Jak vybrat štípačku na dřevo, je lepší horizontální a nebo vertikální a jaký by měla mít výkon Zobrazit fotky zobrazit 10 fotek

Pokud doma topíme palivovým dřevem a neplatíme zrovna nemalé sumy za dřevo již suché, pořezané a naštípané, je štípačka dnes již prakticky nezbytným pomocníkem. Levněji získáte dřevo v metrech, ale nenaštípané, ještě levněji přivezou celé stromy a nejlevněji vychází samotěžba (tedy těžba svépomocí). Jakou štípačku ale vybrat?

Alternativou výkonné štípačky obvykle až metrových polen je kalač, sekera a klíny. Práce s nimi je však o řády namáhavější a jejími nepříjemnými následky jsou silná bolest v zádech, značná únava svalů, mozoly, ale hlavně velmi dlouhá doba přípravy ručně štípaných polen. Pokud si tedy právě vybíráte vhodný typ štípačky, zodpovězte si nejprve několik následujících otázek:

  • Jak často a jaké množství polen budete budete každoročně štípat?
  • Kde budete štípání dřeva provádět (na své zahradě a nebo přímo v lese)?
  • Jaký typ dřeva budete štípat (měkké, tvrdé a nebo obojí)?
  • Jaká bude délka štípaných polen (menší jak 45 cm a nebo nad 45 cm)?
  • Jaký bude průměr štípaných polen (do 25 cm a nebo nad 25 cm)?

Z výše uvedených otázek pak vyplývá, že pokud budete dřevo štípat méně často, v menším objemu a polena menších průměrů (do 25 cm), volíme určitě štípačku horizontální. Stejně tak jsou horizontální štípačky vhodnější spíše pro měkčí dřevo (smrk, borovice, jedle, bříza apod.). Pro častější štípání delších a silnějších polen, neřku-li tvrdého dřeva jsou pak vhodnější štípačky vertikální, ovšem i mnohé výkonnější štípačky horizontální tuto práci zvládnou bez problémů.

Typy štípaček na dřevo

Základní rozdělení štípaček již tedy bylo navrženo výše: vertikální a horizontální. Vyrábí se dokonce i typy hybridní, které lze používat vertikálně a nebo horizontálně. V zásadě jsou si oba typy štípaček podobné, ovšem jejich konstrukce je přizpůsobena pokládání polen na ležato a nebo jejich stavění na průřez. Jinak jsou oba typy štípaček (i ten hybridní) vybavené štípacím mechanismem, pístem a klínem či sadou výměnných klínů. Oba typy štípaček se však liší i tlakem, který dovedou vyvinout.

Horizontální štípačky na dřevo štípou polena ve vodorovné poloze. Jejich obsluha je proto o něco snadnější než obsluha štípaček vertikálních. Poleno prostě na horizontální štípačku povalíme či hodíme (položíme). Motor horizontálních štípaček najdeme v jejich přední nebo spodní části, v horní části najdeme píst, který tlačí špalek na klín. Tyto štípačky jsou obvykle levnější, lehčí (od 40 do 60 kg), menší, a skladnější, snáze se s nimi manipuluje. Vyvíjejí však také obvykle menší tlačnou sílu (nejčastěji 4 až 6 tun). Modely s elektromotorem jsou napájené z běžné elektrické zásuvky a jejich příkon se pohybuje mezi 1500 až 2200 W.

Horizontální štípačky jsou vhodné pro běžné uživatele, kteří potřebují naštípat ročně dříví o objemu cca 10 m? do krbu nebo krbových kamen. Horizontálním štípačkám také nesvědčí přetěžování, proto jsou obvykle určené pro polena kratší jak 45 cm a s průměrem menším jak 25 cm. Pro snadnější manipulaci je vhodné koupit štípačku vybavenou kolečky a pevnou základnou (stojanem), která usnadňuje obsluhu.

Vertikální štípačky na dřevo štípají polena shora dolů, vkládáme je tedy na stojato (na výšku). Princip je podobný jako při štípání sekerou, kalačem a nebo kalačem a klínem. Vertikální štípačky jsou obvykle větší, robustnější, těžší )běžně i více jak 100 kg) a mají velkou, stabilní a výškově stavitelnou základnu. Mají též větší tlačnou sílu, běžně 7 až 12 t (nejvýše okolo okolo 22 t) a příkon nad 3 000 W. S vertikálními štípačkami proto můžeme štípat velké objemy dřeva, delších a silnější polena, dřevo tvrdé, silně sukovité a mokré. Potřebovat však budeme třífázovou zásuvku (2 fáze by takový výkon neutáhly).

Hybridní štípačky umožňují zvolit horizontální nebo vertikální pracovní polohu v závislosti na druhu a rozměrech zpracovávaného dřeva. Většinou však jde o podstatně dražší stroje, které každý vzhledem k výši investice dostatečně nevyužije. Používají se výhradně pro profesionální potřeby.

Druhy pohonu štípaček na dřevo

U výše popsaných typů štípaček se nejčastěji setkáme se stroji s elektromotorem, ten však může být i benzínový a nebo dieselový, štípačka též může být poháněna vývodem na hřídel traktoru a může mít také motor kombinovaný.

Pro běžné využití v zahradách si pořizujeme výhradně štípačky na dřevo s motorem elektrickým, těm slabším stačí běžná zásuvka (220–230 V), výkonnější potřebují větší tlačnou sílu, čili silnoproud (380–400 V).

Pokud však chceme štípat dřevo přímo v lese potřebujeme štípačku, kterou lze připojit na vývod na hřídeli traktoru a nebo štípačku s benzinovým či dieselovým motorem. Štípačky benzinovým a dieselovým motorem jsou výrazně dražší, velké a těžké, na druhou stranu jsou však mnohem výkonnější a snadno zpracují jakýkoli materiál. Menší štípačky mívají benzínový čtyřtaktní motor, ty větší pak právě motor dieselový.

Pokud využijeme možnost pohánět hydraulický píst štípačky na dřevo pomocnou hřídelí traktoru, jde o poměrně levné řešení, jelikož štípačka nepotřebuje žádný vlastní motor. O to méně pak samozřejmě stojí. Tyto štípačky jsou vybavené speciálním tříbodovým systémem, díky kterému se upevňují právě za traktor, jehož motor využívají ke svému chodu. I přes nízkou cenu jde o profesionální řešení určené pro práce v lese.

Kombinované pohony štípaček jsou k vidění jen výjimečně, pořídit si je však na objednávku není problém. Nečekejte, že na vás budou čekat přímo v prodejně a připravte si mnohem více peněz než na štípačku vertikální či s diselovým motorem. Odměnou vám bude neuvěřitelná všestrannost a flexibilita.

Parametry štípaček na dřevo

Tlačná síla udává tlak, kterým stroj působí na špalek. Uvádí v tunách (t) a platí, že čím větší je tlačná síla, tím větší je výkon štípačky. Pro měkká dřeva o slabším průměru a délce stačí horizontální štípačky s tlačnou silou okolo 4 až 6 t, v opačném případě potřebujeme ideálně alespoň 10 t, pro dřevo mokré, tvrdé a sukovité pak běžně i více jak 15 t (výjimkou není ani 20 t). Vždy je samozřejmě lepší koupit štípačku s větší tlačnou silou, nakonec polínka, se kterými si poradí štípačka s tlačnou silou 4 t, snadno a mnohem rychleji naštípeme sekerou. V takovém případě je pro normálně fyzicky zdatného člověka štípačka jen zbytečnou hračkou. Pokud se budete řídit kritériem tlačné síly, již nemusíte řešit délku a průměr polen. Pro každou domácnost, kde se běžně štípají metrové (metr dlouhé) a různě silné špalky dřeva tvrdého i měkkého, mokrého i suchého, sukovitého, je třeba koupit štípačku o tlačné síle alespoň 10 t, nejlépe pak 15 t. Víc není třeba vědět.

Příkon štípačky se udává ve Wattech (W) a přímo souvisí s jejím výkonem a spotřebou elektrické energie nebo pohonných hmot. Příkon levnějších typů se pohybuje od 1500 do 3000 W, výkonnější stroje mají příkon 3000 až 5000 W a silné profesionální stroje pak i více jak 5000 W.

Hmotnost štípačky není při výběru zásadní, jelikož zpravidla odpovídá typu podle příkonu a tlačné síly, ale i typu motoru. Prostě platí, že čím robustnější štípačka je, tím je i těžší. Nejlehčí horizontální štípačky váží okolo 40 kg, nejtěžší vertikální pak i více jak 300 kg, ovšem s těmi se špatně manipuluje, i když jsou vybavené kolečky. Uvažujte tedy i o parametru hmotnosti štípačky a jak často s ní budete chtít/potřebovat manipulovat. Už jen totiž při zpracování běžné metrované fůry dřeva je mnohem méně náročné postupně posouvat štípačku než každé polena z každé řady k ní. Je to prostě při vývěru stroje vždy na zvážení. Také samozřejmě záleží na terénu, po jakém štípačkou pohybujeme. Pokud štípačka váží například 150 kg a obsluhuje ji jedna osoba, je problémem terén přemokřený, štěrk, kamenná dlažba z přírodních kamenů, vegetační dlaždice apod. Štípačku vážící 300 kg již jedna osoba v žádném případě neutáhne.

Štípací klíny

Bez štípacích klínů nemohou štípačky fungovat. Jsou standardní součástí vybavení štípaček, nejčastěji však jde o jeden standardní, jednoduchý klín, dokoupit si ale můžeme i další vychytávky, například klín čtyř ramenný klín (kříž), pokud máte dostatečně výkonnou štípačku. Na jeden zátah dovede rozdělit poleno na čtyři části a čas se nám tak krátí na polovinu. Prodávají se však i klíny šesti ramenné, klíny prodloužené pro štípání nadstandardně dlouhých polen (až 135 cm, pouze na vertikálních strojích) a klíny rozšiřující určené pro rozštípnutí sukovitých špalků velkých průměrů. Předností rozšiřujícího klínu je rychlá aplikace, pouze se nasadí na klín běžný.


 

Cena štípaček na dřevo

Následující čísla jsou jen orientační. Nejlevnější štípačky na dřevo pořídíte již do 10000 Kč a vždy jde o méně výkonné stroje horizontální. Běžné vertikální štípačky na dřevo pořídíme za 10000 až 20000 Kč, v této cenové a výkonnostní kategorii najdeme též štípače určené za traktor (tedy pro napojení k jeho hřídeli). Ti náročnější si pak vyberou štípačku v cenové kategorii od 20000 do 50000 Kč a profesionální stroje stojí od 50000 Kč výše. V tomto případě však již jde o poloautomaty či automaty. U těch nejvýkonnějších pak může cena dosáhnout až do výše 300000 Kč.

Mezi prověřené značky štípaček na dřevo, které se u nás prodávají, patří například Scheppach, Hecht, Holzkraft, Lumag, Proma, Vari nebo Güde.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com