Švýcarské federální laboratoře pro materiálové vědy a technologie, známější spíše než pod tímto předlouhým názvem akronymem EMPA, zabodovaly ve vývoji speciálních proti-hlukových bariér. Akustických izolačních prvků, které vynikají v pohlcování hluku dopravy, a přitom samy nezaberou moc místa.
V boji proti hluku se počítá každý centimetr
Ta zmínka o skromných rozměrech, respektive tenkosti hluk tlumících panelů z laboratoří EMPA, je na celé zprávě vlastně tím nejpodstatnějším. V boji proti hluku, který svádí stavebnictví, se totiž počítá každý centimetr. A běžné materiály, z nichž se konstruují proti-hlukové bariéry a zvuk tlumící izolace na budovách, se zpravidla počítají k docela rozměrným.
Melaminová pěna anebo minerální vlna sice fungují „dobře“, ale jen v dostatečném objemu. A pokud je třeba účinně tlumit i nízké zvukové frekvence, jsou v nich zapotřebí opravdu silné vrstvy izolačních materiálů. Neúměrně to zvyšuje prostorové nároky v budovách, omezuje užitý design a ve venkovních prostorách to často není ani proveditelné.
)
Ultratenké tlumiče zvuku z minerální sádry nebo cementových pěn
A to je právě problém, na který výzkumníci z EMPA spolu s technology ze společnosti de Cavis hledali řešení.
Nalezli jej v podobě ultratenkých tlumičů zvuku, vyrobených z minerální sádry a/nebo cementových pěn. Nabízí se totiž obě varianty. A pro obě platí, že jsou přibližně čtyřikrát méně „tlusté“ než klasická protihluková řešení.
)
Chytrý nápad s bublinami
K dalším technologickým výhodám se má počítat to, že minerální sádry a cementové pěny se snadno instalují a dobře řežou. Jsou vyrobeny ze sádry nebo cementu, mohou být ohnivzdorné a recyklovatelné a neuvolňují žádné škodlivé částice. Cementové pěny jsou také odolné vůči povětrnostním vlivům, a proto jsou vhodné pro venkovní použití.
)
Ladění na specifické frekvenční rozsahy
Hlavně je ale možné je „naladit“ na specifické frekvenční rozsahy. Podle toho, s jakým převažujícím profilem hlukového pozadí se ta která budova potýká. Za dominantní a nejproblematičtější je přitom považován například nízkofrekvenční hluk (převážně pod 250 Hz) z dopravy; vysokofrekvenční hluk je typický spíše pro skřípění brzd kolejových vozidel a/nebo netěsnosti ve vnější obálce budovy.
Ultratenké tlumiče zvuku ale mohou účinně reagovat na obojí.
Jak? Laicky řečeno, svými bublinami.
Pozor na čistotu
Různá struktura pórů minerálních pěn nutí částice vzduchu k delší cestě, aby se dostaly do materiálu a zase ven. Takže navzdory nízké tloušťce to vytváří funkční dojem mnohem silnějšího absorbéru pro zvukové vlny.
První „testy“ z terénu – nájezdu na silnici v Curychu, dodaly už v roce 2025 přesvědčivé výsledky. Hlukové pozadí se snížilo přibližně o 4 – 5 decibelů.
)
V budoucnu by minerální absorbéry zvuku mohly být dodatečně montovány na příjezdové cesty, pod balkony nebo na fasády v hlučných ulicích.
Stejně jako u všech absorbérů s otevřenými póry je ale základním předpokladem ochrana před povětrnostními vlivy a nečistotami. „Například jejich překrytí perforovanou svrchní vrstvou,“ vysvětluje Bart Van Damme, vedoucí výzkumu. „V ideálním případě by měly být takové hlukové absorbéry zohledněny již ve fázi architektonického návrhu nové budovy.“
Zdroj: NewAtlas.com, EMPA.ch, researchgate.net
