Jak položit plovoucí podlahu

Na prvním místě je vždy příprava podkladu, pokud není dostatečně rovný, máme smůlu. S výjimkou novostaveb rodinných domů máme též vždy až stoprocentní jistotu, že bez našeho zásahu rovný prostě není a nebude. Zjistíme to zcela jednoduše pomocí dlouhé latě či dlouhé vodováhy (alespoň 2 m). Pokud zcela neleží na podkladu, když ji různě pokládáme, v různých směrech, máme smůlu a je třeba podklad srvonat. Maximální přípustná tolerance je přitom 2 mm, poznáme to pomocí podloženého klínku v místech, kde lať či vodováha nepřiléhají.

1. Vyrovnáváme podklad

Pokud je porušena dvoumilimetrová tolerance nerovností podkladu, je třeba použít vyrovnávací stěrku. V případě novostaveb přitom můžeme též mít problém se zbytkovou vlhkostí nových betonů. Aby tato vlhkost nepronikala do podlahoviny, je zapotřebí izolace. Můžete si nechat vlhkost podkladu změřit, ovšem toto měření je obvykle již součástí odborné pokládky. Stav podkladu samozřejmě řešíme až po odstranění původní podlahoviny. Ovšem výhodou plovoucích podlah je možnost pokládky například na stávající dlažbu, samozřejmě za dodržení pravidla nerovnosti – max. 2 mm.

2. Penetrace podkladu a vyrovnávací stěrka

Pokud je podkladní beton dostatečně rovný, ale i pokud není, je nutné penetrovat. Druh penetrace volíme podle savosti podkladu. Penetrace vždy umožní, aby další vrstva k podkladu lépe přilnula. Teprve po penetraci aplikujeme vyrovnávací stěrku. Rozmícháme ji v kbelíku a zpracováváme do  patnácti minut, čili vždy rozmícháváme menší množství a postupně mícháme další hmotu a aplikujeme. Stěrka bude schnout 24 až 48 hodin – záleží na typu stěrky, podkladu a prostředí. Že je ještě vlhká, poznáme snadno. Za 25 kg vyrovnávací stěrky dáte cca 500 korun a za 1 kg penetrace nejvýše 100 korun, ale i mnohem méně.

3. Parotěsná zábrana a pěnová podložka

Poté, co stěrka zaschne, položíme na ni igelitovou fólii – parozábranu. Fólie si pořídíme v rolích, za 1 běžný metr zaplatíme až 15 korun. Na parozábranu uložíme pěnovou podložku, která je silná minimálně 2 mm, ovšem nejlépe 5 mm. Tato podložka eliminuje mírné nerovnosti podkladu (2 mm) a zároveň zaručí, že pohyb po podlaze nebude tolik hlučný (5 mm). Jde tedy o izolaci kročejového hluku. Použít lze také dřevovláknitou desku, pokud ovšem neplánujeme podlahové topení.

4. Pokládáme plovoucí podlahu

Pokládka začíná u jedné stěny, ovšem 1 cm od ní. Tuto mezírku je třeba zajistit 1 cm silnými klínky. Kdyby podlaha začínala u stěny, hrozilo by vyboulení mezery – hovoříme o dilatační spáře, díky které se může podlaha trochu hýbat.

Lamely pokládáme po řadách tak, že je nejprve spojíme mezi sebou a poté až napojíme celou řadu na tu předchozí jednoduchým mechanickým zámkem – delší hrany lamel do sebe zapadnou. Záleží ovšem na konkrétním systému, někdy je třeba využít doklepnutí kladívkem a nevýhodou tohoto typu podlahy je horší rozebíratelnost, pokud se třeba chceme stěhovat. Při navazování řad na sebe musíme dodržet přesah mezi jednotlivými lamelami alespoň 30 až 40 cm (kratší konce lamel se musí míjet alespoň o 30 až 40 cm). 
Jestliže se nám do řady již nevejde celá lamela, musíme ji uříznout na požadovaný rozměr. Novou řadu pak začneme odříznutým kouskem, který nám zbyl. Takto postupujeme až k protější stěně pokoje.

Nad dilatační spáru u stěn nakonec namontujeme soklové lišty - kotvíme je do stěny. Pokud to materiál zdiva dovolí, použijeme malé a delší hřebíčky, v opačném případě volíme hmoždinky a šroubky. Mezery mezi lištou a zdí je třeba vyspárovat akrylovým tmelem.

Přechodové lišty použijeme tam, kde dekor plovoucí podlahy navazuje na jiný a nebo na jiný materiál. Soklové a přechodové lišty pořizujeme zásadně spolu s podlahovými lamelami, aby ladily odstínem a dekorem.

Plovoucí podlahy udržujeme jen mírně vlhkým mopem (čili hodně vyždímaným), aby voda nezatékala mezi lamely a pod ně. 
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com