Ještě jste nezačali s výsevem ředkviček? Napravte to!

Pokud si nyní vysejete ředkvičky (a do teplého pařeniště jste to mohli udělat již od začátku března), sklízet můžete do měsíce od výsevu. Bez čerstvých ředkviček ze zahrádky není jaro jarem.

Ředkvičky = zdravý symbol jara

Typické symboly jara? Jarní raný salát a ředkvičky. A pokud tyto pochutiny dokonce zkombinujeme, valí se na nás nejen hromada lahodné chuti, ale i zdraví. S výsevem ředkviček přitom můžeme začít do teplého skleníku již na začátku března, samozřejmě s ohledem na aktuální počasí. Za silnějších mrazů nepomůže ani vytápění čerstvým koňským hnojem, to bychom museli mít vytápěný skleník, ale než financovat v běžných domácích podmínkách takto energeticky náročný způsob pěstování, to je již o řády levnější si salát a ředkvičky koupit v obchodě.

Ředkvička pochází z Asie, dříve byly hojně pěstované ve Středomoří a vedle česneku a cibule ji dobře znali a používali již staří Egypťané. U nás se ředkvičky objevily až ve druhé polovině 18. století.

Ředkvičky nám dorostou ke konzumaci již za několik týdnů od vysetí. Takže neváhejte a začněte! Rané odrůdy ředkviček lze vysít dokonce již ke konci února a jako ochrana před slabšími mrazy může stačit netkaná textilie. A pokud přijde silný mráz a nezadaří se, není důvod k pláči, semena ředkviček (ale i raného salátu) stojí doslova pár korun. Pařeniště můžeme navíc ještě ochránit shora bublinkovou fólií nataženou přes zasklení pařeniště a zatěžkanou kvůli větru. A pokud dopřejete ředkvičkám dostatek vláhy, budou jejich bulvičky šťavnaté a pálit budou jen mírně. Nedostatek vláhy či její kolísání navíc způsobuje dřevnatění bulviček.

Semena ředkviček sejeme přibližně 0,5 až 1 cm pod povrch půdy a alespoň 3 cm od sebe. Pokud uděláme příliš hustý výsev, bude jej později třeba protrhat, přičemž ředkvičky nelze pikýrovat, sazenice by se již neuchytily. Rané odrůdy ředkviček jsou přitom natolik otužilé, že je lze vysévat již i přímo na venkovní záhony a proti chladu je chráníme bílou netkanou textilií. Nejprve si ale pomůžeme černou fólií, která zvýší za slunného počasí teplotu půdy a urychlí klíčení semen. Vysévat můžeme začít, pokud je teplota půdy již vyšší jak 5 oC.

Ohromnou předností ředkviček je průběžná sklizeň a možnost průběžného dosévání. Bulvičky pak můžeme postupně sklízet mnoho měsíců. Doporučuje se ale vysévat v druhé polovině jara již letní odrůdy a ty pak můžeme postupně sklízet až do podzimu. Letní odrůdy jsou odolnější vůči vybíhání do květu a také vůči dřevnatění. A jestliže potřebují ředkvičky bohatou zálivku na jaře, vyžadují zálivku ještě bohatší v létě. Ovšem hnojení rychle rostoucí bulvy ředkviček nevyžadují. Stačí provést výsev do kvalitní, kompostem obohacené půdy bohaté na humus (pH půdy 6,5 až 7,0).

Ředkvičky řadíme mezi kořenovou zeleninu, konkrétní klasifikace zní varieta ředkev setá letní (Raphanus sativus var. sativus). Kořen ředkviček je kulovitý a nebo válcovitý a může být různě zbarvený (od bílé až do červené, ale fialový). Prodávají se dokonce i odrůdy červenobílé a žluté kulaté a odrůdy bílé protáhlé. Ředkvičky mají bílou dužninu, případně s nádechem do růžova. Starší bulvičky mohou mít nádech skelný. Chuť ředkviček je pálivá, často i vodová. Vždy záleží na zálivce a počasí. Obzvláště za dlouhých a suchých letních dnů jsou bulvičky malé a silně pálivé.

Předností ředkviček je nízká kalorická hodnota (40 kJ na 50 gramů). Pěstuje se v mírném pásu. Ředkvičky lze jíst syrové, loupané, neloupané, můžeme je trochu posolit, abychom uvolnili jejich palčivou chuť způsobenou hořčičným olejem. Nejlepší je samozřejmě ředkvička čerstvá, čili právě utržená. Stinnou stránkou ředkviček je nemožnost dlouhého skladování, protože rychle vadnou. Ředkvičky můžeme použít do salátů, pomazánek, polévek, jako přílohu k masu apod. Výborně dokonce chutnají i zelené lístky ředkviček, které můžeme zpracovat vařením jako špenát.

Široké jsou též léčivé účinky ředkviček, obsahujících mnoho cenných látek (bílkoviny, lipidy, sacharidy a vlákninu, vápník, fosfor, železo, síru, draslík aj., ale i vitamín C a B a kyselinu listovou). V těle člověka působí ředkvičky antibakteriálně, ničí plísně ve střevech, sliznici a žaludku, usnadňují odkašlávání (díky hořčičným olejům), snižují cholesterol, odstraňují zácpy a plynatosti. Kyselina listová navíc podporuje správnou krvetvorbu a vyrovnává některé chemické procesy v mozku. Pomáhá proto při udržování emoční rovnováhy. Draslík má pro změnu příznivý vliv na zdraví srdečního svalu, vápník podporuje tvorbu kostí a chrupavek. Karoten pomáhá udržet zdravé oči a přispívá ke zdravému zbarvení kůže. Je dokonce i vědecky prokázáno, že ředkvičky dovedou působit proti vzniku kamenů ve žlučových a močových cestách. Ředkvičky jsou též vhodné při dietách, kterými chceme redukovat tělesnou hmotnost. A ještě jedna zajímavost, ředkvičky jsou také kvůli své příjemné vůni a palčivé chuti řazeny mezi koření.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com