Na poměry toho, co se dá očekávat od italského Piemontu, je osada Viganella docela průměrná a normám dostačující. Sídlo se dvěma stovkami obyvatel, které je součástí širšího správního celku obce Borgomezzavalle, má obchody, poštu, kostel, zastupitelství i školku. Co jí ale chybí, je sluneční světlo. A proto tu denní osvětlení zdejší návsi zajišťuje obří zrcadlo.
Dlouho si toho místní nevšimli
Viganella je sice malinká, ale zato s předlohou historií. Vznik sídla je doložen k roku 1217, kdy se zde usadili lidé z Horního Savojska, aby založili hornickou kolonii. Uhlí se zde nejen dobývalo zpod země, ale taky, to dřevěné, se pálilo v milířích. A snad to bylo pracovním režimem v podzemí i oblaky kouře sesedajícími nad uzavřeným údolím Valle Antrona, že si viganellští tak dlouho nepovšimli jedné podstatné věci.
)
Místo pro jejich sídlo nebylo zvolené špatně, pokud šlo o přístup ke štolám anebo káceným lesům. Ale bylo velmi nedobře usazené z hlediska přístupu k dennímu světlu. Abyste rozuměli, masivy okolních hor úplně nenapomáhají tomu, aby se až dolů do ostře zařezaného úzkého údolí dostalo denní světlo. Po většinu roku se tu žije v jakémsi šerém polostínu, jako pod lopuchovým listem. Je to snesitelné, v létě vlastně i příjemné, ale jen do zimy.
)
V roce 2006 už měli místní tmy dost
V zimě, když slunce nakloní více k obzoru, se totiž úplně ztratí za hornatým horizontem. A po třiaosmdesát dní se prakticky neukáže. Může se to zdát jako maličkost, ale Itálie prostě není místo pro polární noc. Ta žlutá koule na obloze lidem skutečně schází, a tady ji od 11. listopadu do 2. února nezahlédnou. Tedy spíše nezahlédli. V roce 2006 se viganellští rozhodli, že už toho prolongovaného soumraku mají dost.
)
Vesnice, na kterou zrcadlo hází „prasátka“
Řešení? To je přišlo na 100 000 eur, tedy v přepočtu něco kolem čtyřiadvaceti milionů korun. Ale jak sami dnes říkají, nelitují ani jediného vydaného centu. Za ty peníze si totiž pořídili zrcadlo. Tedy, obří zrcadlo. Jde o 14 speciálních leštěných plechů, které jsou dohromady 8 metrů široké a 5 metrů vysoké. A jako jedna velká odrazná deska je usazeno pod vrcholkem hory Alpe Scagiola, kde funguje jako obří heliostat.
Od zrcadla jde světlo přímo na náves
K čemu je tu dobré? Slunce, které nesměle vykukuje nad vrcholkem protější hory – a své paprsky dolů do údolí a vesnice Viganella nepouští – se odtud odráží přímo na náves. To zrcadlo je poměrně pokročilým kouskem techniky, a disponuje systémem řízené orientace. Samo automaticky upravuje svůj náklon. Tak, aby se slunce odráželo přímo do vsi. Ozářená plocha přitom není kdovíjak velká – dohromady jen asi 30 metrů čtverečních. Ale k prozáření dne to stačí.
)
Senzační zrcadlo láká i turisty
Život ve vsi, která se netěší ze slunce a v zimě se ponoří div ne do tmy, nikoho netěšil. Takhle ale zavládla ve Viganella náramná spokojenost. Řešení to pravda není úplně dokonalé a už vůbec ne přirozené. Ale rozhodně potěšující. Navíc se díky němu malá osada z piemontského údolí dostala snad do všech zpráv světa. Senzační zrcadlo sem totiž láká i turisty.
Zdroj: Wikipedia.org, TheSundayTimes.com, Vice.com
)
)
