Jak pěstovat toulitky neboli anturie

Málokteré rostliny mají bizarněji nádherné květy luxusního vzhledu, které jsou tolik oblíbené při svatbách, ale i pohřbech. Úplně jinak vypadá svatební kytice anturií a tradičních růžiček, o srovnání pohřebního věnce, kde se tu a tam krčí „úsporný karafiát“ a věnce z anturií nemluvě. Jak anturie pěstovat?

Toulitky (Anthurium) pocházejí z vlhkých tropických lesů ve vyšších nadmořských výškách Střední a Jižní Ameriky. Rod je zastoupen asi 825 druhy, čímž jde o největší z rodů čeledi árónovitých. Některé druhy jsou pěstované doslova po celé planetě. V místech svého původu rostou jako pozemní rostliny a nebo epifytické na stromech, najdeme je dokonce i ve skalních puklinách, některé rostou jako liány. některé epifytní druhy mají dvojí kořeny, kdy jedny slouží pouze k upevnění a druhé jímají živiny a vlhkost z okolí, načež rostou dokonce i směrem vzhůru. Nikdy ale nejde o parazitický druh. Ze známého množství druhů anturií se však pro floristické potřeby pěstuje pouze část, z nichž nejznámějších je 10 až 15.
Ovšem právě s květy anturií je to trochu složitější, jelikož to, co považujeme za květ, je ve skutečnosti toulec různého tvaru (lineárního, kopinatého, eliptického, vejčitého, srdčitého nebo okrouhlého, který může být situován vodorovně až svisle, případně bývá zkroucený, číškovitý či plochý). Samotné minimalistické kvítky rostou na palici vyrostlé na dlouhé stopce. Palice je přisedlá, válcovité, kuželovitá, kyjovitá, kulovitá a nebo také hranatá. U některých druhů může být dlouhá až 1 metr. Barvu může mít bílou, smetanovou, růžovou, lososovou, světle nebo tmavě červenou, hnědou, zelenou, ale může být i vícebarevná. Oboupohlavné květy jsou na palici uložené do husté spirály a mívají u jednotlivých druhů různou velikost i tvar. Květy mají čtyři okvětní plátky ve dvou kruzích a obsahují čtyři tyčinky se zploštěnými nitkami a vejčitými prašníky, které pukají podélnými otvory. Každý kvítek má též dvoupouzdrý, podlouhlý semeník se štěrbinovitou nebo štětičkovitou bliznou. Květy rozkvétající postupně od spodní části palice k vrcholu, přičemž produkují nektar a jsou proto opylovány hmyzem, především včelami, brouky, mouchami a mravenci.
Toulitek neboli anturií si dnes můžeme pro své pěstování vybrat mnoho druhů, jde přitom o rostliny velice odolné, nenáročné a s dlouhou životností. Vyloženě vyžadují nepřímé sluneční světlo, což je vlastnost pro pěstování v bytech zcela ideální, teplotu okolo 20 oC, což je též standard, pouze s jejich požadavkem na vzdušnou vlhkost je to složitější (až okolo 80% a alespoň 60%). Musíme proto vlhčit vzduch a rostliny pravidelně rostlin, klidně i kdykoli okolo nich projdeme a vzpomeneme si. Kdo má však doma spoustu rostlin, mívá v ruce rozprašovač s vodou velmi často. Anturie lze přitom pěstovat i v zahradě, nikoli jen v bytě, ale jen jako rostliny letněné. Důležité je též zalévání pouze odstátou vodou o pokojové teplotě a hnojení plným tekutým hnojivem.
Byť anturie potřebují dostatek světla, přímé sluneční záření vyloženě nesnáší, vyhledávají světlo rozptýlené a nebo polostín. Přímé slunce by rostliny vyloženě poškodilo! Byť mají anturie rády teplo, pokud chceme podpořit jejich kvetení a též v zimě je dobré snížit teplotu v místnosti na cca 15 až 16 oC, respektive je přemístit do prostoru o těchto stabilních teplotách. Anturie též mají rády stále vlhký substrát, nikoli však přemokření. V žádném případě nesmíme používat tvrdou studniční vodu, použijeme buďto vodu dešťovou o pokojové teplotě a nebo dobře odstátou vodu z kohoutku, kde není ve vodovodním řádu voda příliš tvrdá. Vzdušnou vlhkost sice anturiím zvýšíme pravidelným rosením, nikdy ale nerosíme toulce s květy, jelikož by na nich vznikaly nevzhledné skvrny.
Hnojivo přidáváme anturiím od března do října cca jednou za 14 dní. Používáme hnojiva plná tekutá, vhodná pro vřesovištní rostliny, begónie a orchideje. Anturie přesazujeme jednou za dva roky do nádoby o trochu větší, konkrétně od března do srpna. Vhodná je zemina lehká až středně těžká, humózní a vzdušnější, kterou je vhodné obohatit o dubovou kůru, perlit a nebo molitan pro delší udržení vlhkosti.

Pokud si chcete anturie sami množit, je to poměrně nenáročné pomocí řízků, množení ze semen je však vhodné pro odborníky. Řízkování provedeme ze starší a zrovna nekvetoucí rostliny. Vyjmeme ji z květináče, roztrhneme na několik částí, kdy každá musí mít listy i kořeny. Každou část pak přesadíme do samostatného květináče s vhodným substrátem. Množení řízky provádíme v době, kdy je vhodné přesazování anturií, tedy od března do srpna. V tuto dobu navíc obvykle nekvetou.

Zajímavostí u anturií je, že čistí v bytech znečištěný vzduch a navíc pomáhají i snižovat hluk. Stinnou stránkou je obsah látek, které mohou dráždit sliznice. Pro alergiky může být nepříjemná již jen vůně.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com