuje situaci, kdy se stávající stavba, prostor nebo stavební prvek použije k jinému účelu, než ke kterému byl původně navržen. Takže například ze staré tovární haly přestavbou v původním areálu vzniknou byty nebo administrativní prostory.
Z vysokého (a zbytečného) sila se stane základ pro rozhlednu. Z televizní věže uděláte luxusní hotel s vyhlídkou, nebo oblačnou restauraci. Staré bunkry přestavíte na vinný archiv; z kostela uděláte galerii, knihovnu nebo přednáškový sál. Vždyť je tam skvělá akustika a je to vznosný prostor.
)
Proměna původního využití se může odehrávat tam, kde se třeba původní komínová šachta, která již neplní funkci komína, stane světlovodem. Staré železniční koleje mohou být použité jako nosné trámy nebo okenní překlady v konstrukci. Zrovna tak se ale mohou staré trámy využít jako dekorativní prvky nebo nosné sloupy v novostavbě.
To už se ale posouváme k up-cyklaci. Která dává starým věcem nový smysl. Kamenné kvádry se mohou stát základem docela jiné stavby, staré cihly mohou znovu ožít třeba jako dlažba. Zkrátka, i když je exaptace ryze pojmem z evoluční biologie, pod jinými názvy o ní zakopáváme v docela důvěrně známých oblastech stavební praxe.
Biologie a stavebnictví k sobě totiž mají nečekaně blízko. Stačí, když se více začnete o stavby zajímat v souvislostech jejich vnitřního metabolismu, fungování. Nejsou to jen vnější skořápky, ale prvky plné života. A jako takové se někdy mohou měnit, často docela nepředpokládaným způsobem.
Zdroj: Wikipedia
