Jak často malovat pokoje a jak vybírat barvy? Zobrazit fotky zobrazit 10 fotek

Pro četnost nové výmalby pokojů předně neexistují žádná pravidla, jde o zcela individuální záležitost. Někdo rád mění vzhled místností a k radikální změně používá především barvy, jiný s novou výmalbou otálí dlouhé roky. Dokonce narazíme i na byty, kde výmalba pamatuje ještě dávno zemřelou prababičku a nové obyvatele bytu to nechává zcela chladnými. Přesto však platí jisté pravidlo, které považuje novou výmalbu především za hygienickou záležitost a doporučuje ji alespoň jednou za 4 až 5 let, přičemž silně zatěžované místnosti (kuchyně, koupelny) doporučuje malovat jednou za 2 roky. 

Nejen estetika, ale především také hygiena výmalby

Nová výmalba v každém případě zlepší kvalitu bydlení, obytný komfort a to jak z hlediska estetického, tak hygienického. Nová výmalba je desinfekcí, která eliminuje plísně, ale i prašnost v místnosti a zlepší kvalitu ovzduší. Říká se, že pro malování místností jsou nejvhodnější teplé letní, jarní či podzimní dny, ovšem každý zkušený malíř pokojů ví, že v zimě, když mrzne a je slunné počasí, stačí pořádně vytápět a větrat a zdi krásně schnou. Pouze se nám malování prodraží na vyšší spotřebě energie.

Vedle malování se též nabízí tapetování, ovšem malování je za prvé levnější, obměna výmalby může být častější, malířské barvy jsou zdravotně zcela bezpečné, barvy můžeme jakkoli barevně tónovat, jsou paropropustné a méně se na nich sráží vodní páry než na tapetách, přičemž na druhou stranu lépe odolávají vodě než tapety (např. v koupelnách).

Plísně se v místnostech vyskytují nejčastěji tam, kde kondenzuje vzdušná vlhkost, čili kde jsou silné tepelné mosty, nezateplené zdivo prochladne a na jeho vnitřním povrchu dochází k teplotě rosného bodu, kdy vodní páry kondenzují. Je nasnadě, že plísně vážně ohrožují lidské zdraví a také způsobují alergie. Jako základní ochrana před plísněmi často funguje právě výmalba, ovšem problémy s plísní mohou být i natolik závažné, že nám nezbude než vyzkoušet některý ze speciální protiplísňových a antikondenzačních nátěrů a nebo sáhnout po radikálním stavebním řešení, kterých se též nabízí celá řada. Tím nejzákladnějším je odstranění omítky prorostlé plísní a její nahrazení omítkou sanační, ovšem mnohdy to ani zdaleka nestačí. 

Vybíráme barvy

Bílá barva v českých domácnostech dlouhodobě převládá a malíři pokojů se předhánějí ve volbě té nejbělejší, nejzářivější. Na druhou stranu jsou barevné interiéry často přeplácané barvami, lidé volí barvy, které se k sobě nehodí a také barvy, které se nehodí do konkrétní místnosti z psychologického hlediska.

Při volbě barevných tónů a jejich kombinací musíme brát ohled na vybavení bytu nábytkem, textiliemi a různými dekoracemi včetně obrazů, sošek atd. Roli hraje i řešení podlahy a případně stropu, pokud je obložen. I dřevo má svou barvu a obzvláště interiéry vybavené masivním dřevem je třeba malovat citlivě. Raději se držíme zásady „lépe méně než více.“

S volbou barevných tónů je lepší poradit se s odborníkem, pokud si zrovna nejsme jisti svými výtvarnými schopnostmi a představivostí. Navíc je třeba znát alespoň zásady psychologie barev. A nakonec je též třeba vybrat kvalitní barvy, které se budou držet na penetrovaném podkladu a vydrží nám co nejdéle, budou barevně stálé a při malování nebudou tvořit šmouhy (takzvané „kocoury“).
Odlišnými barvami či odstíny můžeme v bytě dokonce vytvořit funkční předěly (rozdělíme prostor podle jeho funkčního využití), „vytáhnout“ určitou stěnu či její část, zvýraznit okno, konkrétní nábytek, rozsvítit niku a podobně. S potřebou rozdělení prostoru podle funkčního využití se setkáme například při spojení obývacího pokoje, kuchyně a jídelny do podoby jedné velké místnosti, což je časté řešení u moderních novostaveb.

V každém případě vždy volíme jeden převládající odstín, který tak bude tvořit spojitost s ostatními. A může jím být právě i barva bílá. Obzvláště stropy je pak třeba malovat co nejsvětlejší, ideálně bílé – kvůli potřebě maxima denního světla v místnostech.

Při volbě barevných stěn si můžeme nechat namíchat odstíny podle svých představ pomocí tónovacích pigmentů, které se vyrábí v základních barvách a odstínu je dosaženo koncentrací pigmentu. Lze i experimentovat s pigmenty, jako když malíř míchá barvy na paletě, ovšem nesmíme zapomenout na to, že potřebujeme každého odstínu dostatečné množství a to včetně rezervy pro pozdější drobné opravy. A právě z tohoto důvodu je nabízeno druhé řešení – využít služeb kolorovacího centra, kde nám barvu namíchají na počkání a my k ní získáme přesné procentuální složení pigmentů. Později pak bude snadné namíchat stejný barevný tón. 
Dále bychom se měli zamyslet i nad budoucí obměnou výmalby, jelikož tmavší a výrazné pastelové odstíny se těžko překrývají jinou barvou, vrstva musí být příliš silná (i 4 vrstvy), výmalba pak opadává a nám nezbude nic jiného, než původní nátěr seškrábat a stěny přeštukovat, což je pracné a nákladné.

Pokud jste se naopak rozhodli pro bílou barvu, použijte běžné, levné materiály do technických místností a v bytě se spolehněte na kvalitní značky dosahující sněhobílé barvy, která místnosti rozzáří a přinese dovnitř mnoho světla. Zvýšení bělosti výrobci zpravidla dosahují přidáváním bílých pigmentů (takzvané titanové běloby) a podle jejich množství se barvy dělí do několika skupin.

Zdroj: www.malbykladno.cz