Bohatá úroda (Zdroj: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 7 fotek

Uživit celou domácnost, vlastní rodinu, jen z toho co vydá úroda na zahradě? Ještě donedávna to znělo jako sen, bukolická pohádka, romantizující návrat k přírodě a kořenům. Skutečnost, k níž se teď možná pod tlakem událostí a ve snaze ušetřit dostáváme, však dává představám o soběstačnosti dosažené skrze vlastní produkci pořádně na frak.

Tři prvotní prozření

Nic proti zahradničení a zahrádkám, je to fantastické hobby. Prospěšné našemu organismu, rozvíjející fyzickou kondici a dodávající potřebnou psychickou rovnováhu. Je to současně i dobrý model, jak si trochu přilepšit – uspořit tím, že některé položky z jídelníčku nenakoupím, ale svépomocně vypěstuji - případně nadprodukci odprodám. Ale k uživení to prostě není. Je to jen hobby, koníček, který vám účty za plyn nebo elektřinu nezaplatí. To je první prozření, které se asi dalo odtušit.

Pěstování zeleniny (Zdroj: Shutterstock)
Pěstování zeleniny (Zdroj: Shutterstock)

Druhé a podobně nemilé prozření, které se dost možná nebude líbit alternativně a ekologicky smýšlejícím lidem, pak souvisí s otázkou udržitelnosti zahradnické „produkce pro osobní potřebu“. Ono to vypadá, že země ze semínek dává jídlo zadarmo, ale s pěstováním se pojí vícenáklady, které máme tendenci přehlížet. Nářadí je položka jednorázového nákupu, ale kvalitní osivo, nebo spotřeba vody už nikoliv. Platit za ni budete pořád, protože jí nikdy nezadržíte tolik, aby to stačilo k uzalévání všech záhonků.

Třetí prozření souvisí se změnou přístupu a myšlení: jakmile by měl člověk skutečně existenčně záviset jen na tom, co si sám vypěstuje, začne dosud zavrhovaná hnojiva a postřiky proti škůdcům chápat docela jinak. Abychom si rozuměli – organické bio zemědělství je moc hezký experiment, ale když se vám náhodou pokus nepodaří – nakoupíte si v supermarketu. Existenční závislost na úrodě ale znamená, že nebude odkud brát. Takže pěstitelský neúspěch znamená smrt hlady.

Sklizeň malin po dětsku (Zdroj: Shutterstock)
Sklizeň malin po dětsku (Zdroj: Shutterstock)

Ekologie jako třetí housle

Proto nebudete chtít riskovat černé scénáře, a klidně sáhnete i po syntetických chemických pomocnících, kteří zvýší šance na zdárné dosažení úrody. Proměna myšlení, vize udržitelnosti a ekonomická bilance „zahradničení pro přežití“ také mění užitá měřítka. Možná vám dosud stačilo 20 bramborových keřů na osobu a rok. Ale za situace, že bude zahrada vaší jedinou obživou, jich raději nasadíte 40-80. Pro jistotu.

Tím už jdete za nadprodukcí, a dost možná vyrábíte víc, než spotřebujete. Třeba proto, abyste to prodali na trhu, a měli si za co koupit osivo. Už vás nevede ekologie, ale ekonomika. Uživit rodinu zahradou už zkrátka není o hraní si na záhoncích, není to hobby, ale zatraceně drsná profese, která chyby neodpouští a špatná rozhodnutí mají fatální následky. Není to nic pro idealisty, a k nějakému romantickému návratu ke kořenům předků to má daleko. Protože je to v podstatě návrat do temnot nevolnictví nebo středověku.

Pěstování zeleniny (Zdroj: Shutterstock)
Pěstování zeleniny (Zdroj: Shutterstock)

Viděno přes kalorické tabulky

Pokud se přes ona prozření nějak přeneseme, odlehčíme si třeba tím, že bychom nechtěli být na domácí produkci stoprocentně závislí - jen bychom prostě chtěli vyzkoušet uživit se vlastní produkcí – pořád tu zůstává otázka, jestli je to vůbec možné. A tady nám odpověď může poskytnout nesmlouvavý pohled kalorických hodnot ovoce a zeleniny.

Zhruba a přibližná hodnota kalorického příjmu na osobu/den – tedy osoby, které se nepředřou, muže a ženy se sedavým zaměstnáním – je okolo 2150 kcal. Něco okolo 9000 kJ. Už to, že budete „dřít“ na poli vás přeřazuje do kategorie těch, co pracují fyzicky a mají větší výdej energie. Tudíž k těm, co mají dostávat okolo 2440 kcal denně, zhruba 10 200 kJ.

Vypěstovaná zelenina je v hrubém průměru z 80 % tvořena vodou (s nulovou výživovou hodnotou) a 20 % nestravitelné vlákniny, která z nás vyjde v podstatě ve stejné podobě, jako vešla. Vláknina i voda žaludek zaplní, zasytí – ale kalorický příjem zrovna moc nezvýší. Vláknina, vitaminy a minerály v zelenině jsou nepochybně fajn, ale zelenina sama o sobě moc kalorická není.

Ze 100 gramů zeleného salátu vytlučete 13 kalorií, stejné množství rajčete 18 a u špenátu pak 23 kalorií. Takže – jen v rajčatech – byste jich museli sníst okolo 90 za den, abyste do sebe dostali potřebné množství kalorií. Pokud by se vám takový počin povedl, jistě byste jej nechtěli hned druhý den opakovat znovu. A pro uživení čtyřčlenné rodiny by pak byly zapotřebí čtyři bedničky rajčat denně. Jak velká by asi musela být taková rajčatová plantáž, aby z ní rodina přežila celý rok?

Úroda dýní (Zdroj: Shutterstock)
Úroda dýní (Zdroj: Shutterstock)

Nízkokalorické vs. kalorické

Naštěstí není znovu třeba objevovat Ameriku (odkud mimochodem rajčata pocházejí) – je tu i slušná nabídka zeleniny, která má na stogramovou gramáž docela slušnou kalorickou bilanci. Kapustovité rostliny - brokolice, zelí, květák, růžičková kapusta – nabídne okolo 40 kalorií. A z kořenovky pak potěší pastinák s 60 kaloriemi na 100 gramů. Brambory se 77 a to nejlepší nakonec – fazole se 340 kaloriemi!

Je tedy zřejmé, že pokud se budete orientovat na plodiny, které by vás reálně měly kaloricky zasytit, půjdete spíš než po rajčatech a salátu po bramborách, fazolích, zelí, cibuli, cuketách a dýních. Relativně snadno se pěstují, mají slušný objem výnosu a hlavně – to je jejich největší předností - dají se dobře skladovat, takže na nich teoreticky můžete přežít zimu. Jsou to plodiny, kterých nasadíte nejvíc.

Nepůjde to ale jen s nimi – kromě kalorií bude zapotřebí doplňovat i živiny. Tady najde své uplatnění například je kapusta, mangold, špenát, rukola, paprika. Dají se dobře mrazit a podchlazením svou výživovou hodnotu moc neztrácí, takže jimi můžete doplňovat základní kalorický segment. A abyste se z toho nezbláznili a občas si dopřáli i něco chutnějšího, sezónnějšího, je tu třetí kategorie těch lilků, melounů, kedluben, rajčat a tuřínů.

Příprava (rychlení) sazenic ve velkém (Zdroj: Shutterstock)
Příprava (rychlení) sazenic ve velkém (Zdroj: Shutterstock)

Zahrada pro kuchyni

Jak by tedy měl – teoreticky – vypadat osevní plán, který by vykryl kalorické požadavky a poptávku po živinách?

Pěstované rostlinky můžeme třeba jako napočítat 4 úrodné keříčky rajčat, 4-6 keřů okurek, 600 hlávek salátu, 80-100 hlávek špenátu, 30-60 cibulí, 5-15 keřů paprik, 200 mrkví, 6-8 celerů, 10 hlávek brokolice, 2- 4 pěkně rozrostlé cukety a zrovna tolik dýní, 10-20 palic česneku, 2-4 lilky, 100 ředkviček, 70 sladkých a červených řep, 4-10 hlávek zelí, 20-30 keřů fazolí, 20-30 brambor. A to prosím pěkně na každou jednu osobu v domácnosti.

Zmíněný teoretický výčet osevního plánu přitom neznamená, že by si strávníci nějak zvláštně pochutnali. Bylo by to o tom, že by nepošli hlady a jejich kalorické a výživové požadavky by zůstaly zachovány. Výčet taky nevypovídá nic o tom, kde by se vzaly další suroviny pro kuchyň, od koření přes sůl, cukr, olej. A už vůbec nezmiňujeme maso, mléko, vajíčka.

Tím nechceme vzdávat hold veganům, ale souhlasit s nimi trochu musíme – domácí chov králíků, slepic nebo prasátek sice dodá živočišné bílkoviny (a může sloužit jako elegantní cesta k likvidaci zbytků) – ale abyste ona užitečná zvířátka uživili, museli byste i pro ně vyčlenit další plochu zahrádky, tedy spíš pole, abyste jim vypěstovali krmení.

Zelenina do kuchyně (Zdroj: Shutterstock)
Zelenina do kuchyně (Zdroj: Shutterstock)

Život pro zahradu

Velikost, rozloha zahrady, která uživí celou domácnost, se pak pohybuje (podle onoho teoretického osevního plánu) okolo 30-40 metrů čtverečních na každou osobu, strávníka v domácnosti. Ono těch 160 metrů čtverečních na jednu čtyřčlennou rodinu nevypadá zase tak divoce – je to v podstatě lehce nafouknutá rozloha jednoho rodinného domu – ale hodí se doplnit, že na jedné takové ploše budou stěží existovat podmínky (klimatické, půdní) pro pěstování všech výše zmíněných plodin.

Takže tu hovoříme spíše o víceru menších políčcích, záhumencích a zahradách - tu brambořiště a tam cibule. A mezi těmito ploškami se pak rodina, v pravidelném rytmu téměř každodenním přesouvá, aby zúrodňovali, obdělávali, jednotili a přetrhávali. A nejspíš se i modlili, za to, že ta úroda na konci byla. Dosévání, rostliny druhé trati, péče o skleníky a pařeniště, kompostování, zavážení hnoje. A sklizeň, zavařování, nakládání.

Z toho všeho se rázem stává práce na plný úvazek. Práce, při níž nestihnete jinou další práci, takže se vaše ekonomická situace nejspíš moc nezlepší.

Je tedy možné uživit skrze zahradu svou rodinu? Ano, možné to nepochybně je. Ale není to něco, o co byste nejspíš opravdu stáli. Zahradničení je totiž skvělý koníček, ale jako realita pro život je dost děsivá.

Zdroj: TheSurvivalMon.com, SavourSoilPermaculture.com, BestPicksReports.com, CrisisGardening.com, AcreaLife.com