Suchý vzduch v bytě nezpůsobuje pouze nepříjemný, dráždivý kašel, ale také nepříjemnou únavu. A právě v období, kdy topíme a málo větráme, nás trápí suchý vzduch v bytě nejvíce. Co naplat, že vzduch zvlhčujeme už jen vlastním dýcháním, když tím zároveň spotřebováváme kyslík a to opět způsobuje únavu. Když vstoupíme do místnosti s vydýchaným vzduchem, můžeme mít až pocit velké nevolnosti. Větrat se prostě musí i v zimě, ale také zvlhčovat vzduch.
Suchý vzduch způsobuje nejen kašel, ale též bronchitidu, chronickou rýmu, zánět nosohltanu, častá onemocnění dýchacích cest, ale také vysušuje a dráždí pokožku, pálí nás oči, máme popraskané rty, jsme unavení. Ve větší míře se též na všem usazuje prach, což je způsobeno zvýšeným podílem statické elektřiny, čili suchý vzduch neprospívá též alergikům a astmatikům.
Prvním krokem k řešení suchého vzduchu je pořízení vlhkoměru. Optimální vlhkost vzduchu je 45 až 60 procent. Pokud pak relativní vzdušná vlhkost v bytě nepřesáhne 35 až 40 procent, máme problém. A právě o něm se dozvíme díky vlhkoměru. A že se v mnoha bytech v zimě pohybuje vzdušná vlhkost i jen okolo 20%.
Vzduch v místnosti zvlhčíme několika jednoduchými triky, ale též sofistikovaným zařízením, které se jmenuje zvlhčovač. Zvlhčovače mění vodu na vodní páru, kterou následně rozptylují do vzduchu. Za nejlevnější zvlhčovače zaplatíme v řádech stokorun, za ty nejsofistikovanější dáme až deseti tisíce, přičemž dovedou vzduch i čistit. I svým vzhledem zvlhčovače kopírují potřeby konkrétních místností, ty do dětských pokojů jsou hravé, do obývacích a ložnic elegantní apod., některé nabízí i LED osvětlení.
Indikátorem vlhkosti vzduchu jsou vnitřní okenní tabule, na kterých dochází ke kondenzaci vzdušné vlhkosti
Zvlhčovače jsou vyráběné parní a ultrazvukové. Parní fungují na principu vodní páry, která se odpařuje v tenké vrstvě na topném tělese. Jsou levné, ale jejich provoz je poměrně nákladný kvůli vysokému příkonu (okolo 1000 W). U těch nejlevnějších parních zvlhčovačů též hrozí opaření. Ultrazvukové zvlhčovače jsou sice dražší, ale jejich příkon se pohybuje pouze okolo 40 W. Fungují na principu speciálních membrán, které tříští vodu na miniaturní kapky pomocí ultrazvukových vln. Vzniká takzvaná umělá mlha. Preferovány jsou ultrazvukové zvlhčovače vybavené hygrostatem, který zařízení sám vypne, když vzduch dosáhne požadované vlhkosti. Stejně tak se automaticky zapne, jakmile je již vzduch opět příliš suchý.
Zvlhčovač, zdroj: www.zvlhcovac-vzduchu.cz
Alternativou zvlhčovače jsou jednoduché odpařovače, které jsou vyráběny v podobě závěsných nádob určených k zavěšení na radiátory. Tyto nádoby se vyrábí např. z keramiky, kameniny a nerezu. Odpařovač však lze nahradit miskou s vodou, do které umístíme oblázky a na kterou postavíme květináč. Vhodné též je doplnit vodu oblíbenou vůní, přičemž stačí třeba jen pomerančová či citrónová šťáva, případně si můžeme koupit éterický olej. Pokud na tuto misku neumístíme květináč, lze ji prostě položit na radiátor a tekutinu pravidelně doplňovat. Další alternativou jsou rozličné pokojové fontány. V každém případě ale počítejte s tím, že tyto alternativy zvýší vlhkost vzduchu řádově jen o procenta.
Odpařovač, zdroj: www.heureka.cz
Další možností je sušení prádla v bytě rozloženého na radiátorech, případně na sušáku umístěném poblíž radiátoru. Zajímavým řešením je též rozprašovač, kterým běžně rosíme pokojové květiny. Prostě rozprašujeme vodu po místnosti více. Vzduch též zvlhčují pokojové rostliny, jelikož je musíme stále zalévat, čili substrát je vlhký a v podmisce mají též vodu. Jejich stinnou stránku je noční dýchání, kdy nám konkurují ve spotřebě kyslíku. A nakonec vlhkost vzduchu zvýší i pouhé „nezapínání“ digestoře při vaření, ovšem spolu s vyšší vlhkostí se po bytě více rozloží i pachy, resp. vůně připravovaných pokrmů. Vzduch též zvlhčíme otevřenými dveřmi do koupelny, kdy při koupeli či sprchování nezapneme odvětrání.
