Růžice dužnatých listů eónií mohou být hodně tmavé, dokonce zbarvené až do černa (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 5 fotek

Aeonium neboli růžicovka je rod sukulentních subtropických rostlin z čeledi tlusticovité (Crassulaceae). Tento sukulent si získává oblibu pěstitelů především svými dekorativními, nahloučenými listy, uspořádanými do působivých růžic. Jako by šlo o květy. Na rozdíl od příbuzných a listy tvořících růžice netřesků však eónie tvoří kmínky.

Listové růžice na stoncích

Jedna eónie může mít hned několik růžic na svých rozvětvených stoncích. Růžice listů může být zelená, nachově načervenalá, ale dokonce až téměř černá. Zajímavě působí i drobné žluté či bílé kvítky růžicovek, které najdeme na dospělých rostlinách na jaře. A stejně jako je tomu u netřesků, po odkvětu však vykvetlá růžice vždy hyne. Dužnatá růžice listů roste pod vegetačním vrcholem na krátkém či delším stonku, vzácněji přisedle (Aeonium tabulaeforme). Při dostatku světla a v mládí jsou listy kožovitě dužnaté, pokud po světle hladoví, čili jsou rostliny například ve stínu, bývají slabší a někdy až ochable převislé.

Jediný původní evropský druh

Známe cca 35 až 40 druhů růžicovek, jejich největší výskyt je na Kanárských ostrovech, dva druhy pak najdeme na Madeiře a několik druhů také v Africe. V Evropě je znám pouze jeden druh – Aeonium arboreum – který se vyskytuje na pobřeží Portugalska. Druhy rodu Aeonium jsou v domácích podmínkách s oblibou pěstovány jako bonsaje.

Sukulent jak má být

Eónie jsou jakožto sukulenty teplomilné a suchomilné. Nakonec to plyne již z názvu rostliny, řecké slovo aionios znamená věčný, vytrvalý a odkazuje se právě na úžasnou odolnost vůči suchu. Zalévat proto musíme tyto rostliny jen velmi opatrně. Pozor však také na přílišné sucho, kdy se listy začnou kroutit. Vysazovat a přesazovat můžeme eónie do kaktusové zeminy, ale i do běžné půdy s příměsí jílu a písku. Vždy je pěstujte pouze jako přenosné rostliny v mobilních nádobách, protože potřebují před chladem ukrývat. Zimu by v zahradě na rozdíl od otužilých netřesků nepřežily. Zimování eónií by mělo probíhat na světlém a chladnějším místě (okolo 10 oC). V zimě je též třeba zcela omezit zálivku na naprosté minimum.

Množení eónií

Eónie můžeme množit celými listovými růžicemi i jednotlivými listy podobně jako tlustice (Crassula). Před vložením řízku či růžice do substrátu musíme nechat ránu po řezu zaschnout. Po zakořenění přesazujeme do kaktusového substrátu. Přesazování rostlin provádíme vždy na jaře, pokud se již rostlina nevejde do květináče. Jinak je přesazování zbytečné. Ideální je pěstování v mělkých hliněných nádobách (typický znak pro všechny bonsaje), plastové květináče se příliš neosvědčily. Rostlina je totiž časem dosti těžká a lehký plastový květináč pak přepadává. Hluboké květináče pak nemají valný smysl, jelikož kořeny eónií jsou jen mělčeji pod povrchem substrátu, vlastně tyto rostliny ani mnoho substrátu nepotřebují.

Výborně snáší suchý panelákový vzduch

U nás nejznámější druh pocházející z Portugalska Aeonium arboreum roste stromkovitě a jeho listy jsou zelené. Tento druh dorůstá výšky 10 až 30 cm a není nijak zvlášť náročný na pěstování. Kromě mírné, opatrné zálivky, je třeba za nejteplejších letních dní mírné přistínění, aby sluníčko nepopálilo listy. Jinak má rostlina minimální nároky na hnojení (ve vegetačním období stačí jednou měsíčně hnojivem na kaktusy) a jakoukoli jinou péči. Rostlinu zaléváme vždy do květináče a dbáme, aby se voda nedostala na listovou růžici.

Velmi pozitivní je na eóniích, že dobře snáší suchý vzduch, což je problémem mnoha našich interiérů.