Na první pohled působí až naivně prostě. Primitivně. Jako by se celý architektonický návrh omezil jen na překreslení obráceného cedníku, u nějž někdo zalepil pár děr a ostatní ponechal na svém místě. Jenže právě z toho na maximum zjednodušeného a primitivního profilu stavby plyne velmi praktická moudrost.
Když už si stavíte dům v kalifornských pouštích High Desert v okolí Sawtooth Mountains, silně omezujícímu vlivu přírodních podmínek se zkrátka nevyhnete. A než s nimi vést věčný a marný boj, je lepší se jim přizpůsobit. Dům Hata možná vypadá jednoduše, ale odráží právě takové dokonalé přizpůsobení. Poryvy prachu, které připomínají písečné bouře. Úpalné vedro, ale v sezóně taky mráz. Je těžké ustát takové podnebí v obyčejném domě. A proto je Hata neobyčejný.
)
)
)
)
Stejně jako jeho tvůrkyně, architektka Anastasia Dudik. I když pozor, slůvko „architektka“ bychom používat neměli. Paní Dudik totiž nemá formální vzdělání v oboru architektury, nemá diplom. Je designérkou, která se praxí vyučila sama. A víc než na hodnotu vzdělání v oboru sází na intuici. Která ji vede směrem k odolnosti staveb, které vypadají jako z jiného světa. Nebo z minulosti i budoucnosti současně. Dóm Hata je toho nejlepším dokladem.
Protože při pohledu na jeho kopuli si nikdy nejste jistí, jestli tu už někdy něco takového bylo, anebo jestli tu někdy něco takového bude. Ta stavba přitom vypadá až zneklidňujícím způsobem povědomě.
Krunýř chránící před pouští
Podle paní Dudik je stavba z „elementárních“ přírodních materiálů pro dané klima nejlepší. Tepelná hmota mírní teplotu, její utěsněný obal odolává ohni a zemětřesení. Stříkaný beton přes výztuž, obalený pěnovou izolací a zakončený štukovou úpravou, konstrukce evokuje logiku přežití i poezii úkrytu. Možná byste v něčem takovém nechtěli žít natrvalo, ale v Dómu Hata, který je určen k rekreačnímu pronájmu, si to můžete na pár dní vyzkoušet. Třeba by se vám to nakonec zalíbilo.
)
Paní Dudik přitom nezapře, že se zhlédla v monolitickém designu sovětské éry a architektuře brutalismu. Její dílo v poušti je reinterpretací takových staveb. Stropy dómu jsou vysoké 4,5 metru, tyčí se do výšek. Ale ozvěna uvnitř nezní, akustika zůstává tlumená. Přirozené světlo se prolíná po omítnutých stěnách. Hrany se změkčují do křivek. Dokonce i nábytek, vytesaný z balvanů a integrovaný do interiérové architektury, sleduje stejné gesto. Tvar kupole rozpouští známé architektonické hranice podlahy, stěny a objektu. Uvnitř není žádné oddělení mezi krajinou a domovem. Je to kontinuum hmoty a prostoru.
)
)
)
)
Designérka Anastasiya Dudik realizovala všechny aspekty projektu – od konstrukčního inženýrství, přes nákup materiálů, až po detaily interiéru – bez studia, dodavatele nebo projekčního týmu. Je to celé její osobitá vize. Která v drsném terénu odráží odolnost, schopnost přizpůsobit se, vydržet a definovat vlastní cíle přežití.
Zdroj: Anastasiya Dudik
Foto: Brandon Stanley
