Umrtvující třicítky na teploměru brání lidem myslet a i pouhá představa dovolené se najednou jeví být jako příliš náročný úkon. Co se dá dělat? Třeba se jen tak válet? Casa Bersatu z Kostariky je tu přesně od toho. Je to dům, který po vás nechce nic. Snad jen abyste mohli odpočívat a dělat toho co nejméně.
Dům setkávání a rodinné paměti
O tropických vedrech toho v Kostarice vědí mnohem víc než my v Česku. A tak ke cti architektů z Estudio D3B slouží, že veškeré své know-how vložili do 250 metrů čtverečních obytné rezidence, která skutečně každému naordinuje klid a pohodu, úmornému teplu navzdory. Casa Bersatu vyrostla v kostarické Santa Terese jako „Dům setkávání a rodinné paměti“. Zní to zvláštně, ale úloha této rezidence je vlastně prostá.
)
)
)
)
Skutečně rozvětvená rodina majitelů této nemovitosti je „rozeseta“ po celém státě, což vzájemné setkávání poměrně dost komplikuje. Pokud jste někdy museli dělit svůj zbývající volný čas mezi přízeň na Plzeňsku a druhou rodinnou větev pak máte někde za Zlínem, strávíte většinu ze svého volna za volantem a na cestách. A je to vlastně nekomfortní pro všechny zúčastněné.
Tady je doma každý z rodiny
Zmíněná kostarická rodina to vyřešila tak, že zabodla prst do mapy v místě, kam to mají všichni příbuzní přibližně stejně daleko. A k rodinným setkáním se schází právě tam. I když tedy Casa Bersatu není vlastně nikdy „plně“ obývaná, prakticky nikdy není prázdná. Dům je disponovaný tak, aby se přizpůsobil skromným i početnějším návštěvám. Dokáže se adaptovat, aby vyhověl požadavkům na prostor i na soukromí. Vždycky tu někdo tráví čas se svou rodinou a většinou se sem tou dobou vydá i nějaký další příbuzný. Živo je tu tak prakticky pořád.
)
Nejlepší výhledy na oceán a džungli
Svou zásluhu na tom má i architektonické řešení. To totiž činí dům v tropických vedrech příjemně stinným a chladným. Přirozeně vyhledávaným všemi členy rozvětvené rodiny. Dům čerpá z principů a atmosféry tradiční tropické architektury a převádí je do jasné a racionální prostorové organizace přizpůsobené podmínkám daného místa. Místo, ponořené do vegetace a přesto blízko silnice, vyžadovalo pečlivou rovnováhu mezi otevřeností a soukromím.
Hlavní výzvou architektů bylo umístit dům tak, aby zachytil nejlepší výhledy na oceán a džungli a zároveň si zachoval chráněnější postavení směrem k ulici. Technické zázemí je umístěno v nejvyšším bodě pozemku, zatímco zbytek domu se rozprostírá nad sloupy, s klesajícím terénem. Tato strategie snižuje potřebu větších zemních úprav a umožňuje, aby stávající vegetace zůstala nezasažená stavbou, a je tak součástí zážitku.
)
)
Když jet na dovolenou znamená jet domů
Dva stávající mangovníky byly zachovány a začleněny do dispozice hlavní ložnice. V koupelně zakřivená stěna uzavírá výhled na malou zahradu, kde stromy vystupují přes přesah střechy a rámují výhled na oceán z vany. Je to pohoda přímo dovolenková a krásně nenáročná.
)
)
Obytnými prostory prochází vánek od oceánu
Dům byl navržen tak, aby se v něm dalo bydlet pomocí pasivních klimatických strategií. Větraná dvojitá střecha pomáhá odvádět teplo, zatímco křížové větrání neustále obnovuje vnitřní vzduch. Orientace domu směrem k oceánu umožňuje mořskému vánku procházet prostory, čímž se udržuje tepelná pohoda po celý rok a snižuje se potřeba umělé klimatizace.
)
)
I terasa je otevřena džungli a oceánu
Velkorysý přesah střechy chrání hlavní terasu, která se stává ústředním obytným prostorem domu, otevřeným džungli a oceánu. Skládací dřevěné žaluzie filtrují světlo, regulují proudění vzduchu, poskytují soukromí a regulují sluneční záření. Dům, orientovaný směrem k západu slunce, dostává skrze tyto zástěny teplé odpolední světlo, které změkčuje vnitřní atmosféru a posiluje pocit klidu.
Co se tady dá dělat?
Všechno. Ale taky klidně vůbec nic. Casa Bersatu je útočiště klidu, stinné místo zaslíbené odpočinku. A to je tím nejsilnějším motivem, proč se tu za horkého léta příbuzní tak rádi setkávají. Všem jim je tu dobře a mohou zde být spolu.
Zdroj: Estudio D3B
Foto: Depth Lens - Alvaro Fonseca
