Jestli na dovolené zabloudíte do Barcelony, tohle místo nejspíš ve vašem cestovním itineráři chybět nebude. Ne že by toho v katalánské metropoli bylo málo ke koukání, ale fenomenální Sagrada Familia je zkrátka k nepřehlédnutí. A s tím, jak se toto obří dílo blíží svému dokončení, místním v okolí katedrály přibývá starostí. Hrozí jim totiž vystěhování.
Nic proti velkému umění, ale dnes už se dá bez obalu naplno říct, že zasloužilý architekt Antoni Gaudí to pořádně přestřelil. Když za ním v roce 1882 přišli představení katalánského řádu Sv. Josefa, chtěli po něm skromný farní kostel. Gaudí se ale nechal víc než trochu unést svou fantazií, a místo toho navrhl „poslední velkou svatyni křesťanství“. Asi jako když chcete přístavek k rodinnému domu, a oni vám místo toho postaví mrakodrap.
)
Symbolika megalomanství
Stavba, na které Gaudí začal okamžitě pracovat, je prodchnutá hlubokou symbolikou. Asi víte, že osmnáct špičatých věží se tu připodobňuje k tuctu apoštolů, čtveřici evangelistů, Panně Marii a Ježíši Kristovi. Ta poslední má být vysoká 170 metrů! K tomu tři monumentální fasády, rámující zrození, umučení a zmrtvýchvstání. Obří kříž, liturgické texty, mozaiky.
Opravdu až zbytečně masivní dílo na to, že to původně měl být kostelík na předměstí. Stavba vzhledem ke svým obřím proporcím nepřirůstala zrovna rychle. O to rychleji se ale měnilo její okolí. To, co dřív bylo plání s pár domky, vesnicí, se stalo součástí Barcelony. Čtvrtí Calle Mallorca, která se dnes nachází zhruba uprostřed města.
)
Mistr se toho sám už nedožil. V roce 1926 jej smetla tramvaj a utrženým zraněním podlehl. Jistě, zůstalo po něm mnoho děl, která nás dnes fascinují. Ale taky nenaplněná ambice Chrámu smíření zasvěceného Svaté rodině, jak se v překladu Basílica i Temple Expiatori de la Sagrada Família nazývá. Možná už tehdy měli barcelonští hodit ručník do ringu.
Místo toho se na etapy pustili do dohotovování díla. Stavebních plánů po sobě totiž Gaudí zanechal dost. Pokračující realizace byla financovaná jen z darů, proto taky nikterak kupředu závratnou rychlostí nepostupovala. A dnes, po (s přestávkami) 141 letech, stále ještě není hotová.
)
Až to bude, tak to bude
Pravda, v roce 2010 ji vysvětil papež, takže už je plnohodnotným svatostánkem. Ale pořád tak nějak zůstává staveništěm. O jehož datu definitivního dokončení se pořád ještě spekuluje.
Kdy by vlastně mělo „být hotovo“ už zaznělo v Barceloně tolikrát, že to vyvolává posměšky. Na druhé straně, Sagrada Familia pořád roste o něco rychleji, než slíbené kilometry dálnic v Česku. Aktuálně se tedy hovoří o roce 2026. A spolu s tím, že už má katedrála – oficiálně zatím jen basilica minor – skutečně „formu“ přestává být obyvatelům Calle Mallorca do smíchu. Proč?
)
Protože se skoro celou dobu stavitelé neodchylují od plánů mistra Gaudího. A mistr Gaudí si k majestátní katedrále namaloval i neméně majestátní terasy a schodiště. Znovu připomene, že když si architektonické črty dělal, kolem staveniště bylo pusto. Teď už je ale kolem rušná městská čtvrť.
Pokud by měly být Gaudího velké plány dodrženy do posledního detailu, bude se tu muset „pustina“ znovu vytvořit. Přesněji tedy: budou se muset odporoučet nejméně tři bloky domů. Přibližně tisícovka rodin, respektive tři tisícovky lidí z centra čeká vystěhování. A ví se o tom.
Bylo to úsměvné v době, kdy Sagrada Familia měla ke svému dokončení ještě hodně daleko, ale teď už se to jeví v konkrétnějších obrysech. A je pochopitelné, že z toho lidé v Calle Mallorca radost ani trochu nemají. Pochopitelně se dá namítnout, že by se to mohlo udělat bez těch schodišť, teras a mramorového majestátu. Ale Gaudí to tak chtěl.
)
Katedrála, která už radost nedělá
Pokud by se teď ignoroval jeho plán, vyvstala by nebezpečná otázka, proč se i Sagrada Familia nedostavěla „jinak“ už dávno a mrhají se na ni zdroje už sto let. Nadace, která za dohotovením katedrály stojí, to též chce mít v plném rozsahu. Aby ne, ročně jim totiž jen vstupné garantuje 53,9 milionů eur. A očekává se, že po úplném dohotovení naroste obrat ze vstupného o 80 procent.
Radní se pokouší v dialogu s těmi, kterým vystěhování hrozí, argumentovat tím, že po dokončení katedrály stejně nebude v místě k hnutí. Už teď sem zamíří 3,7 milionů turistů ročně, a pak jich bude ještě víc. Ale lidé, kteří tu žijí celý svůj život, to slyšet nechtějí.
Gaudího mají plné zuby. Když od dětství musíte žít na staveništi – a pak se stavba konečně přiblíží dohotovení – máte za to zaplatit ztrátou vlastního domova? V Barceloně (a také v Calle Mallorca) se momentálně chystají volby do zastupitelstva. Jisté je jen to, že tohle výbušné téma s vystěhováním se do té doby nerozlouskne. Ale pak? Těžko říct. Rozhodně dnes osmnáct pyšných věží dělá lidem v sousedství katedrály méně radosti než starostí.
Zdroj: Euronews.com, HerritageTribune.es, ArtNet.com, CatalanNews.com
