Mohlo by se zdát, že Velká Británie nabízí Česku jen málo pozitivních příkladů k inspiraci. Pivo skoro bez pěny, věčně sychravé počasí, suchý humor a krvavý pudink, to nejsou zrovna věci, které bychom si nutně museli z ostrovů vypůjčit. Přesto se Britům něco hodného zkopírování povedlo. Jejich přeslavná Královská zahradnická společnost totiž vyřadila slimáky a hlemýždě ze svého seznamu škůdců.
Když začnete včas, vyzbrojíte se přírodními chemickými prostředky v podobě různých lektvarovitých roztoků, svoláte na pomoc boží armádu mšicožravého hmyzu a vytrváte stejně jako vždy lační hmyzí spolubojovníci, máte šanci, že vám toho mšice v zahradě tolik nezničí.
Se změnou podnebí se na místech, kde dříve nežily, objevují nové, migrující, invazní druhy života. A platí to i pro hmyz včetně sršní, kterých žije na světě přibližně okolo pětatřiceti druhů. Kdo se bojí jako čert kříže, jak se lidově říká, naší sršně obecné, měl by nyní zbystřit.
Mravenec, brablenec, brabenec. Tři slova znamenající totéž, i když je jen jedno správně česky, totiž mravenec. Brablenec je výraz pro mravence pocházející ze slovenského nářečí, a že jsme byli se Slováky dlouho nejprve v jedné monarchii, pak republice a nadále zůstáváme „bratry“ a společně jsme v jedné unii, tedy té evropské, slovo brablenec bylo již dávno počeštěno na brabenec a někde se zlidověle používá pořád. A zdaleka u nás nežijí jen brablenci rezaví a černí, obyčejní, běžně velcí, lesní giganti a nakonec i titěrní a po celém světě všudypřítomní poslové faraónů.
Nikdo nepopírá, že vosa obecná je užitečný živočich. Jen bychom prostě byli raději, kdyby se ta jejich užitečnost projevovala jinde, než v bezprostředním okolí terasy, na které si chceme v klidu posedět.
Vážení čtenáři, chovatelé kočiček. Minulý týden jsme v noci ze středy na čtvrtek asi do tří hodin ráno honili po bytě potkana (opravdu pořádného). Naše čičinka ho přinesla živého na hraní nejmladšímu kocourkovi, jehož dostal prostřední syn od slečny k Vánocům (samozřejmě šlo o dárek pro rodiče).
Velká města zpravidla oplývají architektonickými skvosty. Nabízí kulturu, umění, zážitky. Také jsou ale živou půdou pro nenechavé a zdraví nebezpečné hlodavce. Kde jich žije nejvíce?
Syndrom nemocných budov není blud, ale holý smutný fakt. Bohužel, jsou mu totiž vystaveny dvě třetiny domácností v Česku, a okolo jedné třetiny všech obyvatel vůči němu vykazuje zvýšenou náchylnost. Co to je a jak se s ním dá bojovat?
Klíšťat a chorob, které přenáší, se bojí snad každý, komáry, ovády a mochničky vyloženě nesnášíme, vos a sršní se bojíme jako čert kříže. Když jdeme do lesa, pomoci mají různé repelenty. Ovšem velmi nepříjemné kousance a vyrážku nám způsobí někdo úplně jiný. Kloš jelení, který přenáší bakterii Bartonella schoenbuchensis. Ta způsobuje v místě kousnutí zánět kůže, čili svědivou vyrážku, která trvá i mnoho týdnů. Navíc se mohou dostavit i jiné zdravotní komplikace.
Slunéčko východní se invazně nešíří jen u nás, ale je vůbec jedním z nejrozšířenějších slunéček na světě. Jeho výskyt je monitorován téměř na všech kontinentech. Zbavit se tohoto slunéčka v zemích, kde se rozšířilo invazně, je prakticky nemožné. A to se stalo právě i u nás. Je to však špatně anebo dobře?
Myši, myšice, norníci, hraboši, hrabošíci, hryzci, ale třeba i vzácná myšivka horská. Myší je více druhů a jsou si více či méně podobné. A některé z nich dokonce mezi myši ani nepatří. Vyznáte se v těchto drobných zemních savcích, kteří sice žijí skrytě, ale někdy dovedou být pěkně drzí?
Skoro nedílná součást prázdninové výbavy a osobní parfém, kterým se řada lidí voní po celé léto. Není repelent jako repelent. Ten pravý - z definice zákona - musí obsahovat účinnou biocidní látku, jejíž účinek je testován a oficiálně uznán.
Těch okamžiků klidu, pohody a odpočinku zase není za prázdniny tolik, aby si je člověk nechtěl vychutnat bez odhánění komárů. Jak nejlépe dosáhnout toho, aby vás při posezení venku nechali být?
Množí se snad ještě rychleji, než žravé kobylky. Jsou velmi nenáročné, odolné a všudypřítomné. Bojovat s mandelinkami se dá jen těžko, ale dá se to zvládnout. Když nepodceníte přípravu a nebudete se bát pustit se do nich vlastníma rukama.
Přistál nám v redakci e-mail, ve kterém se nás čtenář ptal, jak se zbavit třásněnek. Byl přesvědčen, že k nim domů každý rok nalétávají zvenčí, a že ale neútočí na jejich pokojové rostliny. Více méně jich denně vysají ze stěn, stropů a podlah stovky. Prý se jim do domu třásněnky dostávají zřejmě z louky či okolních polí díky větru.
Bodnutí komára je bolestivé, přitom komáři upíjí naši krev, při letu nepříjemně pískají a přibližující se a vzdalující pískot nás často přivádí až k šílenství. Ve světě pak komáři přenáší nepříjemná, až smrtelná onemocnění a dokonce ještě v 50. letech 20. století komáři rodu Anopheles sužovali malárií jižní Moravu. Věděli jste, že pro malárii jsme si vůbec nemuseli jezdit až do tropů?
Někomu příroda nadělila rychlost, sílu nebo dokonalé maskování. A mšicím? Ty dostaly do vínku schopnost množit se závodním tempem. Jako králíci na steroidech. Vlastně, ještě rychleji. Co z toho plyne pro zahradníky?
Skoro tak rychle, jako se brambory staly nedílnou součástí výživy západního světa, se do té doby prakticky neznámý brouček, mandelinka bramborová, vypracoval na post obávaného škůdce. Jak k tomu došlo?
Neklamná znamení probíhajícího jara jsou jistě důvodem k radosti. Jenže tam někde dole, v podrostu, se z oteplení radují i živočichové, na něž jsme měli přes zimu čas zapomenout. Klíšťata. Titěrní a snadno přehlédnutelní tvorečkové, kteří se mohou stát zdrojem kolosálních problémů. Jak si je doma na zahradě držet pokud možno od těla?
Když nedovolíte hladký start mšicím z rostlin, které využívají jako své primární „zimní“ hostitele, máte skoro vyhráno. Jenže to je spíš štěstí než pravidlo. Místo toho většinou likvidujete už rozběhlou invazi rostlinné šťávy sajících hmyzáků. Že už je pak na radikální zákrok trochu pozdě? Ne, ale je to pracné.