Hospodařte s vodou na svém pozemku

Co je koloběh vody a co z účtů za vodu nevidíme?

Veškerá voda na zemi stále cirkuluje a obměňuje se, hovoříme o koloběhu. Za ideálního stavu, kdybychom do koloběhu vody nevstupovali, by měl být stále poměr přitékající a odtékající vody v rovnováze. Nejvíc vody je v oceánech (70,8%), na pevnině jen 29,2%, z toho však činí voda použitelná pro lidskou potřebu jen 0,3% (slaná voda a ledovce činí celkem 99,7% veškeré vody). Přitom se voda na pevnině dostává díky vypařování, tvorbě mraků a kondenzaci i vysoko do hor, odkud pak stéká níž a v konečném důsledku se dostane zase zpět do oceánů potoky a řekami. Koloběh vody lze popsat v několika stále se opakujících krocích: vypařování – kondenzace – srážení - déšť, prosakování - vodní toky – vypařování. Díky koloběhu vody máme stále k dispozici obnovované podzemní zdroje sladké vody.

Alarmující je však dnešní stav pitné vody. Za posledních 30 let se potávka po ní na světě ztrojnásobila, přesto však nemají ke kvalitní pitné vodě přístup 2 lidé z pěti a celkové množství pitné vody se za tuto dobu snížilo o 40%. Přitom je lidské tělo tvořeno vodou z 55% (starý člověk) až 94% (lidské embryo), dospělý člověk v produktivním věku je vlastně z 60% „jen vodou.“

Z výše uvedených údajů je patrné, že bychom se měli snažit v co největší míře využívat užitkovou vodu místo pitné. Zadržovat ji, shromažďovat a případně upravovat. Dalším zdrojem užitkové vody mohou být domovní čistírny odpadních vod (ČOV), případně i studna, která není schopna v dané lokalitě či vzhledem ke své hloubce a stavu produkovat pitnou vodu. Výborný vliv na hospodaření s vodou má i vsakování přebytečné dešťové vody. Stabilizuje vodní režim v dané lokalitě, snižujte potřebnou dimenzi kanalizace a tím i snižuje poplatky za stočné. Vsakování vody může být prohlubňové, z okapového svodu, šachtou a ze zpevněných ploch vegetačními tvárnicemi.

Hospodaříme s vodou

Prvním krokem účinného hospodaření s vodou je snižování její spotřeby. Snížením spotřeby spoříme na energiích za její čerpání, čištění a rozvody, omezujeme objem vod odpadních a chráníme vodní zdroje před nadměrným čerpáním, čímž také snižujeme riziko narušování ekosystémů. Pojem „pitná voda“ charakterizuje zdravotně nezávadnou vodu, která nám neškodí ani při trvalé konzumaci bez tepelné úpravy (přesně je pitná voda definována v zákoně 258/2000 Sb. a vyhlášce MZe ČR 252/2004 Sb.). Zde se hovoří i o jejím bezproblémovém používání k lidským hygienickým potřebám. My ji však bohužel používáme téměř všude. Jen cca 10% pitné vody je v domácnostech používáno za těmito účely. Přitom mnohdy vystačí voda nižší kvality – dešťová či vyčištěná (filtrovaná) užitková voda.

Jak uspořit pitnou vodu v domácnosti?

• Použitím pákových baterií (zkrátí nastavení požadované teploty a my tak dosáhneme úspory až cca 40%)
• Použitím termostatických baterií (ještě vyšší úspory, oproti pákovým o dalších 50%)
• Použitím tzv. perlátorů (voda tekoucí z kohoutku se mísí se vzduchem)
• Použitím kombinovaného klozetu s duálním splachováním na 6 a 3 litry, případně i stop tlačítkem, které splachování ihned zastaví
• Těsností kohoutů (kapající kohout si vezme 160 a více litrů vody měsíčně)
• Mytím nádobí v napuštěném dřezu a ideálně v myčce
• Využíváním dešťové vody (kontaktem s odpadními rourami a střešní krytinou je sice kontaminována a sama o sobě není oproti pitné vodě „čistá,“ znečištění je však nepatrné; dešťovku využijeme k zavlažování, splachování WC, praní, uklízení, čištění, jako provozní vodu v průmyslu, zemědělství a vůbec při podnikání i v státní správě)
• Využíváním pročištěné vody v domovní čistírně odpadních vod (využíváme takzvanou „šedou“ vodu, ke splachování toalety ji lze použít i bez úpravy, pro zalévání zahrádky je třeba využít domovní kořenovou čistírnu)
• Instalací zavlažovacího systému s automatickou regulací (pokud využije dešťovou vodu – pozor, nelze využít dešťovou vodu, která stéká po měděných střechách a okapech)
• Mytím automobilu v objektech k tomu určených - myčkách
• Shromažďováním dešťové vody pro sušší období (jímky, nádrže, včetně vsakovacích)

Dešťová voda – dar, za který neplatíme

Dešťová voda skutečným darem. Nakládání s ní obecně upravuje vodní zákon č. 254/ 2001Sb., §6 a konkrétně pak vyhlášky jednotlivých obcí, především pak „způsob její likvidace na pozemcích.“ Dešťovou vodu nesmíme běžně vypouštět do veřejné kanalizační sítě, narušuje se tím totiž technologický cyklus ve velkých čistírnách odpadních vod – vyplavují se touto „relativně čistou vodou“ při vysokém přítoku bakterie a snižuje se tak schopnost čistíren čistit vodu biologickou cestou. Protom je dešťová voda odváděna samostatnými gravitačními srážkovými kanalizacemi, ovšem pouze ve větších obcích a v městech.

Proč však dešťovou pozemku na našem pozemku přímo likvidovat, když ji můžeme dál využít?
Zřídit můžeme velkou podzemní jímku i menší nadzemní zásobárny vody, případně vsakovací jímku, která vrací nevyužitou část dešťové vody zpět do prostředí a zlepšuje tak celkovou vodní bilanci lokality. Využitím dešťové vody jako užitkové přitom v domácnosti ušetříme až 50% vody pitné. Pokud pak budeme využívání dešťové vody kombinovat s kopanou studnou nebo vrtem, bude návratnost naší investice do hospodaření s vodou 3 až 5 let. Obzvláště v novostavbách je velmi snadné rozdělit vedení vody na dva okruhy – užitkový a pitný.

Do vybudované jímky svádíme dešťovou vodu ze střechy domu a dalších nemovitostí na pozemku. Instalovat lze jímky typizované (nejčastěji plastové, ze svařovaných polypropylenových desek) i vyrobené na zakázku. Plastové jímky jsou opatřené žebry pro obetonování, nátokem a výtlakem a nahoře havarijním přepadem, kudy odtečou přebytky dešťové vody. Přepad bývá odveden takzvaným trativodem, jehož délka je závislá na vsakovací schopnosti půdy v lokalitě. Pokud chcete vodou z jímky i zavlažovat zahradu, potřebujete minimální kapacitu 8 m3. Je možné též instalovat několik menších a navzájem propojených jímek.

K využívání dešťové vody z jímky je samozřejmě nutné čerpadlo, které je v jímce většinou umístěné trvale, nejčastěji ponorné. Obdobné typy čerpadel se používají ve studních a vrtech. Nejvhodnější jsou čerpadla s plovoucím sáním a hrubým filtrem nečistot, umístěným v blízkosti hladiny, nenasáváme pak nečistoty ze dna nádrže. Využití jímky pro shromažďování dešťové vody lze kombinovat s dopouštěním vody z vrtu, studně nebo jiného zdroje. Použít lze i filtrovací systém, kdy dosáhneme zdravotně nezávadné užitkové vody a rozšíříme možnosti jejího využití. 

Vlastní zdroj pitné vody je k nezaplacení

Platí, že vlastní studna se nám vyplatí vždy, když ji můžeme na svém pozemku vybudovat a má dostatečnou vydatnost. Výhodou je dokonce i starší studna, ze které nečerpáme pitnou vodu. Bude dostatečným zdrojem užitkové vody, například pro potřeby zalévání zahrady.

Nejprve je dobré ujasnit si pojmy. Nesprávně je užíván výraz „spodní voda,“ stejně tak je nesmyslem si představovat, že někde pod zemí jsou ohromná jezera, ze kterých vodu čerpáme (s výjimkou krasových oblastí tomu tak není). Podzemní (nikoli spodní) voda se pod zemí shromažďuje v pórech, puklinách a dutinách hornin. Její množství je průběžně doplňováno vsakováním srážkové vody (vsakování vody na pozemcích je pro lokalitu důležité). Kvalita podzemní vody je proto přímo závislá na „čistém“ hospodaření na povrchu pozemku. Problémem jsou hnojiště a odpadní jímky, používání umělých hnojiv, ropné produkty, skládky, … Neznečištěná podzemní voda je pak většinou zásadně kvalitnější než voda na povrchu. Podzemní voda je více mineralizována než voda na povrchu a upravená voda ve vodovodním řádu, přitom neobsahuje chlór. Platí, že je lepší čerpat vodu z větších hloubek, pozor však, voda je ve velkých hloubkách až příliš mineralizována (kontaminována horninami) a bývá ji pak nutné upravovat.

Jímat můžeme hlubokou či mělkou podzemní vodu, případně prameny (jen v některých lokalitách). Před budováním studny se vždy rozhodujeme mezi vrty a výkopem (vrtané a kopané studny). Kvalitní vodu získáváme z optimální hloubky maximálně do 15 metrů (hlubší vrty jsou prováděné například pro potřeby tepelných čerpadel systému voda - voda).

Vrtané studny se vrtají se vrtají nárazem, rotačně, drapákově, jádrově a rotačně příklepově (nejčastější způsob vrtání domovních studní). Průměrná hloubka vrtané studny je od 10 do 15 metrů a průměr vrtu bývá alespoň 150 mm, optimálně 205 až 254 mm. Výstroj vrtané studny bývá z PVC, polyetylenu nebo antikorozní oceli, doporučený průměr výstroje je 160 mm. Prostor mezi stěnami vrtu a výstrojí je dobré vyplnit vodárenským pískem (štěrkopísčitým filtrem mezi čerpadlem a horninovým prostředím). Svrchní část vrtu se odtěsňuje proti prosakování srážkové vody (jílovitým nebo cementovým těsněním). Z kvalitativního hlediska je nevýhodné vrtat mělké studny do 5 až 8 metrů.

Kopané studny se budují v soudržných a částečně nesoudržných zeminách, případně v rozpukaných skalních horninách. Kopané studny se realizují maximálně do hloubek 8 až 10 metrů, nejčastěji 5 až 6 metrů. Ke stavbě kopané studny se používají betonové skruže o průměru 0,5 až 3 metry (obvykle 1 až 1,5 m). V dobře propustném materiálu voda přitéká dnem studny. Podpovrchovou vodu v mělkých kopaných studnách však lze jen těžko chránit před znečišťujícími látkami, problematický je i velmi malý sloupec vody, kdy hrozí při kolísání hladiny nedostatek vody ve studni. Všeobecně se dnes doporučují spíše studny vrtané, záleží však na lokalitě.

Realizaci studny musí povolit stavební úřad, je stavbou, a to i v případě kopaných studní hlubších jak 3 metry. Navíc jde o činnost prováděnou hornickým způsobem, proto musí studnu realizovat subjekt s osvědčením Báňského úřadu. Než se však do realizace studny náš dodavatel pustí, musíme navštívit vodohospodářský nebo stavební úřad a vyžádat si podklady nutné k povolení a kolaudaci této stavby. Kromě okamžitých finančních úspor pak studna navíc zvýší i hodnotu pozemku.