Všechno to začalo vytlačením jalovců z jejich přirozeného přírodního prostředí. Vlastně cca posledních 50 let byli škůdci, tedy brouci, vázaní na jalovce ve střední Evropě považováni za vzácné a ohrožené. Jednoduše přišli o svůj biotop. To se ale změnilo.
Nový krasec se šíří spolu s kamiony sadby
Keře jalovců na pastvinách byly přirozeným biotopem hmyzích škůdců (brouků), kteří se právě na jalovce specializovali. Ovšem tito brouci se postupně dovedli přeorientovat na okrasné dřeviny v zahradách a parcích. Navíc se šíří škůdci noví, kteří se Evropou šíří spolu s kamiony sadby různých druhů a kultivarů především zeravů. Na místech, kde se zabydlí, pak způsobují usychání nejen okrasných tújí, tedy těch druhů, se kterými byli zavlečeni, ale třeba i cypřišů a jalovců. A právě to je příklad nového škůdce, krasce Lamprodilla festiva. Přitom jde o skutečně nádherného brouka.
)
Některé zeravy oplakáváme, většinu však mnozí doslova nenávidí
Jednoduše se stalo to, že jalovce, které dříve rostly na mezích, v řídkých pastevních lesích a na extenzivních pastvinách, začaly z krajiny mizet a s nimi i jejich přirození, specializovaní škůdci. Z těchto brouků se ve střední Evropě stala vymírající vzácnost. Ovšem jalovce se naopak staly velmi oblíbenými v zahradách a parcích a to spolu se zeravy. Těmi proklatými zeravy, kterým mnozí nemohou přijít na jméno. Ne, nemáme nyní na mysli vzácné jedince rodu Thuja. Například když v chudenické Americké zahradě padl v roce 2019 vlivem silného větru obrovský a letitý jedinec zeravu obrovského (Thuja plicata, syn. Thuja gigantea), byla to tragédie. Tento zerav zde byl vysazen jako typický zástupce dřevin Severní Ameriky. Jenže u nás klasický zahradně-parkový zerav západní (Thuja occidenttalis) je mnohými vnímán jako všudypřítomný mor, který má mnoho vhodnějších druhových alternativ. Hlavně pak v podobě živých plotů.
)
Opětovný výskyt vzácných tesaříků
Stalo se však poslední dobou, že s novými druhy zeravů a jalovců přibyli noví škůdci a navíc se ti stávající postupně přeorientovali. Respektive si všimli nově nabídnuté potravy blíže lidským obydlím. U nás se jako první v exotických jalovcích a zeravech objevil drobný hnědý tesařík Poecilium glabratum, který byl na našem území téměř půl století považován za vyhynulého. Náhle se po roce 2000 vyskytl na jihu Moravy a šířil se dál.
)
Dalším druhem je tesařík Semanotus russicus, který byl u nás ještě nedávno považován za raritu, již tomu tak ale není. Brouk, který se vyskytoval nejblíže na Slovensku, kde byl chráněn, se již dnes vyskytuje i v Praze a samozřejmě ve výsadbách okrasných dřevin. No a dalším je právě krasec Lamprodila festiva, překrásný brouk, kterého jsme do nedávna znali jen ze sousedního Maďarska a Německa.
Výše uvedení vzácní brouci se posledních cca 20 let šíří střední Evropou a stávají se z nich stále nepříjemnější škůdci výsadeb okrasných dřevin. Velice jim přitom napomáhá především výsadba exotických zeravů a především mezinárodní obchod s jejich sazenicemi. Například část u nás prodávaných tújí pochází z Itálie, kde je výskyt zmíněného krasce zcela běžný. Brouci jednoduše do stromků určených na export nakladou vajíčka a kamiony jejich potomstvo rozvezou po Evropě. Je hotovo!
)
Tesaříci preferují dřeviny odumírající a oslabené, krasci však zničí i zcela zdravé
Zmínění tesaříci však vlastně ani nevadí, jelikož žerou především odumírající a oslabené stromy, jsou tedy spíše jakýmisi policajty okrasných výsadeb. Právě krasci však napadají i zdravé stromy. Srovnání najdeme například u krasce lipového (Lamprodila rutilans), který dokáže způsobit uhynutí i zdravé a statné lípy. A jeho blízký příbuzný Lamprodila festiva dokáže zahubit i zdravé zeravy, jalovce a cypřiše. Nejčastěji přitom napadá osluněné stromy, kterým začne rezavět jehličí a usychají. Že toto zlo napáchal právě krasec, poznáme podle oválných otvorů, kterými se dospělí brouci vykousávají ven ze dřeva.
)
Útočiště ohrožených druhů
Lamprodila festiva tedy dnes představuje na našem území nový druh nepříjemného škůdce, ovšem zároveň i velice krásného brouka, jehož krása je taková, že by vám bylo líto jej zahubit. Buďme proto vlastně rádi a mějme tuto skutečnost na paměti spíše jako příklad dokazující, že i umělé biotopy ve městech se mohou stát útočištěm ohrožených druhů.
Zdroj: avcr.cz, klatovsky.denik.cz, nasezahrada.com, wikipedia.org
)
