Je třeba vyčistit troubu. Jak to dokázat bez přílišné námahy? Zobrazit fotky zobrazit 4 fotky

Jak často čistit troubu v kuchyni? Ideálně každé tři až šest měsíců, ale v běžné domácí praxi, při potřísnění, vlastně mnohem častěji. Dřív, než se ze zapečených nečistot stane uhlí.  Jak na to?

Čištění trouby je práce náročná, ale vděčná. Většinou totiž uvidíte jasný rozdíl mezi stavem před a po akci. A to je satisfakce, kterou vám pravidelné zametání nebo utírání prachu sotva může nabídnout. Navíc to není otázka nějakého plezíru, ale vašeho zdraví. Zapečené a rychle karbonizující zbytky nečistot se totiž mohou stát zdrojem nepříjemného dýmu, zápachu připravovaných pokrmů a hlavně, mohou být i rakovinotvorné. A karcinogeny sycenou pečeni nikdo rád nemá. 

Čas versus energie? Ano!

Zbavit se tedy špíny uvnitř je potřebné zrovna tak jako záslužné. Jenže jak na to? Až nebezpečně to připomíná dřinu, nezbytnou domácí práci. Proto následující návod a postřehy berte jako doporučení někoho, kdo se úklidem nechce vyloženě zničit, ale potřebuje výsledek. Vesmír špinavé trouby je stejně tak jako vesmír náš poplatný fyzice a zákonu o zachování energie. Troubu můžete vyčistit rychle, ale je to dřina. Nebo pomaleji, ale s přehledem.

Výsledek zůstává, chemie se liší

Rozdíl vychází z prostředků, jaké zvolíte. Komerční jedničkou jsou pochopitelně čističe na průmyslové bázi. Zhutňovače, odmašťovače, chemizované písky s aktivními mikro-granulemi, spreje s pěnící substancí. Nadřete se, ale je to zase rychle hotové. Jenže při pohledu na baterii vypotřebovaných hygienizačních přípravků se nejspíš nemůžete zbavit dojmu, že jste s příslibem čistoty nezískali zdraví. Ano, většina konvenčních komerčních přípravků na likvidaci nečistot není lidskému zdraví bezpečná. 

Ve vašem zájmu by tedy mělo být nejprve odstranit špínu s pomocí chemie, a pak s pomocí vody a utěrky odstranit z trouby stopy čištění. Což je, přiznejme si, poněkud zdlouhavé. A ne každý výrobce je potěšen přítomností vody v troubě. Přeci jen, jsou tu technické elektroinstalace. Anebo zvolíte onu časově více rozloženou možnost. Kdy místo průmyslové chemie vyzkoušíte chemii domácí. Podstatně méně agresivní, zato neméně účinnou.

Pasta domácí výroby

Když se řekne hydrogenuhličitan sodný, zní to divoce. Pravda je taková, že řeč je o běžné sodě (NaHCO3). Je nebezpečná? Vzhledem k tomu, že ji jako kypřící přísadu přidáváme do pečiva a koláčů, můžeme s klidem prohlásit, že není. A přitom nám může pomoci vycídit troubu do záručního stříbro-kovového jasu. Stačí, když jí dáme vhodnou podobu a trochu času. 

Nejprve si budeme muset vyrobit „aktivní pastu“, tedy směs jedlé sody a vody v poměru přibližně 4:1. Podle potřeby ladíte do konzistence sádry. Nu, a tuto směs pak napatláte na všechna kritická místa uvnitř trouby. Ano, někdy to může znamenat celý její interiér. A pak? Pak je nejlepší ji zavřít a věnovat se 2-3 hodiny něčemu užitečnějšímu. Víte co? Klidně ji tam nechte přes noc. Ráno moudřejší večera.

Trouba na kyselo

Po opětovném návratu zjistíte, že domácí nezávadná chemie dokázala odrušit většinu povrchových nečistot a ty opravdu zuhelnatělé kousky jdou normálně odloupnout stěrkou. Vážně to není nic náročného. Snad jen, předtím než vezmete troubu ztečí, rozložte si kolem po podlaze něco málo denního tisku. Práce je to pořád stejně špinavá, a jistě nechcete, abyste pak museli umývat ještě podlahu. K doladění formy poté můžete použít houbičku namočenou v octu. 

Jen to prosím nepřehánějte, pořád je to slabá kyselina, a je lehce korozivní. A snad se moc neurazíte za doporučení, abyste před aplikací hydrogenuhličitanové pasty nejprve z trouby vytáhly všechny části (roštů), které vytáhnout jdou. Pro ně totiž máme něco speciálního. Hydrogenuhličitan sodný zrovna tak jako ocet mají společné dvě věci: nejspíš je doma máte vždy v dostatečném množství pohotově při ruce, a jejich pořizovací cena je minimální. Takže čištění trouby vás nezruinuje ani nepřiotráví. Vlastně, hned po vyčištění je schopna provozu bez rizika kontaminace připravovaných pokrmů.

Rošty jsou v pytli

Čištění roštů je zdlouhavé a ne vždy se kýžený výsledek na první dobrou dostaví. Čas ale může hrát ve váš prospěch. Vyplatí se například naložit rošty do kuchyňského dřezu nebo vaničky, a dopřát jim před vlastním čištěním chemickou lázeň. Odmašťovacími substancemi a detergenty zpracované zčernalé rošty pak jdou čistit obyčejnou drátěnkou ve vlažné vodě. Tedy drátěnkou za předpokladu, že rošty nejsou s teflonovou nebo uhlíkovou úpravou, za to by nám nikdo nepoděkoval. Špinavé rošty můžeme podobně jako troubu překrýt sodovou pastou, a dopřát jim čas. Je to ta neagresivní varianta. 

Nebo naopak můžeme sáhnout po odmašťovadlech ve spreji, které patří mezi produktovou špičku. Nevýhoda? Poměrně dost výrazný chemický zápach, který nesvědčí nejen astmatikům. Co s tím? Do pytle s ním! Rošť prostě vložíte dovnitř igelitového pytle (na odpadky) a aplikaci spreje provedete uvnitř této ochranné atmosféry. Účinná látka tím navíc zůstane příjemně koncentrovaná přímo na kritickou plochu. A žádný puch se nekoná. Čistit troubu se vyplatí, a je jen na vás, jestli vsadíte na dražší rychlost chemie průmyslové, nebo pomalejší ale o poznání levnější model chemie domácí. 

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com